Užitečný smutek

Petr Škopek, pastor COD, 20.11.2017

Máme teď v Církvi otevřených dveří podzimní blok vyučování, který věnujeme smutku. Je to podzimní téma. Protože chmurným náladám podléháme nejvíc na podzim a v zimě. Příroda je uplakaná, máme najednou míň slunečního světla je dřív tma. Lidi opravdu v tomto období nemívají dobrou náladu. Tak jsme se rozhodli, že se tématem smutku budeme zabývat. Já bych ve vás nechtěl tyto nálady vyvolávat, právě naopak. Věřím, že když víme, o co jde, daleko líp čelíme smutku. Ota nám minule udělal takový úvod a věnoval se smutku, který nám vnitřně škodí a ve kterém bychom si neměli libovat a měli bychom se ho co nejdříve zbavit. Bible ale také mluví o smutku, kterého není třeba litovat. Který v nás může vypůsobit něco pozitivního. Každý z nás by chtěl mít dobrou náladu. Leč, život sebou přináší i nálady špatné. Je smutek, kterému bychom se neměli vyhýbat ani ho překonávat, omlouvat, vysvětlovat ani ho nějak tlumit. Protože, když ho necháme volně zaznít, když ho necháme na sebe volně působit, přinese nám záchranu. Apoštol Pavel napsal Korintským dva dopisy. V tom prvním je hodně kritizoval, ale Korintští  se neohradili, šli do sebe, napravili své myšlení, dali do pořádku věci, které byly v církvi špatně. Pavel je za to chválí. I když ho mrzelo, že jim svou kritikou musel přinést zármutek. Nakonec to byl právě zármutek, který jim pomohl.

2 Korintským 7:8  A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil, 9  ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu. 10  Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt. 11  Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně.

Tak se teď podíváme na tento druh užitečné duševní bolesti a začnu slovem, které vás možná překvapí.

I. Hanba – zlá i dobrá.

Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil, 9  ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle. Dal jsem si otázku, co vlastně zarmoutilo Korintstké? Pravdivá kritika, usvědčení ze špatných věcí a následný pocit hanby. Jejda, my jsme to celou dobu dělali špatně. Pavel svým dopisem Korintské zahambil.

O pocitech hanby se napsalo mnoho křesťanských knih. Vesměs o tom, jak nás hanba ničí. Hanba je produktem prvního hříchu. Adam s Evou se styděli za svou nahotu a proto nastala éra skrývání se. Nechceme, aby o nás bylo něco známo. A bolí nás, když někdo mluví veřejně o našich věcech. Zahanbuje nás to. Cítíme vinu, ale ještě víc nás mrzí, jak teď vypadáme.

Často se mluví o hanbě jako o něčem co bychom neměli způsobovat druhým lidem. Zahanbovat lidi není dobré. Veřejná kritika může být zdrcující. Proto jsem si často dříve jako první pastor v Č. Budějovicích hříšníky bral stranou a domlouval jim beze svědků, aby je to moc nebolelo.

Také se mluví o tom, že lidé, kteří manipulují s druhými, činí to velmi často skrze zahanbování. Vždycky jsem si říkal, že zdatný manipulátor se umí lidem vlichotit, ale existují účinnější způsoby manipulace a tím je vyvolávání hanby. Nedostudoval si, děláš pravopisné chyby, nemožně si se oblékl. Podívej se prosím na mě. Abys viděl, jak to má vypadat.  Jak se cítíme ve společnosti takových lidí. Strašně. Ztrácíme sebevědomí, cítíme se zahanbeni, paralyzováni nejistotou.  A manipulátoři nás pak lépe ovládají.

 Boží mužové ve St. Zákonu v Žalmech, Příslovích, často říkají:, Uveď hanbu na mé nepřátele, ale ne na mě. Udělej všechno, jen abych se nemusel cítit zahanben. Hanba a stud je nežádoucí pocit. Máme ho vyhrazen jen pro naše nepřátele.  Nikdo ho nechce sám prožívat.

Zahanbení ve správné hlavě může vyvolat vlnu pokání.

