Bůh je dobrý

Bůh je dobrý?!!!!!

Dnes budeme pokračovat v  přednáškách na téma, proč existuje zlo.

  • V té první přednášce jsme zdůraznili, že zlo není nic jiného, než nepřítomnost Boha. A mluvili jsme o tom, jak se to stalo, že se Pán Bůh člověku vytratil ze života. Člověk vypadl z ráje pro možnost volby volit dobré, nebo zlé. A tak mu Bůh dává volnost.
  • V té druhé přednášce mluvil Milan o tom, že člověk je zlý, tíhne ke zlému. Zlobit se lidé nemusí učit, to umí od své přirozenosti.
  • A dnes Budeme mluvit o tom, že Bůh je naopak dobrý.

 

  • Tak jako se člověk nemusí učit být zlý, tak se Bůh nemusí učit být dobrý. Je to jeho charakteristika. Nemusí se učit soucitu, spravedlnosti, pokoře, to vše je v základu jeho osobnosti. Každý jeho nápad, jeho myšlenka je bez poskvrny. Vše co vymyslí je dotčeno jeho dobrotou. A to dokonce, i když nás trestá. Zároveň vymýšlí plán, jak nás osvobodit. 

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

  • Pán Bůh je dobrý hlavně ve vztahu vůči svému lidu. Těm, kteří ho poslouchají.
  • Ježíš řekl, že Bůh jediný je dobrý. Kromě něj nikdo nedosahuje Božích standardů.

Matouš 19:16  A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“ 17  On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“

Jakubův 1:17 (Studijní Bible): „Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. “

  • Křesťané často Boha z něčeho podezřívají. Nejčastěji z toho, že to s námi nemyslí dobře. To se stávalo i mě.  Kdysi jsem si udělal Biblickou studii o tom jaký Bůh je, a zjistil, že Bůh je zkrátka dobrý.  Přijal jsem tuto skutečnost jako své „dogma“, pravdu, s kterou nic nepohne. On mě miluje, on je dokonale dobrý, všechno co se rozhodne dělat v mém životě je dobré. Cokoli dopustí je dobré. Začal jsem tedy Bohu velmi důvěřovat (v horších i lepších dobách).

 

  • Všechno k čemu nás vede Bůh a co po nás chce, povede k dobrému.  Důvěřujme Bohu, nenechme si vnutit myšlenku, že se na něj nemůžete spolehnout.

 

  • To přesně dělal král David ve svém životě. Ať se mu vedlo dobře nebo špatně, věděl, že Bůh je dobrý a vždy se poddával jeho vůli. Přečtěte si příběh jeho života.
  • Svoji důvěru k Bohu popsal v 23. žalmu.

Žalmy 23:1  Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2  Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3  naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4  I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5  Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.6  Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

  • Až vás přepadnou strachy a starosti. Začněte s myšlenkou, že Bůh je dobrý a jste plně v jeho rukou. A váš strach se rozplyne.

 

Bůh je dobrý, neznamená, že je hodný.

Žít bez Boha znamená nemít od Boha žádnou korekci života. Vše co se děje v životě bezbožníka, je náhoda, výsledek jeho dobrých nebo špatných rozhodnutí.  Jediné co přiměje Boha zasáhnout do života těchto lidí, když se Boží lid za ně modlí.

Žít s Bohem naopak sebou nese velkou Boží korekci.

Židům 12:6  Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´ 7  Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? 8  Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. 9  Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? 10  A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. 11  Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

Boží dobrota vůči nám se může projevovat zvláštním způsobem. Ne moc příjemným. Přesto jde o dobro.

V posledních 50 letech došlo k velké změně v oblasti výchovy. Začal se dávat velký důraz na antiautoritativní výchovu. Na dítě se nekřičí. Ponechává se mu možnost volby, dítě se netrestá. Zdá se, že je to lidštější. Děti mají šťastné dětství.  Ale co toto dobré udělalo s jejich charakterem?  Děti neznají pojem disciplína, nemají hranice, zhrubli, jsou sobecké, neumí se chovat. Učitelé si dnes stěžují na jejich chování. Tak nevím, jestli jsme tím dobrým našim dětem nakonec neublížili.

