O otci a dvou synech

Třeboň    přednáška  16.9.2018

Dnes máme druhou přednášku v bloku vyučování na téma: Ježíšovy fiction story.   K tomuto bloku vyučování mě inspirovala jedna otázka z facebookové diskuse. Jak je možné, že křesťané věří, že Bible je pravda Boží, když obsahuje i vymyšlené příběhy.

  • Moje odpověď byla, že Bible obsahuje různé literární formy a fiction story je forma jak předat lidem určité pravdy, které fungují v životě. Lidé mají rádi pohádky.
  • Ježíš používal zvláštní formu vyučování, kterou nazýváme podobenství. Vymyslel si nějaký příběh, který se nikdy nestal, ale na tom příběhu ilustroval jak se chovat v určité chvíli.
  • Minule jsme probírali podobenství o rozsévači. Rozsévač šel a sil zrní, podél cesty, na skalnatou půdu, do trní a nakonec do předem připraveného pole. Cílem toho podobenství byla snaha Ježíše předat lidem, kteří za ním chodili, jednu myšlenku: Do jaké míry jsem dobrým posluchačem, který dobře zužitkuje Ježíšovo učení?  Jsi tvrdý? Jsi povrchní? Jsi zaneprázdněný? Nebo jsi připravený jednat podle slova?

Dnes budeme pokračovat v dalším podobenství. V podobenství o dvou synech. Ježíš vyprávěl tento příběh: Lukáš 15:11

Jeden muž měl dva syny. Mladší požádal o svůj podíl v rodinném dědictví a odešel s ním podnikat do světa. To bylo dost sobecké, většinou synové dostávali svůj podíl po smrti rodičů. Tenhle syn nechtěl čekat. Vzal peníze, a šel do jiného města kde všechno, co měl, utratil za hlouposti. Starší syn byl morálně pevnější. Zůstal s otcem a společně pracovali na rodinných polích. Otec ale čekal a vyhlížel svého mladšího syna. Tomu se nevedlo moc dobře a tak se rozhodl vrátit, aspoň jako služebník, když ne dědic, do domu svého otce. Když ho ale otec z dálky viděl, běžel mu naproti. Dal mu nové šaty a uspořádal na jeho počest hostinu. To staršího bratra rozčílilo. Otec mu domlouval, že by se měli spíš radovat. Jeho bratr se přeci vrátil.

  • Toto podobenství Ježíš řekl kvůli farizeům, kteří reptali na to, že Ježíš chodí mezi hříšníky. Že se baví s prostitutkami, nebo s celníky, což byli největší zloději své doby. Ježíš chtěl těm farizeům říct, že oni jsou, jako ten starší bratr. Místo aby se radovali z toho že, tito lidé dávají do pořádku svůj život. Pohrdali jimi a mysleli si, že mají větší nároky na nebe než oni. Ale Bůh miluje každého člověka, ať dělá, co dělá. Každý z lidí je Boží dítě. Pána Boha bolí, když se zatoulá daleko od domova.

My nejsme farizeové. My jsme ti omilostnění. Jak by se nám mohlo stát, že budeme jako ten starší bratr?  Vždyť jsme byli jako ten mladší, který promrhal své jmění ve světě. Já jsem nebyl věřící od malička. Ani vy ne.Teď už žiji 27 let jako ten starší poslušný syn. Mohlo by se stát, že začnu pohrdat hříšníky, kolem sebe. Že pro ně přestanu hledat milost. A řeknu si, dobře jim tak, je jen spravedlivé, že prožívají něco nepěkného.

Islám věří, že muslimové  jsou lepšími lidmi pro svou víru. Všichni ostatní jsou občané druhé kategorie, které mají právo, podvést, okrást, zneužít, vykořisťovat.  To jsou ti zlí nevěřící psy. Dobře jim tak.

Křesťanům se často stává něco podobného, ačkoliv Bible o tom vyučuje jinak.  Můžeme mít dojem, že když jsme (tzv. ready) v pořádku. Jsme Bohem víc milovaní, než ti hříšníci.  Můžeme mít dojem, že naše hodnota je vyšší než těch, kteří žijí špatně.