Král David se dopustil cizoložstva s Betšebou, hezky tajně si užil, aby nikdo nevěděl, ale Bůh si s Davidem trochu pohrál. Betšeba otěhotněla a tak David zvolil další zakrývací taktiku. Pozval jejího muže z bojiště, aby se potěšil se svou ženou, ale manžel Uriáš nechtěl (jako na potvoru) ulehnout ke své ženě. David se tedy musel dost potit, bál se ostudy a tak vymyslel další plán: Uriáš měl být zabyt v boji rukou Pelištějců. Domluvil se s jeho věrnými veliteli, že nechají Uriáše bez ochrany v bitvě. A tak se stalo. Uriáš byl zabit rukou nepřátel.  Davidovi se podařilo skrýt svou hanbu. Vzal si Betšebu do harému a nikdo nic nevěděl. Bohu nezbylo nic jiného, než Davida veřejně zahanbit. Bůh poslal proroka a ten odkryl všechnu tu špínu. David se musel cítit strašně. Vina ho tížila už před tím, ale ten pocit hanby.  David se však nakonec postavil k problému čelem. Hanba ho přivedla k pokání. Pocit viny ne. To on dobře věděl, že jedná špatně.

Rádi vyrábíme obraz o nás samotných, a každý člověk je tvůrcem svojí vlastní kamufláže. Říkáme lidem to, co bychom chtěli, aby o nás věděli, a podstrkujeme jim to, co si o nás mají myslet. Nejvíc nás bolí a děsíme se toho, když kamufláž opadne. Bohu pak nezbude, než aby nás zahanbil. A my máme dvě volby. Skrývat se, nebo činit pokání.

Mluvím o té druhé možnosti a tou je poctivá reflexe.

II. Reflexe otevírá cestou do nebe.

jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka.

Tohle všechno přinesla hanba do života Korintských.  To bolestivé odhalení. Korintští měli na výběr. Poslat Pavla do háje, nebo přijmout výtky jako pravdivé.

Zajímavé slovo Reflexe z latinského reflekto – Ohýbat, obracet nazpět (reflektor je zařízení s žárovkou, které pomocí zrcadla umístěného vzadu odrazí světlo směrem dopředu.) Reflexe znamená –  obrátit mysl k sobě samému.

Reflexe je součástí procesu, kterému říkáme pokání. A pokání nás vysvobozuje od Božího soudu. Je přímým důsledkem víry v Ježíše.

Zajímá vás ten proces pokání?  Já bych si ho dovolil trochu rozebrat.

Pochopení svého hříchu + pochopení evangelia + přijmutí Boží milosti + reflexe + hledání Boží moci ke změně + samotná změna.  Tento proces může trvat strašně dlouho. Některým křesťanům to trvá celý život, zaseknou se v různých fázích toho procesu.

Co urychluje tento proces z desetiletí na několik minut reflexe umocněná zahanbením.

Teď to trochu vypadá jako bych vás přesvědčoval o tom, abyste druhým pomohli k opravdovému pokání tím, že je budete schválně zahanbovat. Hanba je trochu drsný nástroj. Tím, že druhé lidi vystavujete velké bolesti, je vlastně mučíte. Pavel to dobře věděl, když korintské kritizoval. Je tam také nebezpečí, když narazíte na nepřipraveného člověka, že se kritice vzepře.

Když jsme však dostatečně moudří, býváme vděční za tento druh bolesti. Je velmi užitečný. Tak že vás nevyzývám, abyste druhé zahanbovali, ale abyste zahanbení přijali jako urychlovač pokání. Urychlovač změny.

Když jsem byl křesťanem asi rok. Nelíbil jsem se sám sobě. Toužil jsem po tom, abych byl už konečně změněný. Plný disciplíny, pozitivní energie, radosti a pokoje. Na biblické jsme si o tom vyprávěli a pak jsem se modlil. Pane změň mě a učiň to hned. Ať to stojí, co to stojí. Jeden bratr mě zarazil a řekl. Nevíš, za co se modlíš.

Nevyhledávejme hanbu. Je spojená s velkou bolestí a smutkem, když ale přijde na věc, může vám zarmoucení z odhalení vašich chyb a nedostatků pomoci v procesu pokání.

Závěr:

Tak to je ten smutek, který přichází z Boží vůle a vede nás ke změně a toho opravdu nemusíme litovat. Ten je pozitivní.

Za dva týdny budeme v Třeboni mluvit o dalším druhu smutku. O depresi. Tímto vás