O otci a dvou synech

Třeboň    přednáška  16.9.2018

Dnes máme druhou přednášku v bloku vyučování na téma: Ježíšovy fiction story.   K tomuto bloku vyučování mě inspirovala jedna otázka z facebookové diskuse. Jak je možné, že křesťané věří, že Bible je pravda Boží, když obsahuje i vymyšlené příběhy.

  • Moje odpověď byla, že Bible obsahuje různé literární formy a fiction story je forma jak předat lidem určité pravdy, které fungují v životě. Lidé mají rádi pohádky.
  • Ježíš používal zvláštní formu vyučování, kterou nazýváme podobenství. Vymyslel si nějaký příběh, který se nikdy nestal, ale na tom příběhu ilustroval jak se chovat v určité chvíli.
  • Minule jsme probírali podobenství o rozsévači. Rozsévač šel a sil zrní, podél cesty, na skalnatou půdu, do trní a nakonec do předem připraveného pole. Cílem toho podobenství byla snaha Ježíše předat lidem, kteří za ním chodili, jednu myšlenku: Do jaké míry jsem dobrým posluchačem, který dobře zužitkuje Ježíšovo učení?  Jsi tvrdý? Jsi povrchní? Jsi zaneprázdněný? Nebo jsi připravený jednat podle slova?

Dnes budeme pokračovat v dalším podobenství. V podobenství o dvou synech. Ježíš vyprávěl tento příběh: Lukáš 15:11

Jeden muž měl dva syny. Mladší požádal o svůj podíl v rodinném dědictví a odešel s ním podnikat do světa. To bylo dost sobecké, většinou synové dostávali svůj podíl po smrti rodičů. Tenhle syn nechtěl čekat. Vzal peníze, a šel do jiného města kde všechno, co měl, utratil za hlouposti. Starší syn byl morálně pevnější. Zůstal s otcem a společně pracovali na rodinných polích. Otec ale čekal a vyhlížel svého mladšího syna. Tomu se nevedlo moc dobře a tak se rozhodl vrátit, aspoň jako služebník, když ne dědic, do domu svého otce. Když ho ale otec z dálky viděl, běžel mu naproti. Dal mu nové šaty a uspořádal na jeho počest hostinu. To staršího bratra rozčílilo. Otec mu domlouval, že by se měli spíš radovat. Jeho bratr se přeci vrátil.

  • Toto podobenství Ježíš řekl kvůli farizeům, kteří reptali na to, že Ježíš chodí mezi hříšníky. Že se baví s prostitutkami, nebo s celníky, což byli největší zloději své doby. Ježíš chtěl těm farizeům říct, že oni jsou, jako ten starší bratr. Místo aby se radovali z toho že, tito lidé dávají do pořádku svůj život. Pohrdali jimi a mysleli si, že mají větší nároky na nebe než oni. Ale Bůh miluje každého člověka, ať dělá, co dělá. Každý z lidí je Boží dítě. Pána Boha bolí, když se zatoulá daleko od domova.

My nejsme farizeové. My jsme ti omilostnění. Jak by se nám mohlo stát, že budeme jako ten starší bratr?  Vždyť jsme byli jako ten mladší, který promrhal své jmění ve světě. Já jsem nebyl věřící od malička. Ani vy ne.Teď už žiji 27 let jako ten starší poslušný syn. Mohlo by se stát, že začnu pohrdat hříšníky, kolem sebe. Že pro ně přestanu hledat milost. A řeknu si, dobře jim tak, je jen spravedlivé, že prožívají něco nepěkného.

Islám věří, že muslimové  jsou lepšími lidmi pro svou víru. Všichni ostatní jsou občané druhé kategorie, které mají právo, podvést, okrást, zneužít, vykořisťovat.  To jsou ti zlí nevěřící psy. Dobře jim tak.

Křesťanům se často stává něco podobného, ačkoliv Bible o tom vyučuje jinak.  Můžeme mít dojem, že když jsme (tzv. ready) v pořádku. Jsme Bohem víc milovaní, než ti hříšníci.  Můžeme mít dojem, že naše hodnota je vyšší než těch, kteří žijí špatně.

  1. Bůh miluje každého člověka bez ohledu na chování.

Ježíš použil obraz otce, který čekal na své zbloudilé dítě. Kterému se to v hlavě pomotalo, udělal spoustu hloupostí a nebylo mu dobře. Takhle nezištně se chová jedině rodič. Který miluje své děti bezpodmínečně. Ačkoliv, v tom celém procesu byl vlastně nejvíc poškozený,  přesto má nejmenší problém se zlostí.