  1. Bůh miluje každého člověka bez ohledu na chování.

Ježíš použil obraz otce, který čekal na své zbloudilé dítě. Kterému se to v hlavě pomotalo, udělal spoustu hloupostí a nebylo mu dobře. Takhle nezištně se chová jedině rodič. Který miluje své děti bezpodmínečně. Ačkoliv, v tom celém procesu byl vlastně nejvíc poškozený,  přesto má nejmenší problém se zlostí.

Nám lidem tento otcovský pohled na druhé lidi často chybí. Není to nic nenormálního.

Lidé, kteří nežijí zrovna podle B. slova nemusí být příjemnými společníky.  Bezdomovci smrdí, a jsou vulgární,  sexuální hříšníci už vůbec nejsou  dobrými společníky. Opilci  bývají agresivní, ambiciózní lidé mají tendenci vás využívat.  Ale buďme si jisti, že je Bůh miluje. Nepohrdejme lidmi kvůli tomu, že je hřích dostal.

Představte si všechny  lidi které opravdu nemáte rádi:

  • Bezohledného souseda,
  • Šéfa z práce
  • Jehovistu, který vám zvoní u dveří na zvonek
  • Džihádistu, který se vilně dívá na vaši dceru.

Na všechny někde čeká jejich nebeský otec, kterého trápí to, že jeho dítě někde bloudí a čeká, až se k němu vrátí.

  1. Připoj se k boji o záchranu životů.

Mnoho křesťanů žije svůj vlastní život. Žijí ho dobře i zbožně, ale zbytek světa je vlastně nezajímá.

Jako křesťané sloužíme Bohu. A láska k němu je dobrý motor našeho křesťanství. Ale existuje ještě jeden motor a to je láska k lidem.

Jeden bratr pastor měl na návštěvě jednoho služebníka z Argentiny. V současné době je tam dost velké probuzení. Bavili se o růstu sborů a příčině, proč to u nás tak nejde. Ten Argentinec se najednou zeptal: Chceš mít velký sbor? A proč? A ten český pastor odpovídal různými frázemi: Protože se to Bohu líbí, je to Boží vůle. Ten mu vždy odpovídal: To jsou takové fráze. Ale proč ty chceš mít velký sbor? Až byl tedy ten Čech zoufalý a  rovnou se zeptal: A proč bych tedy měl chtít ten velký sbor? Jaká je podle tebe ta správná odpověď? A Argentinec řekl: Protože miluješ lidi a chceš se o ně starat. To je ta správná motivace pro to mít velký sbor.

Dej si tu otázku:

Jaký typ křesťana jsem?

  • Který si žije svůj vlastní život a druzí lidé ho vlastně nezajímají? A tak trochu si říká, dobře jim tak, když odmítají Boha je jen spravedlivé aby se jim vedlo špatně.
  • Mám rád lidi i Boha natolik, že chci hříšníkům pomoct najít dobrou cestu k životu?

Jestliže jsi ten druhý typ křesťana. Dej si další otázku.  Co můžu dělat? Jak můžu pomoct?

  • Buď si vědomý Boží lásky k lidem, kteří hřeší.
  • Modli se za lidi ve svém okolí.
  • Podporuj evange Pastory finančně. Číslo účtu.
  • Připravuj svou církev jako dobré zázemí, které slouží. Zapoj se do služby lidem v církvi, podle svého obdarování.
  • Uvědom si, že do církve nechodíš jenom kvůli sobě a svým potřebám, ale kvůli Bohu a kvůli lidem, kteří potřebují tvoje povzbuzení. (To je druhý rozměr Tvého křesťanství. Křesťanství, které nežiji pro sebe, ale pro druhé.) Sťaň se proudem vody živé pro druhé lidi. Když budeš chtít plnost ducha nejen pro sebe ale pro druhé, otevřeš nový duchovní rozměr svého křesťanství.

Křesťané jsou buď jak rybník, nebo jako řeka.

  • Buď si vědom, že evangelium má moc měnit lidské životy. Apoštol Pavel napsal, že se cítí dlužníkem všech pohanů. Že jim musí říct evangelium. I ty svému okolí něco dlužíš. Řekni jim evangelium. S pokorou, uctivě a s láskou, třeba se budou posmívat, ale až přijde jejich chvíle, budou vědět, že na ně Otec v nebi čeká.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *