Bůh pomůže těm, co si pomohou sami

Kázání Veselka 17.6. 2018

  • Předmět: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Bůh pomůže těm, co si pomohou sami.

Celý červen kážeme na téma křesťanské polopravdy. Polopravda není zjevná lež, je to informace, věta, která má v sobě pravdivý základ, ale část té informace nás vede k chybným závěrům.

Je těžké poznat polopravdu. Máme ale různé způsoby, jak ji demaskovat.

  • Jeden ze způsobů jak ji demaskovat je: Domýšlet do důsledku každou myšlenku. Co by se stalo v různých situacích, kdybych se nechal tou pravdou vést? Jsou chvíle, kdy by daná pravda neplatila?

Kázal jsem o jednotlivých polopravdách.

Vše se děje z nějakého důvodu.

Jsou křesťané, kteří si myslí, že Pán Bůh vše naplánoval do nejmenšího detailu. S touto myšlenkou přišel Jan Calvin a opíral se o celou řadu míst v Písmu. Pak bychom nedělali svá vlastní rozhodnutí. Svobodná vůle by neexistovala. Za všechna utpení ve světě by mohl v konečném důsledku Pán Bůh. Na druhé straně přišli jiní křesťané tzv. Deisté s myšlenkou, že Bůh všechno stvořil, je majitel a výrobce ale je trvale nepřítomný. Deisté sami sebe vidí jako správce, kteří nemohou očekávat pomoc od Boha. Deisté odmítali zázraky, zůstal jen základní křesťanský kodex. Bible ale tvrdí, že Bůh zasahuje do historie lidstva. Pravda je tedy taková:  Bůh má svou vůli svůj plán, který však nezahrnuje každého člověka i událost v historii. Ten plán je možné odmítnout. Bůh si může použít k uskutečnění svého plánu i kamení. Je nutné se Boží vůli poddat.

Řídím se svým svědomým a vede mě pokoj.

Myšlenka, že moje svědomí je dobré vedení se zdá být dobrá.  Má ale problém v tom, že svědomí ne vždy dobře funguje. Lháři, lupiči, dokonce i vrazi se mohou dopustit hrůzných věcí, aniž by je jejich svědomí upozornilo. Ve skutečnosti se musíme dívat na svědomí ne jako na teploměr, ale jako na termostat.  Termostat si nastavujeme sami podle toho jaká teplota je nám příjemná. Hodnoty, které zastáváme, ve skutečnosti nastavují, jestli naše svědomí reaguje. Aby bylo svědomí schopné nás vést. Potřebuje být nastaveno podle B. měřítek.

 

Dnes budeme mluvit o třetí polopravdě, vyskytující se mezi křesťany. A tou je myšlenka: Bůh pomůže těm, co si sami pomohou.

Znovu- To zní docela dobře.

  • Pamatuji si na jeden výrok z historického filmu Jan žižka. Tehdy se tam dohadovali Husité jak bránit Prahu před křižáky. Mnozí křičeli: Bůh nám pomůže. Tehdy vystoupil Jan Žižka a řekl: Bůh nám pomůže, když my sami si pomůžeme. Byl to film natočený v 50 letech. Komunistický.
  • V USA dělali průzkum a ptali se na tuto pravdu křesťanů. 8 z 10 z nich odpovědělo. Že se tato věta nachází v Bibli. Někteří dokonce řekli, že je součástí desatera.

Já bych se nad tím výrokem chtěl zamyslet:

Co je na něm pravdivého? V čem je ten střípek pravdy?