 

Jeho dobrota k nám může mít mnohé podoby:

Josef byl vyslán do Egypta, jeho vlastní bratři ho prodali. V Egyptě mu Bůh požehnal, že se stal v Potifarově domě první z otroků. Později byl křivě obviněn a dostal se do vězení, ale tam mu znovu Bůh žehná, stává se pomocníkem žalářníka. Ve vězení vykládá sny dvěma mužům. Jeden je popraven a druhý dostane zpět svůj úřad, ten na něj zapomene až do chvíle, co má Faraon sen a tehdy Josef opouští vězení a stává se druhým po faraonovi. Josef to nakonec viděl jako Boží záměr.

V Izraeli byl dobrý král, který se jmenoval Chizkiáš. Po dlouhé řadě špatných králů. A tento král dělal samé dobré věci. I přesto, že byl velmi zbožný a dobrý král, se mu stalo, že smrtelně onemocněl a ještě dostal slovo od Boha: Zařiď své věci, zemřeš. On se modlil o zachování života. V slzách prosil Boha. A Bůh se ustrnul a daroval mu ještě 15 let života. V této době Chizkiáš odpadl od Boha a také zplodil jednoho z nejhorších Izraelských králů. Napadá mě, že by pro Chizkiáše bylo lepší, kdyby přijal svou předčasnou smrt, jako nejlepší variantu.

A tak přijměme do svého života myšlenku, že Bůh je dobrý. Myslí vždy na naše dobro. Pamatujme na to, hlavně v dobách, kdy se vám zrovna nedaří, když jste nemocní, když zažíváte neúspěch.  Myslete na to i ve chvíli, kdy vám smrt klepe na dveře.

  • V důvěře se poddejte Boží vůli, protože chvíle neúspěchu mohou být chvíle požehnání pro váš další život.
  • Poddat se Boží vůli, neznamená vždy poddat se okolnostem. Učíme se překonávat překážky, překonávat svoje handicapy. V tom všem nás Bůh učí vítězit.
  • Židé jsou požehnaným národem, který byl a je často zkoušen. Ve světě ale není žádný jemu podobný.

Závěr:

Bůh je dobrý, má svůj plán s tvým životem a ten je dobrý!

Chtěl bych nás přivést k absolutní důvěře v Pána Boha.

  • A co když na mě zapomene?
  • A co když je mu jedno co se se mnou děje?
  • A co když se na něj nemůžu spolehnout?

To jsou liché myšlenky, pokud víte jako já, že Bůh je dobrý.

Proč Existuje zlo?

Třeboň 8.4.2018

Proč Existuje zlo?

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: „  Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?„
Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, je to stvořené Bohem.„„Stvořil Bůh všechno?„ ptal se dál profesor.
„Ano, pane,„ odpověděl student. Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu: naše činnost určuje nás samotných, tedy Bůh je zlo.„ Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. „Pane profesore, mohu vám položit otázku?„
„Samozřejmě,„ odpověděl profesor.Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?„ „Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?„Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.„
Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?„ „Samozřejmě, že existuje,„ odpověděl profesor.
„Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.„
Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?„ Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla.„ Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma,
nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.„Profesor si sedl.  Ten student byl mladý Albert Einstein.

  • Tento příběh je důležitý pro dnešní přednášku. Dozvěděli jsme se, že zlo neexistuje, stejně jako tma a chlad, jsou to jen pomocné pojmy, které ukazují na nepřítomnost něčeho.
  • Náš blok vyučování jsme nazvali: Proč existuje zlo? Tak to vypadá, že jsme zdánlivě nezvolili dobrý název. Když zlo neexistuje. Tedy, ve světle prvního příběhu.
  • Zeptám se tedy jinak? Kam zmizelo dobro? Co se s ním stalo? Proč není tak často přítomné?
  • Spoustu lidí bere jako důkaz, že Bůh neexistuje, když se na světě dějí tak hrozné věci. To by přeci ten dobrý Bůh, který všechno může a všechno ví, nemohl nikdy dopustit. Nebo je mu to jedno? Pak by byl do určité míry zodpovědný za zlo, které existuje. Protože, kdo vidí zlo, má sílu proti němu zasáhnout a přesto nezasáhne, má podíl na jeho šíření. Má Bůh podíl na šíření zla?