Nám lidem tento otcovský pohled na druhé lidi často chybí. Není to nic nenormálního.

Lidé, kteří nežijí zrovna podle B. slova nemusí být příjemnými společníky.  Bezdomovci smrdí, a jsou vulgární,  sexuální hříšníci už vůbec nejsou  dobrými společníky. Opilci  bývají agresivní, ambiciózní lidé mají tendenci vás využívat.  Ale buďme si jisti, že je Bůh miluje. Nepohrdejme lidmi kvůli tomu, že je hřích dostal.

Představte si všechny  lidi které opravdu nemáte rádi:

  • Bezohledného souseda,
  • Šéfa z práce
  • Jehovistu, který vám zvoní u dveří na zvonek
  • Džihádistu, který se vilně dívá na vaši dceru.

Na všechny někde čeká jejich nebeský otec, kterého trápí to, že jeho dítě někde bloudí a čeká, až se k němu vrátí.

  1. Připoj se k boji o záchranu životů.

Mnoho křesťanů žije svůj vlastní život. Žijí ho dobře i zbožně, ale zbytek světa je vlastně nezajímá.

Jako křesťané sloužíme Bohu. A láska k němu je dobrý motor našeho křesťanství. Ale existuje ještě jeden motor a to je láska k lidem.

Jeden bratr pastor měl na návštěvě jednoho služebníka z Argentiny. V současné době je tam dost velké probuzení. Bavili se o růstu sborů a příčině, proč to u nás tak nejde. Ten Argentinec se najednou zeptal: Chceš mít velký sbor? A proč? A ten český pastor odpovídal různými frázemi: Protože se to Bohu líbí, je to Boží vůle. Ten mu vždy odpovídal: To jsou takové fráze. Ale proč ty chceš mít velký sbor? Až byl tedy ten Čech zoufalý a  rovnou se zeptal: A proč bych tedy měl chtít ten velký sbor? Jaká je podle tebe ta správná odpověď? A Argentinec řekl: Protože miluješ lidi a chceš se o ně starat. To je ta správná motivace pro to mít velký sbor.

Dej si tu otázku:

Jaký typ křesťana jsem?

  • Který si žije svůj vlastní život a druzí lidé ho vlastně nezajímají? A tak trochu si říká, dobře jim tak, když odmítají Boha je jen spravedlivé aby se jim vedlo špatně.
  • Mám rád lidi i Boha natolik, že chci hříšníkům pomoct najít dobrou cestu k životu?

Jestliže jsi ten druhý typ křesťana. Dej si další otázku.  Co můžu dělat? Jak můžu pomoct?

  • Buď si vědomý Boží lásky k lidem, kteří hřeší.
  • Modli se za lidi ve svém okolí.
  • Podporuj evange Pastory finančně. Číslo účtu.
  • Připravuj svou církev jako dobré zázemí, které slouží. Zapoj se do služby lidem v církvi, podle svého obdarování.
  • Uvědom si, že do církve nechodíš jenom kvůli sobě a svým potřebám, ale kvůli Bohu a kvůli lidem, kteří potřebují tvoje povzbuzení. (To je druhý rozměr Tvého křesťanství. Křesťanství, které nežiji pro sebe, ale pro druhé.) Sťaň se proudem vody živé pro druhé lidi. Když budeš chtít plnost ducha nejen pro sebe ale pro druhé, otevřeš nový duchovní rozměr svého křesťanství.

Křesťané jsou buď jak rybník, nebo jako řeka.

  • Buď si vědom, že evangelium má moc měnit lidské životy. Apoštol Pavel napsal, že se cítí dlužníkem všech pohanů. Že jim musí říct evangelium. I ty svému okolí něco dlužíš. Řekni jim evangelium. S pokorou, uctivě a s láskou, třeba se budou posmívat, ale až přijde jejich chvíle, budou vědět, že na ně Otec v nebi čeká.

O cestě, skále a trní

Přednáška, Třeboň 9. 9. 2018

Téma: Podobenství o rozsévači

K dnešnímu kázání mě inspirovala facebooková diskuse na téma: je Bible pravdivá kniha? Čas od času se podobných diskusí zúčastňuji. Někdo položí otázku a ostatní na ni reagují. Ateisté i věřící.

Nejvíc se pochybovalo o 1. Mojžíšově, ve které je zpráva o stvoření světa. Když jsem odpovídal na některé otázky o Adamovi o Evě, stvoření země a světla a podobně. Musel jsem říct, že Biblické knihy mluví vždy primárně k lidem své doby.

  • Mojžíš byl muž své doby, žádný vědec 21. století a tak dostal příběh o stvoření v té podobě, kterou známe. Jestli to bylo přesně tak, anebo Bůh použil příměr, aby Mojžíš a Izraelci aspoň trochu porozuměli, to nevíme.
  • Obvykle říkám, že jsem tam u toho nebyl, abych na 100 % věděl. Pro nás je problém říct, zda stvořitelský den je totožný s tím naším, zdali se nejednalo o období. Jestli to pořadí stvoření bylo přesně takové.Nějaký ateista na můj komentář zareagoval. Jak to jde dohromady s tvrzením, že Bible je Boží slovo. Tedy pravda Boží, když jde o nějaké bajky. Na to jsem odpověděl, že Bible není kniha o přírodopise, ale o lidech a Bohu.

Bible používá celou řadu literárních forem. Poezii, mudrosloví, přísloví. Obsahuje zákoník, někdy zaznamenává události. Musíme rozeznat, o jakou literární formu v té konkrétní knize jde, abychom netvořili doktríny z textů, které pro to použít nejdou.

Vzpomněl jsem si, že v Bibli jsou i příběhy, které si mohl někdo vymyslet, aby na nich ilustroval určité pravdy.

Ve starém zákoně je jako vymyšlená kniha označována kniha Job, která mohla vzniknout jako příběh o lidském utrpení a otázce, kterou si přitom lidé kladou: Proč Bože? Proč já? My nevíme, jestli šlo o skutečný příběh, nebo o ilustraci. Může to být fiction story (vymyšlený příběh). Přesto myšlenky v něm obsažené jsou pravdivé.

  • V novém zákoně jsou to Ježíšovy příběhy, kterým obecně říkáme podobenství. To jsou příběhy, které se evidentně nikdy nestaly, přesto z nich čerpáme Boží moudrost pro mnoho našich životních situací. Ježíš si příběhy vymyslel, ale nelhal v nich. A proto je můžeme nazvat pravdivým Božím slovem, i když jsou vymyšlené.

Pro dnešní odpoledne jsem si vybral příběh o rozsévači

Matouš 13:3  „Vyšel rozsévač rozsívat. 4  Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5  Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6  Ale, když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7  Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. 8  A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. 9  Kdo má uši, slyš!“

Tento příběh byl řečen všem těm, kteří chodili na setkání s Ježíšem. Ti lidé měli různé motivy. Někteří přišli ze zvědavosti, jiní byli nemocní, jiní chtěli vést teologické disputace. Ježíš měl ale jiný záměr. Chtěl je něco naučit. Chtěl jim změnit myšlení i život. Odezva byla různá.

  • Někdo pokyvoval hlavou a pak zapomněl na to, co slyšel, byli lidé, kteří s radostí souhlasili, ale neměli v sobě žádnou stálost.
  • Byli lidé, kteří měli starosti, různé rádoby povinnosti, které jim nedovolili žít tak, jak by skutečně chtěli. Neměli odvahu něco v životě změnit.
  • Nakonec tu byli lidé, kteří nebyli zapomnětliví, kteří byli stálí. Konzistentní v názorech i činech. Uměli zacházet s problémy tak, že nemuseli dělat v životě kompromisy. To byli lidé, kteří měli předpoklady stát se Božími dětmi se vším všudy. Tedy přinést úrodu, ovoce, plody.

Toto podobenství chce říct lidem: Buď takovou dobrou půdou. Pak ti moje učení přinese užitek. Přinese ti Boží požehnání a spravedlnost a právo pro tvé okolí. Když ho budeš jenom znát, ale nebudeš podle něj jednat, nepřinese ti žádný užitek. Všichni máme předpoklady být dobrou půdou. Když děláme ta správná rozhodnutí.

Jak být dobrou půdou?

  1. Nebuď uzavřený.

 Půda u cesty je půda, která je zdusaná, nic se na ní neurodí, protože je tak tvrdá. Je to předobraz lidí, kteří jsou příliš tvrdí, aby přijali něco, co se jim nehodí.

Farizeové, kterým se Ježíš jako mesiáš moc nehodil, protože byl až moc svůj a těžko by ho ovládali, nebyli schopní Ježíše přijmout, ačkoli viděli zázraky, které dělal.  Ať by Ježíš udělal cokoli, farizeové by neuvěřili.

