Křesťanské polopravdy a mýty: Úvod

Přednáška Třeboň 27. 5. 2018

Dnes máme úvodní přednášku na téma: Křesťanské polopravdy a mýty.

Už si určitě slyšel od křesťanů nějaké výroky, moudré věty, a možná, že je i sám říkáš, které se zdají být velmi duchovní a křesťanské, ale ve skutečnosti nejsou.

Jedna sestra měla takové rčení: „Všechno je řízený.“ A všichni jsme to pak často říkali. Ale otázkou je, jestli je to pravda? Opravdu všechno řídí Bůh? A zjistil jsem, že to tak vždycky není. Vlastně, většina věcí, které se dějí, nejsou jeho vůlí. Dějí se z nějaké jiné vůle. Jistě, často Bůh řídil naše kroky, aniž bychom to věděli. Jsme schopní to uvidět zpětně. Tedy, ono to tak trochu pravda je, ale rozhodně ne vždycky.

Na takové věty, bych si dal pozor, přemýšlel bych o nich daleko víc. Tyto pravdy jsou pouhými polopravdami, které nás ale zavedou jinam.  Ve skutečnosti se v nich skrývá malý jed, který může zničit váš duchovní i fyzický život.

I chytří lidé dokážou dělat hlouposti.

  • Napoleon byl jeden z nejbrilantnějších vojevůdců všech dob. Přesto zavedl své vojsko do ruské zimy. Zima pak zdecimovala celé vojsko. To se Napoleon zbláznil? Ne, jen podcenil Ruskou zimu.
  • I ten nejlepší počítač pracuje chybně, když mu dáte chybná data.

Křesťané nejsou imunní vůči polopravdám. Naopak, jsou to lidé plní víry. A pak když přijde někdo chytrý, významný, uznávaný a utrousí nějakou takovou moudrost větu, lidé ani nezkoumají, jestli je to pravda.

  • Polopravdy jsou nejdokonalejší lží. Evidentní nepravdy bychom odmítli. Polopravdy mají v sobě pravdivý základ. Ale i tu jedovatou část.

Křesťané věří tomu, co Ježíš řekl: Poznáte pravdu a ta vás vysvobodí. Pravda nás osvobozuje. Pravda je ale také těžká věc. Abychom z ní dostali tu pravou svobodu, musíme jí dotáhnout do vítězného konce.

Všechny dobré věci, které chceme dělat, vyžadují úsilí. Chceme mít hezké manželství, dobrá přátelství, chceme dobře dělat svou službu. K dobrým věcem vedou přímé cesty, ale jsou velmi  náročné.

  • Je to jako koulet velkou kamennou kouli do kopce. Teprve až ji dokutálím na vrchol, dosáhneme cíle. Teď si představte, že v půli kopce vám někdo řekne: Na vrchol vede ještě jiná cesta než přímo nahoru. Pohodlnější. Co se stane? Na vrchol nikdy nedorazíte. Koule se pak sama zase skutálí do údolí.
  • Někdy hledáme víc pocit štěstí, než pravdu. Polopravda má moc nás uchlácholit. Dává pocit štěstí. Pocit štěstí nás však čeká na vrcholu. V půli kopce je to práce a lopota.

Rád bych připomněl jednu část Ježíšova života. Na začátku své služby odchází na poušť, tam se 40 dní postí. Na konci těch 40 dní přichází ďábel a pokouší Ježíše. A používá přesně ty polopravdy, o kterých tady mluvíme. Jsi-li syn Boží, udělej chleby z kamení. Skoč dolu z chrámu, a dokaž, že jsi Bůh, andělé tě přeci zachrání. Pokloň se mi a já ti dám všechny království. Proč se máš hádat z Farizei, věnovat se svým 12 učedníkům, kteří tě pak stejně zradí a nakonec umřít pomalou potupnou bolestivou smrtí? Já ti to můžu dát hned a bez námahy.

  • Nabízí mu zkratky ke štěstí. Štěstí bez námahy. Dosažení cíle, pohodlnou cestou. Navíc, vždy cituje Písmo. Ježíš ani jednou neudělal to, co mu ďábel nabídnul.
  • Vždycky jsem si říkal: Jak Ježíš poznal, že je to lež? Ježíš byl schopen domyslet důsledky svých činů. Polopravdy odhalíme tak, že domýšlíme, co by se stalo, kdybychom chtěli aplikovat danou větu, biblický verš úplně do důsledku.

Taková Biblická polopravda vzniká tak že:

  • vezmeme na vědomí jen jedno biblické místo, a všechny ostatní pomineme. Ztratíme však kontext.
  • nepoužijeme rozum a vyložíme místo doslovně. Hledáme jen formálně.

Chybné výklady: Výsledek polopravda.

  • Přísloví 13:24  Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
  • Efezským 6:4  Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.
  • Výsledek výkladu: Děti má být manželka a ne muž, který by je dráždil ke vzdoru. Dcery být nemáme vůbec, protože se tady o nich nikde nemluví. (Nezdá se vám to padlé na hlavu?) Ve skutečnosti potřebujeme znát víc než tyto dva verše, abychom je správně vyložili.

Já bych chtěl vyjmenovat ty křesťanské polopravdy, které tu v měsíci červnu demaskujeme:

  • Všechno se děje z nějakého důvodu.
  • Miluj hříšníka a nemiluj hřích.
  • Řídím se svým svědomím, mám v tom pokoj.
  • Bůh pomůže těm, co si pomohou sami.

Závěr:

  • Buďme opatrní, když slyšíme jakákoli moudra, podle kterých bychom se měli řídit.
  • Nečtěme Bibli náhodně, ale snažme se ji číst jako celek. Poznejme ji jako celek.
  • Mysleme vždy na kontext celé Bible.
  • Když si dojdete k nějakému závěru při čtení Bible. Snažte se ten záměr domyslet do důsledku. A polopravdy se vám vyhnou.

Požehnaná štědrost

Přednáška 13.5. 2018

Tento měsíc mluvíme o základech Božího požehnání. Požehnání: Stav člověka, ve kterém prožívá, úspěch, pocity štěstí. Vše co dělá, se mu daří. Požehnání přichází od samotného Boha. Pokud chceme být požehnaní, nestačí jenom věřit na Ježíše. Každé požehnání má své podmínky.

  • Mluvili jsme v první přednášce o tom, že máme hledat Boží království a spravedlnost.
  • Pak jsme mluvili o požehnané Boží moudrosti
  • A dnes budeme mluvit o požehnané štědrosti.

Jedna z věcí, která otvírá Boží požehnání je štědrost. A to hlavně vůči Bohu a Božím věcem.

Když si začnete číst starý zákon. Velice rychle zjistíte, že velká část duchovního života starověkých lidí, byla svázaná s obětováním Božstvu. Zvířata, prvotiny z úrody.  Pán Bůh to neakceptuje jenom jako lidský nápad. On člověka vybízí k obětem.  Velká část knih Mojžíšových se  věnuje obětem. Tyto oběti měly jedno společné, měly být vždy perfektní. Nesmělo se obětovat kulhavé zvíře, slepé, nebo nemocné. Protože Bohu patřilo vždy to nejlepší.

Malachiáš 1:14  Buď proklet chytrák, jenž má ve svém stádu samce, a složí-li slib, obětuje Panovníku zvíře vykleštěné. Neboť já jsem velký Král, praví Hospodin zástupů, mé jméno budí mezi pronárody bázeň.“

Já jsem vždy oběti považoval za mrhání lidskými zdroji. Vždyť Bůh nepotřeboval a nepotřebuje žádná, zvířata ani obilí z našich polí.

Co však oběti Bohu ukazují, je stav našeho srdce.

Pána Boha má jeho lid milovat. Je to první přikázání. Celou svou duší, svou silou, svou myslí, Věřím, že každý přišel do tohoto shromáždění, Pána Boha miluje. Jde ale o to, jak ho milujeme? Jako svoje nové kolo? Jako svůj klobouk?  Láska se projeví vždy v nějakém obětavém činu.

Nejznámější příběh z Bible co mě napadá je z života Abrahama, který dlouho čekal, až se mu narodí syn. Narodil se mu ve 100 letech. A Bůh mu řekl: Z tohoto tvého syna vzejde celý národ, který mě bude uctívat a já ho požehnám. A najednou dostal od Boha nesmyslný příkaz. Půjdeš na tu a tu horu a tam mi ho obětuješ. Abraham vzal dříví i svého syna a šel. Na té hoře svázal Izáka, položil na dříví, když se ho chystal probodnout, tak ho Bůh zarazil. Bůh chtěl vědět, jestli bude ochoten. Zahodit celé své čekání, svou budoucnost, svou lásku k synovi, pro lásku k Bohu.

  • Ochota člověka jít a něco obětovat ukazuje na lásku k němu.

Ježíš vyprávěl jedno podobenství o králi, který pozval významné lidi na hostinu. Ti se ale postupně omlouvali, že nepřijdou. Právě jsem se oženil, musím být doma se svou ženou. Jiný se vymluvil: koupil jsem nové pole, musím se mu věnovat. Další řekl: koupil jsem nové volské spřežení, musím ho vyzkoušet. Král se hodně naštval. Za koho mě tito lidé mají? Nestojím jim ani za to, aby přišli ke mně na hostinu? Nepřipomíná vám to něco?

Někdy sleduji docházku křesťanů do shromáždění. Ne proto, abych někomu vyčítal že nepřišel. Když se ale někdo dlouho neukáže, nebo chodí nepravidelně, tak mě to trápí. Ne proto, že by bylo nutné, aby všichni vždycky byli na shromáždění. Ale trápí mě to proto, že to velice často ukazuje na stav srdce toho člověka.

Lásku tedy dokazujeme ne slovy, ale obětavým činem.

Bůh nás miloval natolik, že se narodil jako člověk a za naše hříchy zemřel na kříži. Tím nám dokázal, že nás miluje. A také jak hodně nás miluje. Tato láska má být opětována. Bůh chce být milován stejně, jako on miluje nás. A to platí i v novozákonní době.

Když Ježíš chodil po této zemi, sedl si k chrámové pokladnici, která stála u dveří Jeruzalémského chrámu. Tam se díval na lidi, jak dávají peníze do pokladnice. Přišla tam jedna vdova vhodila do pokladnice jednu malou minci. U ní se Ježíš zastavil a pochválil jí za to, že dala poslední peníz, který měla. Dala víc, než kdokoliv jiný, protože dala ze svého nedostatku, zatímco ostatní dávali ze svých přebytků. Takto dává srdce, které věří a miluje.

Jak můžeme Pánu Bohu ukázat, že naše láska je velká?

  1. Skrze oběť času a pozornosti. (Služba, modlitba)
  2. Skrze odolávání protivenství., (Věrnost, trpělivost)
  3. Skrze oběť zdrojů pro B. království. (Peníze)

Židé vůči svému Bohu byli opravdu štědří.

  • Platili desátky
  • Vykonávali sbírky, na chrám
  • Přinášeli oběti.
  • Pomáhali chudým.

A jak jste na tom vy? Co vás láska k Bohu stojí? Jestliže nic, je to důvod k zamyšlení.

Podmínkou pro Boží požehnání v oblasti financí, je vlastní štědrost. Tu Bůh žehná.

Znal jsem jeden manželský pár, který nebyl moc bohatý. Oni měli takovou filosofii. Když měli poslední peníze, většinou je věnovali na nějaké Boží dílo. A pak se jen dívali, co Bůh dělá v jejich prospěch. Jejich svědectví bylo. Nikdy jsme neměli hlad, nikde jsme neměli nedostatek oblečení, Bůh se o nás postaral. Řešil naše finanční problémy.

Požehnaná moudrost

Přednáška Třeboň 6.5.2017

Požehnaná moudrost

V měsíci květnu mluvíme o základech požehnání. Požehnání je zvláštní slovo. Cítíme, že požehnaný člověk je šťastný člověk, kterému se v životě daří. A to je cíl všech lidí na planetě. Zároveň nejde jenom o pouhé štěstí. To slovo naznačuje, že požehnání je „pocit štěstí“, který nepřichází náhodně. Někdo ho člověku dává. To Bůh žehná člověka.

Když Bůh někomu žehná, je to viditelné.

  • Izák syn Abrahama zdědil Boží požehnání a jednou se rozhodl, že vyseje obilí na poli. A sklidil tak velikou úrodu, že si ostatní lidé řekli. Tohle není normální a věděli, že tento muž má něco, co oni nemají a tak ho ze své země vyhnali, protože se začali bát.

Bůh chce žehnat všem lidem, ale každé požehnání má své podmínky a je možné ho ztratit, minout, když tyto podmínky neplníme.