V Bibli je napsáno: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.

  • Neexistují žádní dobří lidé. Jen lidé hřeší různými způsoby. A všichni si zasloužíme Boží trest. Pán Bůh není netečný vůči světu, ani není zlý. Jen nám celou dobu dává čas k pokání.

A tak se v tomto světě setkáváme s dobrem i zlem zároveň. Svým i druhých.

  • Abychom tomu porozuměli, proč není na světě jenom dobro, ale i zlo, povíme si jeden příběh.

Na začátku Bůh stvořil člověka a dal mu místo v rajské zahradě. To bylo místo, kde se Bůh i člověk setkávali a nebylo mezi nimi žádné překážky. Člověk se stal vládce a správcem zahrady. Bylo tam mnoho ovocných stromů. Adam s Evou mohli jíst jakékoliv. Dokonce tam byl i strom života, který člověku dával možnost být naživu prakticky věčně. Byl tam ale také jeden strom, který se zdál nebezpečný.  Strom poznání dobrého a zlého. Jedině z tohoto stromu jíst ovoce nesměli. Na scéně se objevuje had, který je symbolem ďábla, a ten se jich zeptal: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ovoce ze stromů. Eva mu to chtěla vysvětlit a tak se dala do diskuse s ďáblem. A ten jí poradil: To, co říká Bůh je hloupost. Budete jako Bohové znát dobré a zlé, nezemřete. Eva se nechala zlákat, vzala si zakázané ovoce, dala i Adamovi jíst. Otevřeli se jim oči, poznali, že jsou nazí a styděli se. A začali se skrývat před Bohem.  Bůh je pak pro neposlušnost vyhnal z ráje. A do lidského života přišel chlad, tma, stud, bolest a na konci smrt. Tedy zlo. Zlo, které pramení z nepřítomnosti Boha.

A to smrt dvojí druhu:

  • Smrt fyzická: Člověk začal stárnout a s každým prožitým dnem se přibližoval den jeho fyzické smrti. To do té doby člověk neznal smrt.
  • Smrt Duchovní: Člověk a Bůh byli od sebe odděleni hříchem. Najednou si nebyli schopni porozumět. To je ten důvod, proč se s Bohem míjíme. Proč neslyšíme jeho hlas.

 

  • Teď se dostávám znovu k velikonoční zvěsti. Ježíš je ten který zaplatil za náš hřích a ten kdo ho vyzná za svého Pána a spasitele a přivlastní si Ježíšovu oběť. S ním se něco může stát. Může se setkat znovu s Bohem. A vrací se ze smrti do života.
  • Jako křesťané, když se setkáme s Bohem, říkáme, že jsme se znovuzrodily z Ducha. To co v nás bylo mrtvé, se narodilo znovu. Ten vztah k Bohu, který byl úplně mrtvý, se v nás znovu nastartoval. Obvykle se znovuzrozením cítíme velkou radost. To je ten důvod, proč se z jinak normálních lidí stanou ti „fanatici“, co to s Bohem myslí naprosto vážně. Věří Bibli, modlí se k nějakému svému imaginárnímu příteli, jako to někdy dělají malé děti. A jsou nadšení z věcí, o kterých nikdo neví, jestli jsou pravdivé.

 

  • Tento příběh nám ukazuje na to, že člověk odněkud vypadl. Z toho dokonalého, dobrého místa, kde neexistovala smrt, bolest a trápení, kde neexistovalo zlo. Kde byl přítomen Bůh a nebyla mezi člověkem a Bohem žádná překážka.
  • Člověk chtěl poznat víc, než co mu mohla nabídnout rajská zahrada. A tak mu Bůh řekl: Dobře: od této chvíle budeš znát nejenom to dobro, co jsem ti připravil, ale poznáš i to zlé o kterém si doteď neměl ani tušení. A vzdálil se z lidského života.Tak přišlo zlo na svět. Aby zlo přišlo, musel Bůh odejít.
  • Žijeme ve světě kde je dobro i zlo a my si volíme. A zlé i dobré činy ovlivňují život nás i druhých. A Bůh nás v tom nechal. Protože přesně to lidé chtějí. Bože nemluv nám do života. A tak lidé žijí často v zoufalství, ve tmě, ve smrti, daleko od toho šťastného života. Protože ten pramení z života s Bohem, nikoli bez něj.

 

  • Někdy i my křesťané začneme žít prázdný život. Když na Boha zapomeneme. Když se nám stane pouhou postavou v pozadí. Proto je důležité znovu a znovu ho hledat.

 

Velikonoce

Velikonoční neděle 1.4.2018

Dnes si připomínáme ve velikonočních svátcích Smrt našeho Pána Ježíše Krista. Je to den kdy se naplnila slova proroctví proroka Izaiáše.

Izajáš 53:1  Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2  Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3  Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4  Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5  Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6  Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7  Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Co se vlastně stalo?

Ježíš od počátku věděl, že přišel čas, kdy má být obětován.

Ukřižování se nestalo náhodou. Ježíš se sám vydal do rukou Římanů. Byla to speciální chvíle, kterou Bůh naplánoval dopředu.

Dříve než jej ukřižují, sejde se v jednom domě, v horní místnosti se svými nejbližšími učedníky a společně si užívají společnou večeři, která se stane symbolem společné víry.  Ježíš vezme do ruky kalich, naláme chléb a dá je svým učedníkům.  A oni pijí víno a ukusují chleba a netuší, co se stane za pár hodin.Poté jdou společně do Getsemanské zahrady. A Ježíš se tam modlí. A v úzkostech zápasí. Ví, co ho čeká, má z toho hrůzu. Ale poddává se vůli svého Otce. Hned poté přichází Římané z Jidášem. Jidáš jim ukáže na Ježíše a Oni ho seberou. Vezmou ho na soud. Římský místodržitel Pilát však na něm žádnou vinu neshledává, ale Židé volají, aby ho ukřižovali. A tak si Pilát umyje ruce na znamení, že on nenese vinu a vydává Ježíše na popravu ukřižování. Vyvedou ho na horu Golgotu kde je ukřižován s dalšími dvěma zločinci. Ještě než přijde sobota, která pro židy začíná pátečním večerem, umírá. Zdá se, že všechny naděje učedníků jsou pryč. Židé prožijí volnou sobotu a v neděli jdou ženy nabalzamovat Ježíšovo tělo. Hrob je však prázdný. A Ježíš se začíná zjevovat svým učedníkům. Ženám, Petrovi, a mnohým dalším. Společně s nimi jí. Tomášovi dokonce nechá sáhnout do svých ran. Není jen Duchem, je skutečně vzkříšený.

Význam těchto událostí není jen souborem nějakých zázraků, které nemají žádný účel. Jsou to ty nejdůležitější události v dějinách lidstva. Ježíš byl Bůh, který si vzal lidské tělo a nechal se potrestat za naše hříchy. On byl tou dokonalou obětí.

Dokonáno jest, řekl Ježíš. Byla dokonaná naše záchrana před Božím soudem. Od té doby je nebe otevřené pro každého hříšníka, který přijme  jeho milost.

Když se řekne velikonoce.

  • Pro někoho je to čas, kdy si připomíná jaro, se zajíčky, vajíčky, zelenou trávou, barevnými vejci.
  • Pro někoho jsou velikonoce vítaným zpestřením. Volnem v jarních měsících. Jedou někam ven a nemusí si brát tolik dovolené.
  • Pro nás křesťany je to čas, kdy si připomínáme Ježíšovu smrt a vzkříšení.
  • Jsem vděčný Bohu za to, že za mě zemřel na kříži. Kdyby to záleželo na mě, propadl bych Božímu soudu, pro svou morální slabost.