Je spousta lidí, kterým se víra nehodí do krámu. Takoví lidé budou stát proti víře, i kdyby viděli zázraky na vlastní oči. Takového člověka nikdy nepřesvědčíte, že Bůh existuje, protože on se ve svém srdci už rozhodl, že takové myšlence nikdy nedá šanci.  Na druhou stranu i křesťané mohou některé věci odmítat, protože se jim něco nehodí do krámu.

Jak nebýt tvrdou půdou u cesty, když uslyšíš něco nového?

  1. Nebuď si tak jistý sám sebou a svými argumenty. Vždycky si ponech prostor pro to, že se můžeš mýlit. Zkoumej věci, nedělej rychlé závěry pro nebo proti.
  2. Nenech se ovládnout pýchou, nebo strachem z nového. Vždyť každý z nás poznáváme jen z části. To, že něco nevíme, není zahanbující.

 

  1. Nebuď povrchní.

 Další obraz je o zrnu vyrostlém na skále. Na skále bývá jenom trochu půdy, ale rychle vysychá. Je to obraz věřících, kteří přijali slovo, ale protože zůstali na povrchu, nezvládli to dál.

Shromáždění s Ježíšem musela mít úžasnou atmosféru. Ježíš uzdravoval, křísil mrtvé, vyháněl démony.  Každý si s ním chtěl potřást rukou, každý se s ním chtěl vyfotit. Kdo by nechtěl. Kdo by v něj nevěřil, všechno bylo možné v jeho přítomnosti. Kolem dnešních celebrit je to podobné. Ale to je jen pozlátko.

Žít každodenní křesťanský život… u něj nezní vždy hudba, chybí slavnostní atmosféra. To je dřina, za tu vám nikdo neděkuje, sklízíte posměch od lidí. Bylo mnoho takových, kteří nebyli připraveni na tuhle stránku víry.

 

Často lidem, kteří přijdou do našich shromáždění, říkáme. Uvěřil jsi, ale aby tvoje víra zůstala čerstvá, potřebuješ dělat tři věci: Modlit se, číst Bibli, chodit na shromáždění. To ti dá dobrý základ pro život.

Jestli je ti tohle všechno zatěžko, pravděpodobně za pár měsíců o svou víru přijdeš. Zůstal jsi na povrchu.

Líbí se ti atmosféra? Líbí se ti, když se setkáš s Bohem, jak se tě dotkne, jak cítíš tu skvělou deku klidu, která tě přikryje? Tam ale tvé křesťanství nekončí. Tam teprve začíná. Atmosféra je fajn, křesťanský život nekončí s odchodem ze shromáždění. Tam to začíná. A to je těžké.

  • Dávej pozor na to, co chceš v životě.

Třetí obraz je o zrnu, které padlo do trní. V půdě, která je zaplevelená nic nevyroste. Trní a plevel jsou znakem starostí. Starost o život a vábivost majetku, to jsou věci, které nás přesvědčí o tom, že i kdybychom chtěli, nemůžeme žít podle Ježíšova učení: Jo, já bych rád, ale nejde to. Mám povinnosti, rodinu, zapletl jsem se s někým a teď nemám jinou možnost než jít tou cestou, která se Pánu Bohu nemůže líbit.

  • Když uvěří majitel herny, může ji dál provozovat s čistým svědomím? Jde o živobytí!
  • Když uvěří gambler, může dál hrát automaty? Vždyť si nemůže pomoct.
  • Kdysi se nám stalo, že jsme chtěli, aby náš Vojta hrál házenou. Jenže v neděli dopoledne házenkáři jezdili na zápasy. Náš Vojta by nemohl jít na shromáždění. A my jsme museli volit. Házená nebo shromáždění?
  • Jeden bratr mi řekl: Víš, já bych chtěl přijít, když já mám ale v neděli zápasy. Nic proti sportu, ale jasně tím ukazuji co je mi milejší.
  • Já bych rád obojí, ale když se kříží světské s tím Božím, co má pro vás přednost?

 

Dej si pravidlo

  1. Cokoliv co dělám, mě neodvede od církve.
  2. Cokoliv co dělám, nesmí být proti Božímu slovu

ZÁVĚR

Máme tady jeden vymyšlený příběh, který má poselství. Mluví ke křesťanům. Jaký jsi posluchač?

Nevěříš tomu, co tu slyšíš? Nebuď v sobě tvrdý, neuzavírej se.
Máš rád tu atmosféru, ale zbytek tě nezajímá? Kdybys musel něco ztratit, obětovat, bylo by ti to zatěžko?
Jsi ten, který říká: Já bych chtěl, ale musel bych změnit tolik věcí v životě. Buď dobrou půdou pro Pána.