Řídím se svým svědomím

Přednáška Třeboň 10.6. 2018

  • Předmě: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Řídím se svým svědomím a mám v tom pokoj.

Lidé nejsou imunní vůči polopravdám. Ani jako křesťané nejsme imunní.  Všichni jsme náchylní věřit. Všichni známe větu, která začíná: Jedna pani povídala……

  • Takovou velkou drbnou je internet, který je plný zaručených zpráv. Rusko internet rádo využívá, ke svojí vlastní propagandě. Počítá s tím, že se vždycky někdo najde, kdo tomu uvěří.
  • Je poměrně časově náročné, kontrolovat všechny zdroje. Přemýšlet nad danou informací je těžké. A tak je často pohodlnější, nechat myšlení koňovi. Ten má větší hlavu.

My se dnes opět zabýváme polopravdami, které často kolují mezi křesťany. To jsou věty, které zní dobře. Které zní duchovně, které zní i biblicky., které zní pravdivě. Když ale nad nimi začneme přemýšlet, zjistíme, že to nejsou dobré pravdy.

  • Jednou z poměrně nebezpečných polopravd je rada, abychom se chovali dle svého svědomí. Tedy: Říď se svým svědomím (a budeš v pohodě).

Člověk se totiž nemusí řídit žádnými předpisy a zákony – jeho vlastní svědomí je mu nejlepším průvodcem! Může tak odmítnout autority – rodiče, učitele, zákon, stát., Pokud mu to svědomí dovolí, proč by se tím neřídil? Nikdo mu nemusí říkat, co je správné, sám to moc dobře ví!

  • Pro naší postmoderní, idividualistickou společnost to zní jako základní pravidlo. Nech se vést svědomím. Nech se vést srdcem.

Pro nás křesťany to zní dobře: Srdce a svědomí je v Bibli frekventované téma, takže proč se jím neřídit? Mnohé z nás učili, že svědomí je něco jako jazyk Ducha, Bohem daný dar, indikátor a ukazatel dobra a zla. Když stojíme před jakýmkoli problémem, obrátíme se ke svému srdci, tedy ke svému svědomí. Když nás nechává klidnými (necítíme vinu), usoudíme, že je to v pohodě. Máme klid v duši. Jinak by nám přece svědomí jasně řeklo, že něco není v pořádku.

1J 3:21, Jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru?

Když tedy budu mít v něčem, co chci udělat pokoj, a svědomí mě nebude obviňovat, pak se nemohu splést, ne?

To je nepochopení toho, jak svědomí pracuje.

  • Znám dost lidí, kteří bojují s problémy, chtějí je řešit, a když poslouchám jejich příběh, často dokážu rozpoznat nějaký moment rozhodnutí, které bylo pochybné: – Šli do škodlivých vztahů. – Začali byznys, který jim potenciálně navrtal rodinu a přátele. – Koupili si něco na splátky, i když věděli, že se nevymanili ze současných dluhů. – Pustili se do sexuálních dobrodružství přes varování svých přátel, a tak dále – seznam je nekonečný. Pak se něco nepovedlo, zhroutilo, pokazilo, a oni chtějí slyšet zázračnou radu, která jim pomůže ze všech potíží. Někteří, přímo žádají Boha, jestli pro ně nemá nějaké konkrétní slovo. Proroctví. Zjevení. Většina z nich žije v přesvědčení, že neudělali nic špatně, protože byli v pohodě. Měli na to svědomí, které je neodsuzovalo. Byli OK. Nechápou, že se to teď zhroutilo.

Víte co se jim stalo?…….. Nic víc ani nic míň než to, že si spletli funkci svědomí.

  • Mnozí z nás si představujeme svědomí jako duševní teploměr. Myslíme si, že svědomí nám v každé situaci ukáže morální teplotu našeho rozhodnutí. Ucítíme-li teplo, víme, že je to správné. Srdce nás hřeje. Máme pokoj a slunce v duši, ale je tady právě ten problém. Takhle svědomí nepracuje!
  • Svědomí není teploměr, ale termostat a to je velký rozdíl. Termostat míváte na svých radiátorech. Termostat vám nedefinuje horké a studené. Termostat pouze reaguje na vaše nastavení horka a studena. Nastavujeme jej ovšem tak, jak to máme rádi. Jinými slovy, termostat bude ukazovat takovou teplotu, jakou si přejeme. Nastavení termostatu způsobí, že ucítíme hřejivé pocity klidu. Termostat tedy reaguje na naše nastavení teploty.

Naše svědomí funguje podobně. Je to duševní termostat, který nastavujeme tak, jak jsme se rozhodli. Hodnoty, které nastavíme, ovlivní, kdy se svědomí ozve (a odsoudí nás) a kdy je naopak ticho. Svědomí nám neříká, že porušujeme Boží zásady, nýbrž nám říká, kdy porušujeme své vlastní zásady. Svědomí je tedy nástrojem pro uplatňování naších vlastních hodnot, kterým věříme. Není to univerzální nástroj pravdy.