  • Já v tom cítím pošťouchnutí vůči naivitě křesťanů, kteří si myslí, že vše dostanou od Boha zadarmo. Kteří si jen lehnou a čekají, až Bůh něco udělá. To zdá se v životě moc nefunguje.
  • V poledne často děkujeme za jídlo. Ale to jídlo Pán Bůh neuvařil. Někdo semlel mouku, někdo vyčistil vodu, někdo dovezl do pekárny suroviny. Někdo je pak prodával. Tak že, děkovat Bohu za jídlo je jako ignorovat tu lidskou práci, která tam byla udělána. Děkujme tedy lidem.
  • Od té doby, co jsou vynalezeny peníze, nám za naši práci nemusíte děkovat. Přesto je Bůh původcem hmoty a on ji stvořil.
  • Viděl jsem v televizi rozhovor s jedním vědcem fyzikem, který vyprávěl o hmotě, jednotlivých molekulách, jak se skládají dohromady. Jedné věci ale nerozumíme, Jakou silou to všechno drží pohromadě. Kdybychom tuto sílu mohli poznat a ovládnout. To bychom vyřešili všechny problémy světa. Já si hned uvědomil, že Bůh je ten, který hmotu drží pohromadě. Děkovat tedy za jídlo Bohu je v pořádku.

Koloským 1:16  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

  • Je tu střípek pravdy, který říká: Nebuď líný. Nebuď pasivní, ale aktivní.

2 Tesalonickým 3:10  Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!  11  Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12  Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.

  • Benediktýnští mniši žili podle pravidla: Modli se a pracuj.

V čem je v té polopravdě ta část lživá a nebezpečná?

Jaký by byl Bůh, který pomáhá jen těm, co si pomohou sami?

  • Lidé do svých 50 let žijí v produktivním věku. Ti si mohou sami pomoci docela dobře. Ale když překročí tuto věkovou hranici. Potřebují často pomoci. To znamená, že Bůh je Bohem jenom těch produktivních?
  • Jak to bude s lidmi, kteří si nemohou pomoci sami? Nemocní, chudí

Tato pravda nás vede k tomu, abychom se vyvázali pomoci lidem, kteří se zdají být málo snaživí. Problém je v tom, že se můžeme lehce mýlit. Soudíme věci jen podle toho, co vidíme. A to je nebezpečné.

  • Písmo nás naopak vede k tomu, abychom z našeho požehnání část. nechali pro lidi, kteří z nějakého důvodu potřebují pomoci. Nemyslím ty, kteří špatně řeší svou finanční situaci a chtějí na vás přehodit svou zodpovědnost za svůj vlastní život.

Leviticus 23:22  Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

  • Boží milost je vždy nezasloužená. Náš Bůh rozdává podle své milosti.
  • Všichni lidé jsou tak trochu případ lidí, kteří si nemohli sami pomoc. Jedná se o náš hřích, za který zaplatil Ježíš. Kdybychom to byli schopní zvládnout sami, nemusel přijít Ježíš vůbec na kříž.
  • Navíc, ne všechno v životě lze vybojovat, překonat tvrdou prací a disciplínou. A zvlášť u těch duchovních věcí. Dostáváme je často jako jeho milost. Někdy je čas, přestat se svými aktivitami a trávit svůj čas u Božích nohou.
  • Často odvozujeme svojí hodnotu podle toho, jak jsme výkonní a jak jsme užiteční. Když už nemůžeme, máme dojem, že už žádnou hodnotu nemáme. Ale Bůh nás nemiluje pro výkon. On nás miluje, protože jsme jeho děti. Naši příbuzní nemají hodnotu jen práce a výkonu. Milujeme je pro to, kým jsou.

Náš Bůh je Bůh, který dává nezaslouženou milost. Polopravda  Bůh pomůže těm, co si pomohou sami nám říká, že jsme milováni pro svůj výkon, svou snahu. Drazí, nežijme podle této lži.

 

Řídím se svým svědomím

Přednáška Třeboň 10.6. 2018

  • Předmě: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Řídím se svým svědomím a mám v tom pokoj.

Lidé nejsou imunní vůči polopravdám. Ani jako křesťané nejsme imunní.  Všichni jsme náchylní věřit. Všichni známe větu, která začíná: Jedna pani povídala……

  • Takovou velkou drbnou je internet, který je plný zaručených zpráv. Rusko internet rádo využívá, ke svojí vlastní propagandě. Počítá s tím, že se vždycky někdo najde, kdo tomu uvěří.
  • Je poměrně časově náročné, kontrolovat všechny zdroje. Přemýšlet nad danou informací je těžké. A tak je často pohodlnější, nechat myšlení koňovi. Ten má větší hlavu.

My se dnes opět zabýváme polopravdami, které často kolují mezi křesťany. To jsou věty, které zní dobře. Které zní duchovně, které zní i biblicky., které zní pravdivě. Když ale nad nimi začneme přemýšlet, zjistíme, že to nejsou dobré pravdy.

  • Jednou z poměrně nebezpečných polopravd je rada, abychom se chovali dle svého svědomí. Tedy: Říď se svým svědomím (a budeš v pohodě).

Člověk se totiž nemusí řídit žádnými předpisy a zákony – jeho vlastní svědomí je mu nejlepším průvodcem! Může tak odmítnout autority – rodiče, učitele, zákon, stát., Pokud mu to svědomí dovolí, proč by se tím neřídil? Nikdo mu nemusí říkat, co je správné, sám to moc dobře ví!

  • Pro naší postmoderní, idividualistickou společnost to zní jako základní pravidlo. Nech se vést svědomím. Nech se vést srdcem.

Pro nás křesťany to zní dobře: Srdce a svědomí je v Bibli frekventované téma, takže proč se jím neřídit? Mnohé z nás učili, že svědomí je něco jako jazyk Ducha, Bohem daný dar, indikátor a ukazatel dobra a zla. Když stojíme před jakýmkoli problémem, obrátíme se ke svému srdci, tedy ke svému svědomí. Když nás nechává klidnými (necítíme vinu), usoudíme, že je to v pohodě. Máme klid v duši. Jinak by nám přece svědomí jasně řeklo, že něco není v pořádku.

1J 3:21, Jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru?

Když tedy budu mít v něčem, co chci udělat pokoj, a svědomí mě nebude obviňovat, pak se nemohu splést, ne?

To je nepochopení toho, jak svědomí pracuje.

  • Znám dost lidí, kteří bojují s problémy, chtějí je řešit, a když poslouchám jejich příběh, často dokážu rozpoznat nějaký moment rozhodnutí, které bylo pochybné: – Šli do škodlivých vztahů. – Začali byznys, který jim potenciálně navrtal rodinu a přátele. – Koupili si něco na splátky, i když věděli, že se nevymanili ze současných dluhů. – Pustili se do sexuálních dobrodružství přes varování svých přátel, a tak dále – seznam je nekonečný. Pak se něco nepovedlo, zhroutilo, pokazilo, a oni chtějí slyšet zázračnou radu, která jim pomůže ze všech potíží. Někteří, přímo žádají Boha, jestli pro ně nemá nějaké konkrétní slovo. Proroctví. Zjevení. Většina z nich žije v přesvědčení, že neudělali nic špatně, protože byli v pohodě. Měli na to svědomí, které je neodsuzovalo. Byli OK. Nechápou, že se to teď zhroutilo.

Víte co se jim stalo?…….. Nic víc ani nic míň než to, že si spletli funkci svědomí.

  • Mnozí z nás si představujeme svědomí jako duševní teploměr. Myslíme si, že svědomí nám v každé situaci ukáže morální teplotu našeho rozhodnutí. Ucítíme-li teplo, víme, že je to správné. Srdce nás hřeje. Máme pokoj a slunce v duši, ale je tady právě ten problém. Takhle svědomí nepracuje!
  • Svědomí není teploměr, ale termostat a to je velký rozdíl. Termostat míváte na svých radiátorech. Termostat vám nedefinuje horké a studené. Termostat pouze reaguje na vaše nastavení horka a studena. Nastavujeme jej ovšem tak, jak to máme rádi. Jinými slovy, termostat bude ukazovat takovou teplotu, jakou si přejeme. Nastavení termostatu způsobí, že ucítíme hřejivé pocity klidu. Termostat tedy reaguje na naše nastavení teploty.

Naše svědomí funguje podobně. Je to duševní termostat, který nastavujeme tak, jak jsme se rozhodli. Hodnoty, které nastavíme, ovlivní, kdy se svědomí ozve (a odsoudí nás) a kdy je naopak ticho. Svědomí nám neříká, že porušujeme Boží zásady, nýbrž nám říká, kdy porušujeme své vlastní zásady. Svědomí je tedy nástrojem pro uplatňování naších vlastních hodnot, kterým věříme. Není to univerzální nástroj pravdy.

  • To vysvětluje, proč manžel dokáže být nevěrný, lhář lže a jeho svědomí nic neříká, Někdy ani vrahové netrpěli pocitem viny. Když si řádně vyjasnili všechny důvody.

1J 3:20-21 Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru…

Jan tady jasně odděluje odsouzení našich vlastních skutků svým srdcem, ale zároveň píše, že Bůh je větší než naše srdce, a ví všechno. Proto je možné, že i když nás srdce neodsuzuje, přesto může mít Bůh problém s našimi rozhodnutími.

  • Apoštol Pavel, jako náboženský fanatik pronásledoval prvotní církev, protože ji považoval za nebezpečnou sektu. Později tvrdil, že tak činil s čistým svědomím. Přesto, po svém obrácení toto chování označil za těžký hřích. Co se stalo? Pavlovo svědomí se nezměnilo, ale jeho přesvědčení, které upravovalo nastavení jeho svědomí ano.

Byl původně přesvědčený, že zabíjet lidi jiné víry je službou Bohu. A jeho svědomí se ani nehlo. Když však změnil své nastavení (Bůh miluje všechny lidi) začal vidět sám sebe jako zločince.

1Jan 3:20-23: Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám přikázal.

Pokud bychom milovali jedni druhé (jak nám Ježíš přikázal) a láska by byla základním standardem našeho svědomí, pak by svědomí bylo skutečně cenným nástrojem. Problém se svědomím je ten, že není lepší než data, která do něho vkládáme.

Svědomí je lehké resetovat a upravit podle jakýchkoli hodnot. Pokud láska není základem našich hodnot, pak nás svědomí může přestat po chvíli bolet. Přestaneme být citliví na sobeckost, násilí, urážky,  atd…

  • Svědomí má totiž schopnost vytvářet mozoly. Díky ztvrdlé kůži můžu hrát na baskytaru nebo zvedat těžké váhy bez obvyklé citlivosti na bolest. Zatvrdlé svědomí je velký problém. Necítíme nic a zaměňujeme ticho za pokoj. Bez lásky se svědomí stane jedním velkým mozolem!

Hodnotíme svůj klid podle jiných lidí. Vždyť kolikrát jsme si řekli, nebo chtěli říct: „Není to nic špatného, vždyť to dělají všichni. ( nevěra, opilství, arogance) Jakoby chování většiny ospravedlňovalo vše, co chceme udělat. Svědomí nemůže být řízeno porovnáváním se s jinými lidmi. Bůh neslibuje, že když hodně lidí půjde po stejné cestě, tak to musí být ta dobrá.

1Korintským 4:3-5: Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

Moje svědomí je sice čisté, ale to neznamená, že jsem nevinný. Jinými slovy, nezáleží ani na tom, co o nás říkají jiní lidé, nebo jak se s nimi porovnáváme. Důležité je, co o nás řekne Bůh. Řídili jsme se jeho přikázáními, nebo ne?

K čemu je tedy svědomí? Je to skvělý systém včasného varování. Pokud jsme nenechali svědomí zmozolovatět, pak je to skvělý nástroj, která nás upozorní, že překračujeme své hranice. I když naše standardy někdy neodpovídají Božím, je dobré vědět, že se blížíme na hranu hloupých rozhodnutí.

  • Svědomí funguje jako žlutá na semaforu, vede nás ke zpomalení, zbystření, nebo k opatrnosti, vede nás k ochotě zamyslet se, podívat se, co říká Bible. Pokud svědomí ale považujeme za zelenou. Pokud si myslíme, že svědomí nám něco dovoluje, pak nás lehce svede na scestí.

1Tm 1:18-19:Timoteji, synu, dávám ti tyto pokyny v souladu s proroctvími, jež o tobě zazněla. S jejich pomocí bojuj dobrý boj; uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře.

Uchovej si dobré svědomí jasně říká, že máme vložit do svého systému to, co si přeje Bůh. Pak ve své víře neztroskotáme.

 

Jak prakticky na to?

Jak si můžeme nastavit svědomí správně a uchovat si ho dobré?

  • Čti Bibli, vezmi vážně Ježíšovo učení o lásce. Zeptej se sám sebe tou otřepanou frází: Co by na mém místě udělal Ježíš?
  • Přemýšlej, o každé věci, která se ti stane. Někdy hledat správné řešení je velmi těžké. Ptej se zkušených lidí.
  • Modli se a pros Boha o vedení.
  • Počítej s tím, že tvé svědomí má mozoly. Bůh je finálním soudcem našich hodnot.

Přednáška Třeboň 3.6.2018

  • Předmět: Křesťanské mýty
  • Téma: Vše se děje z nějakého důvodu.

Dnes budeme pokračovat v naší sérii přednášek o křesťanských polopravdách a mýtech.

Každý z nás má předpoklad dělat nějaké hlouposti. Nikdo z nás je nedělá proto, že by chtěl. Ale velmi často je děláme proto, že jsme uvěřili nějakým polopravdám. Nějakému omylu.

  • Například v 30 letech minulého století se často říkalo: Následuj své srdce, to ti napoví, co je správné. V mnohých filmech pro pamětníky ta věta často zazněla. Ve skutečnosti, když budeme vždy následovat svoje srdce, dostaneme se do problémů. Bible totiž říká, že srdce člověka je ta nejpřevrácenější věc v tvém životě. Že je zrádné, proradné.

Polopravdy jsou opravdu nebezpečné. Jsou horší než zjevná lež, kterou snadno odhalíme. Odhalíme ji tak, že si zkusíme představit, jak danou pravdu aplikujeme do důsledků.

Dnes budeme pokračovat a představíme si další Křesťanskou polopravdu:

Všechno se děje z nějakého důvodu.

Kupodivu, takové větě věří i spoustu nekřesťanů. Křesťané věří v Boha, který všechno řídí a nekřesťané věří v osud. Někde je to napsáno ve hvězdách.

Co se má stát, to se stane. Bůh má pro všechno nějaký důvod.

Je to forma útěchy pro trpící.  Ve skutečnosti tato věta nikoho neutěšuje. Když truchlícímu řeknete, že Bůh měl pro smrt dítěte, příbuzného nějaký důvod ve skutečnosti ho přivedete k hněvu na Boha.

  • Bible říká: Plačte s plačícími. Nehledejte nějaké zdůvodnění. Nejlepší je mlčet. Proto je často na pohřbu ticho.
  • V knize Job je příběh člověka, který utrpěl obrovskou ztrátu. Finanční, rodinnou, na zdraví. A jeho přátele když k němu přišli, truchlili s ním. Několik dní jen tiše seděli, problém byl v tom, že potom promluvili a zase hledali důvody pro to, co se stalo. Bůh se na ně, proto zlobil.

Podle Bible žijeme ve světě, který je narušený. Celý svět je zlý se střípky dobra. Bůh po čase přivede tento svět do původního nastavení.  Žijeme v něm všichni, jak věřící, tak nevěřící. Všichni dělají nějaké činy, které k něčemu vedou. A ovlivňují nás i naše okolí. Říká se tomu kauzalita. Příčina a následek.

  • Budeme- li jíst tučná jídla, je pravděpodobné že budeme mít zdravotní problémy,
  • Budeme-li chodit neoblečení do zimy, pravděpodobně se nastydneme, zvyšuje se riziko mrtvice.
  • Budeme-li si nezodpovědně pohrávat s atomovou elektrárnou, hrozí výbuch, který ovlivní životní prostředí všech okolo.
  • Budeme-li ignorovat Boha, zvyšuje se riziko špatných rozhodnutí.

Všechno se děje z nějakého důvodu znamená:

  • Nad námi existuje nějaký super plán, který někdo řídí. Vše, co se děje je jeho součástí.
  • Je to víra, že Bůh, nebo hvězdy, osud, něco naplánoval. Každou maličkost tvého života. Ve skutečnosti pak žádné tvé rozhodnutí nebylo tvoje, ty nemáš jinou volbu, je ti to předurčeno.
  • Tedy, nejsi zodpovědný za své činy. Bůh je za ně zodpovědný.

Jako lidé máme rádi určitou spontánnost. Dokonce i ti, kteří rádi všechno plánují. Já mám na všechno plány. Na dovolenou, na kázání, na přednášky, na návštěvy, na zkoušky. Ale chci se taky někdy ráno probudit a říct si. Ještě nevím, co budu dnes dělat, ale bude to určitě něco báječného. Rádi se něčím překvapujeme. Jestliže Bůh ví, co se stane, tak se musí hrozně nudit.

  • Bible mnohokrát píše o Bohu, že byl potěšený, zklamaný, pobavený, Prosím vás, to Bůh tedy na nás hrál? Aby nám nezkazil radost. Jako my u stromečku. Když děláme překvapné, přitom každý z těch dárků jsme osobně vybírali?
  • Máme tedy věřit tomu, že on všechno naplánoval, ale tváří se, že se to děje spontánně?
  • Prosím vás. To každá vražda, krádež, znásilnění, které se dějí, se dějí z Božího plánu? Jestliže tomu věříme.
  • Proč se rozhlížet když jdeme přes ulici. Jestliže je to Boží vůle, nic se nám nestane. Bude-li On chtít, zůstaneme naživu. Nebude-li chtít, zemřeme z Boží vůle.

V Bibli čteme, že Bůh je:  Svrchovaný suverén, prozřetelný, zpíváme o tom, že Bůh vládne. Jak Bůh vládne? Můžeme se na to dívat dvěma pohledy.

  • Micromanadger – Ten, co kontroluje své zaměstnance do nejmenšího detailu.
  • Nepřítomný vlastník. Ten co všechno stvořil a vyrobil, ale není přítomen.

 

  • Bůh má plán, který všechno řídí: Determinismus Calvinismus
  • S touto myšlenkou přišel Jan Kalvín současník Luthera, který se spojil se švýcarskou reformací. Tvrdil, že všechno se děje podle předem vypracovaného Božího plánu.
  • Bůh vše naplánoval. Někoho zachrání, někoho zatratí, lidé na tom faktu nic nezmění. A skutečně, Bible na několika místech mluví jakoby ve prospěch velkého plánu.

Když čteme Bibli, nečteme příběh kontrolora, který vše řídí. Je to obraz Boha rodiče, který učí své děti samostatnosti, ale taky i toho, který zasahuje a stará se.

  • Adamomi s Evou dává odpovědnost, ale taky často musí uklidit ten binec, co udělali.
  • Mojžíš dává Izraelcům vybrat, jestli chtějí následovat Boha nebo žít po svém. Rozhodnutí nechal na nich.
  • Ve zjevení Ježíš píše církvi. Buďte studení nebo horcí. Vlažnost není dobrá. Tedy, vyberte si, co chcete.
  • Bůh volá často svůj lid k pokání: Rozhodni se znovu následovat můj plán.
  • Vlastní volbou se stáváme křesťany: Vlastní volbou pro cestu za Ježíšem.

 

  1. Druhý pohled na Boží vládu je přesně opačný: Bůh je tvůrce a majitel, který je nepřítomný. Tento pohled se jmenuje Deismus.
  • To on stvořil hmotu a všechny zákony. Ustanovil svět podle řádu a pravidel. Svět pak běží jako dobře namazaný stroj, Často se říká, že nemáme hledat hodináře v hodinách. Tam ho nenajdeme.
  • Tento názor byl populární u křesťanů v 18 století.
  • Mnozí křesťané pak věřili, že svět je plně v jejich rukou. Oni musí být dobrými správci všeho. Nečekali však žádnou pomoc od Boha. Jsou na všechno sami.
  • Tahle odpověď úplně vyřešila otázku utrpení.
  • Deismus odmítá jakékoliv zásahy Boží do historie lidí. Zázraky se prostě neděly. Z křesťanství zbyl vlastně jenom morální základ a vše ostatní bylo odmítnuto jako pověra a mýtus.

Když však čteme Bibli, vidíme často Boha zasahovat do historie. Bible vlastně není nic jiného, než popis Boží činnosti ve prospěch nebo v neprospěch lidí.  Znovu, musíme odmítnout deismus tak i Calvinismus jako polopravdy. Když jdeme do důsledku, ani jeden názor není pravdivý.

Já si myslím, že pravda leží někde uprostřed těchto dvou extremních názorů.

Věřím, že Bůh má svůj plán, který uskutečňuje v Historii lidstva. Tento plán však nezahrnuje každou událost a každého člověka. Tomuto plánu je možné se vzepřít nebo ho minout když se nerozhodneme správně.

Vzpomínám si na vyprávění Kathrin Khulmanové, která mluvila o svém povolání do služby. Ptali se jí, jak to že vy, jako žena děláte něco, co bylo výhradně doménou mužů. Ona vyprávěla: Bůh za mnou přišel a zeptal se, jestli bych v jeho jménu nechtěla uzdravovat, že tuto službu nabídnul i jiným bratrům, ale oni všichni odmítli. A já jsem neměla sílu říct Bohu ne.

Je to podobné Ježíšově větě, když mluvil o svých učednících. Nebudou-li volat oni, bude volat to kamení na cestě. Boží plán se uskutečňuje hlavně skrze osoby, které Bohu řekli ano, pro Boží vůli.

Myslíte si, že Josef byl jediný možný kandidát z Davidova rodu? Marie i Josef mohli říct Bohu své ne? Bůh by si své plány zajistil jinak. Díky jejich poslušnosti se však staly, jak je známe.

Římanům 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Toto místo Písma neříká:

  • Že všechno co se děje  je podle jeho vůle.
  • Že věci, které se dějí, jsou dobré.
  • Že je tady nějaký Boží plán pro všechno a všechny.
  • Dokonce neříká, že všechno nakonec dobře dopadne.

Ale je tu řečeno:

  • Bůh pracuje ve všech a se vším co se mu poddá. Je tady podmínka.
  • Bůh i z věcí špatných může udělat něco dobrého, když se mu člověk poddá. Poslechne jeho slovo…
  • Nedělí lidi na věřící a nevěřící, ale na ty, kteří Boha milují, nebo nemilují. Z lásky poddaní.
  • On nám slíbil, že bude s námi, uprostřed, problémů, nedostatku, nemoci a i zlé obrátí na dobré. Pamatujete na Josefa? Jeho bratři ho prodali od otroctví. Josef však miloval Boha a proto si Bůh to zlé použil k tomu, aby Izraeli připravil v Egyptě půdu.

Na tomto světě jsme ovládáni mnoha faktory:

  • Žijeme ve světě hříchu.
  • Žije na něm matka příroda. Která, ne vždy je vypočitatelná.
  • Bratranec Murphy se svými zákony, co se může pokazit, se taky pokazí.
  • Mimo jiné, je tu Bůh, který zachraňuje, dokonce i ty, kteří si to nezaslouží. Napravuje naše přešlapy. Který tragedie nepůsobí, ale dokáže je využít k dobrému.