  • Minulou neděli nás Štěpán Beran vyučoval o požehnaných prioritách. Rozebrali jsme Ježíšovu větu: Hledejte nejprve Boží Království a všechno ostatní vám bude přidáno…… A to je ta podmínka: Jak můžeš čekat jeho požehnání, když se staráš jen o svoje věci a Boží věci zanedbáváš? Nemodlíš se, nejsi štědrý vůči Bohu, zanedbáváš svůj vztah k církvi, hádáš se s lidmi, jak můžeš čekat, že Bůh bude s tebou?

Dnes budeme pokračovat v přednáškách o podmínkách Božího požehnání. Další možností , jak získat jeho požehnání je jednat v jeho moudrosti. 

Bible mluví hodně o moudrosti. Je to skoro stejně důležité téma, jako je víra, Zákon, milosrdenství, nebo modlitba.  Našel jsem si několik desítek odkazů, které mluví velmi pochvalně o moudrosti. Chci uvést jen jeden za všechny.

Přísloví 16:16  Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.

Moudrost je důležitá pro lidský život. Zároveň ale Bible varuje, že jsou dva druhy moudrosti.

Moudrost lidská:

1 Korintským 3:19  Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: `Nachytá moudré na jejich vychytralost´; 20  a jinde: `Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.´

1 Korintským 2:14  Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

O moudrosti Boží a lidské se mluví ve dvou kapitolách 1. listu Korintským. Můžete si je přečíst a doporučuji vám je.  Nejprve tedy mluvme o moudrosti lidské:

Lidská moudrost s Bohem nepočítá.

Základem lidské moudrosti je toto uvažování:

Svět je místo, kde probíhají události podle fyzikálních zákonů, zákonů příčiny a důsledku a jsou tvořená spíše náhodně.  Svět je jako perpetum mobile, které běží, nikdo ho neřídí, jedině naši činy určují směr našeho života. Tyto činy nemůžeme považovat za dobré nebo špatné. Jedině snad v tom, co nám, nebo druhým přinesli.

Lidská moudrost je založená na zkušenostech s tímto světem. Podívejme se na přísloví, která jsou takovým pokusem lidí zformulovat svou zkušenost se světem do nějakého obecně platného pravidla.

  • Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
  • Bližší košile, než kabát
  • Jak si usteleš, tak si taky lehneš
  • Trpělivost přináší růže.
  • Čím kdo zachází, tím také schází.
  • „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“

Lidská moudrost nemusí být nutně sobecká a nemorální, ale je tak trochu krátkozraká. Protože, když se díváme na věci kolem sebe a nepočítáme s Bohem, vychází vám: „Věř sám sobě, nevěř nikomu kolem sebe.  Drž si odstup, nikomu nepomáhej, leda že bys věděl, že se ti to někdy vrátí. Mysli hlavně na sebe a svoje dobro, protože nikdo jiný nemyslí na tvoje štěstí než ty sám. Vyžaduj spravedlnost, oko za oko, zub za zub.“

Moudrost Boží:

Boží moudrost je založená na zkušenostech s Božím jednáním. Vychází ze znalosti Bible a ochoty jednat podle ní.

Boží moudrost: Moudrost, kde se s Bohem počítá.

Svět je místo, kde probíhají události podle fyzikálních zákonů, ale Bůh má moc je změnit. Svět je místo kde má smysl být štědrý, spravedlivý, velkorysý, milosrdný.  Kde je poctivost odměněna, ne druhými lidmi, ale samotným Bohem. Protože Bůh je garantem toho, že se nám dobré jednou vrátí.

Podle lidské moudrosti je to špatně když podporujeme slabé, věnujeme se průměrným. Protože není ani žádoucí aby průměrní a slabí přežili. Protože, silnou společnost tvoří silní jedinci. Kdo podléhá sentimentu, lítosti, soucitu, ten jedná špatně. Život je krutý a přežijí jen nejsilnější. To je filosofie kultury, kde je Bůh mrtev. Člověk nemá o koho by se opřel, než sám sebe.

Západní kultura stojí na křesťanství. Je založena právě na té Boží moudrosti. Na té bláznivé, která říká: Mysli na druhé, měj soucit s druhými, pomáhej. Poděl se o to, co máš s druhými.  Místo aby už dávno zanikla, je tu pořád a silnější, než jiné kultury.

Jednejme tedy moudře v životě: Tedy, nechme si poradit od Boha. Nemusíme být ani kdoví jak chytří. Budeme jednat moudře a Bůh nás požehná.

Žalmy 19:8  Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9  Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10  Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, 11  nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.12  Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.