  • To vysvětluje, proč manžel dokáže být nevěrný, lhář lže a jeho svědomí nic neříká, Někdy ani vrahové netrpěli pocitem viny. Když si řádně vyjasnili všechny důvody.

1J 3:20-21 Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru…

Jan tady jasně odděluje odsouzení našich vlastních skutků svým srdcem, ale zároveň píše, že Bůh je větší než naše srdce, a ví všechno. Proto je možné, že i když nás srdce neodsuzuje, přesto může mít Bůh problém s našimi rozhodnutími.

  • Apoštol Pavel, jako náboženský fanatik pronásledoval prvotní církev, protože ji považoval za nebezpečnou sektu. Později tvrdil, že tak činil s čistým svědomím. Přesto, po svém obrácení toto chování označil za těžký hřích. Co se stalo? Pavlovo svědomí se nezměnilo, ale jeho přesvědčení, které upravovalo nastavení jeho svědomí ano.

Byl původně přesvědčený, že zabíjet lidi jiné víry je službou Bohu. A jeho svědomí se ani nehlo. Když však změnil své nastavení (Bůh miluje všechny lidi) začal vidět sám sebe jako zločince.

1Jan 3:20-23: Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám přikázal.

Pokud bychom milovali jedni druhé (jak nám Ježíš přikázal) a láska by byla základním standardem našeho svědomí, pak by svědomí bylo skutečně cenným nástrojem. Problém se svědomím je ten, že není lepší než data, která do něho vkládáme.

Svědomí je lehké resetovat a upravit podle jakýchkoli hodnot. Pokud láska není základem našich hodnot, pak nás svědomí může přestat po chvíli bolet. Přestaneme být citliví na sobeckost, násilí, urážky,  atd…

  • Svědomí má totiž schopnost vytvářet mozoly. Díky ztvrdlé kůži můžu hrát na baskytaru nebo zvedat těžké váhy bez obvyklé citlivosti na bolest. Zatvrdlé svědomí je velký problém. Necítíme nic a zaměňujeme ticho za pokoj. Bez lásky se svědomí stane jedním velkým mozolem!

Hodnotíme svůj klid podle jiných lidí. Vždyť kolikrát jsme si řekli, nebo chtěli říct: „Není to nic špatného, vždyť to dělají všichni. ( nevěra, opilství, arogance) Jakoby chování většiny ospravedlňovalo vše, co chceme udělat. Svědomí nemůže být řízeno porovnáváním se s jinými lidmi. Bůh neslibuje, že když hodně lidí půjde po stejné cestě, tak to musí být ta dobrá.

1Korintským 4:3-5: Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

Moje svědomí je sice čisté, ale to neznamená, že jsem nevinný. Jinými slovy, nezáleží ani na tom, co o nás říkají jiní lidé, nebo jak se s nimi porovnáváme. Důležité je, co o nás řekne Bůh. Řídili jsme se jeho přikázáními, nebo ne?

K čemu je tedy svědomí? Je to skvělý systém včasného varování. Pokud jsme nenechali svědomí zmozolovatět, pak je to skvělý nástroj, která nás upozorní, že překračujeme své hranice. I když naše standardy někdy neodpovídají Božím, je dobré vědět, že se blížíme na hranu hloupých rozhodnutí.

  • Svědomí funguje jako žlutá na semaforu, vede nás ke zpomalení, zbystření, nebo k opatrnosti, vede nás k ochotě zamyslet se, podívat se, co říká Bible. Pokud svědomí ale považujeme za zelenou. Pokud si myslíme, že svědomí nám něco dovoluje, pak nás lehce svede na scestí.

1Tm 1:18-19:Timoteji, synu, dávám ti tyto pokyny v souladu s proroctvími, jež o tobě zazněla. S jejich pomocí bojuj dobrý boj; uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře.

Uchovej si dobré svědomí jasně říká, že máme vložit do svého systému to, co si přeje Bůh. Pak ve své víře neztroskotáme.

 

Jak prakticky na to?

Jak si můžeme nastavit svědomí správně a uchovat si ho dobré?

  • Čti Bibli, vezmi vážně Ježíšovo učení o lásce. Zeptej se sám sebe tou otřepanou frází: Co by na mém místě udělal Ježíš?
  • Přemýšlej, o každé věci, která se ti stane. Někdy hledat správné řešení je velmi těžké. Ptej se zkušených lidí.
  • Modli se a pros Boha o vedení.
  • Počítej s tím, že tvé svědomí má mozoly. Bůh je finálním soudcem našich hodnot.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *