Jaký příběh chceš o sobě vyprávět? 21.10. 2018

21.10.2018  Pět otázek na B. vůli. Otázka č. 2: Jaký příběh chceš o sobě vyprávět.

Minulý týden jsme začali s novým blokem vyučování.  Který jsem nazval pět otázek na B. vůli. Je to vlastně, pět otázek týkající se naší budoucnosti.  Jsou to, otázky, které bychom měli nejdřív položit sami sobě dřív, než se Boha začneme ptát na naši budoucnost.

1 otázka: Bojíš se ztráty kontroly nad svým životem? Je to ten důvod, proč se ptáš Boha na jeho vůli? Chceš mít vše pod kontrolou? Nechceš se nechat překvapit životem?

To je důvod, proč lidé všeobecně chtějí vidět do budoucnosti.

  • Racionálně založení lidé se snaží dělat prognózy, průzkumy trhu, zajímají je statistiky, předvolební průzkumy. Snaží se předpovědět pravděpodobnou budoucnost. I když to může vypadat dobře. Nic nefunguje na 100 %.
  • Emocionálně založení lidé se snaží vycítit, kam je čas, doba, zavede. A doufají, že jim srdce dobře napoví. Ptáci, zvířata mají nějaký vnitřní cit na to, co přijde. Ani tato metoda nepřináší 100% výsledek.
  • Duchovně založení lidé, se pak ptají v těch duchovních oblastech. Věští z kávové sedliny, ptají se duchů zemřelých, hází si korunou,  atd… Každá magie  někdy funguje. Je to tak 50 na 50. Buď ano, nebo ne.
  • Křesťané pak často hledají budoucnost podobně jako ta třetí skupina lidí. Vkládají svoje prsty do Bible. Vytváří si různé modlitební rituály. Říkají tomu hledání B. vůle. Výsledkem je většinou Boží mlčení.

Za tím vším je strach člověka o kontrolu nad svým životem. Ale život je nevypočitatelný. Vždycky v něm figuruje spoustu neznámých.

Pán Bůh chce, abychom se přestali strachovat o budoucnost a v důvěře svěřili svůj život do jeho rukou

  • Jeden kazatel to popsal obrazem: Řekl Bohu v modlitbě: Pane, sedni si v mém autě na místo řidiče a já si sednu vedle jako spolujezdec.
  • Bůh nás chce přivést k tomu, abychom mu důvěřovali. Nemusíme znát každý detail v životě. Když mu svěříme své počínání. Je to Otázka důvěry.
  • Počátkem hříchu byla pochybnost nad tím, jestli to Bůh s námi lidmi myslí dobře. Křesťané se učí Bohu novému životu v Kristu. Učí se Bohu důvěřovat.

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Proto bychom se měli zeptat sami sebe, ještě dřív než se Boha začneme ptát na jeho vůli. Jsem ochoten Boha nechat řídit můj život? Nebo chci jen nahlédnout do budoucnosti, abych neztratil kontrolu nad svým životem?

  • Boží vůle je z 99.9% popsaná v Bibli. Ta se většinou týká našich etických norem a etika pak z největší části určuje, jak se máme zachovat.  To nám ukazuje cestu. Co máme dělat.

Pak jsou otázky, které nemohou být zodpovězeny z Bible.

  • Jakého partnera si mám vzít?
  • Jaké zaměstnání mám dělat?
  • Jakou službu pro Pána mám zvolit?
  • Kam mám investovat svoje peníze?
  • jaký byt si mám koupit?
  • Co budu dělat o víkendu. Atd…

V těchto otázkách nás vede křesťanská etika, ale ne do úplného detailu.

Jestliže vložíš svůj život do B. rukou, zůstaneš v tomto postoji. Tak tě jednou povede cit, jednou rozum, jednou Duch svatý. Pokud však chceš znát detaily bez tohoto odevzdání. Většinou uslyšíš Boží zarputilé mlčení.

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám.

Otázka kterou si musím položit před tím, než se zeptám na jeho vůli je: Bojím se ztráty kontrol nad životem? Protože jestli ano. Dočkáš se zarputilého Božího mlčení. Odevzdej svou kontrolu Bohu.

Otázka č.2, Kterou mám položit sobě ještě dřív, než se zeptám Boha na jeho vůli. Jaký příběh chci o sobě vyprávět.

Na začátku chci říct, že není úplně samozřejmé mít svůj vlastní příběh. V historii většina civilizací fungovala na principu kola. Cyklického života. Život je kolo, které se valí. Všechno se opakuje. Jako jednotlivec nic neznamenáš. Máš význam pouze jako součást soukolí.

To, že lidé dnešní doby mají svůj příběh, a sny o vlastním štěstí vděčíme nárůstu individualismu. Za rozvoj individualismu, můžeme vděčit judaismu a křesťanství.

  • Kdy Pán Bůh jedná z Abrahamem a vysílá ho na jeho cestu. Dává význam obyčejnému životu a činí ho významným. Ty jsi můj přítel, mám tě rád a dávám ti poslání.
  • V křesťanství pak význam každého jednotlivce stoupá. Každý člověk je Boží dítě, kterého Bůh miluje a volá k sobě. Tím, že nás Pán Bůh miluje jako své děti, z nás činí každého výjimečnou a významnou osobu.
  • Ve starověkých kulturách byli významní jen ti, co si to mohli dovolit. To je ve své době naprosto revoluční přístup k životu.

Každý z nás má svůj příběh. Někdy ty příběhy mohou být vzrušující, někdy naopak velmi nudné a fádní. Každý z nás se rozhodujeme, jaký příběh chceme žít. Jak bys svůj život popsal ty?

Já bych ty příběhy rozdělil do dvou kategorií:   Příběhy opatrnosti a příběhy odvahy.

  • Příběh odvahy: Jsou lidé, kteří se vrhají do různých dobrodružství. Jsou lidé, kteří zkouší v životě vše, co jim život přinese. Tito lidé mají zkušenost, že se mnohokrát spletli, udělali chybu, něco jim v životě nevyšlo. Sáhli si na konec svých sil. Takové životní příběhy jsou pak základem dobrých knih, pro dlouhé sobotní večery.
  • Příběh opatrnosti: To je postoj člověka, který by nikdy nic neriskoval. Dělal jenom bezpečné kroky.  Většina lidí funguje na bázi opatrnosti. Chtějí dělat rozhodnutí, která dopadnou dobře. Protože, ale nikdo nevíme  co nám přinese budoucnost, je nejlepší dělat málo rozhodnutí. Nechat život v zavedených kolejích a nic neměnit. Většina takových lidí pak na konci svého života nelituje věcí, které udělali, ale litují toho, co ve svém životě neudělali.

Opatrní lidé hledají Boží vůli jako potvrzení bezpečné cesty. A dokud to potvrzení nedostanou tak čekají na Boží pokyn a čekají, a čekají a čekají. Bůh ale neslíbil lidem, že jim řekne všechno dopředu.

Když hledá opatrný člověk Boží vůli. Hledá něco jako bezpečné koleje. Bojí se, že zmešká tu správnou vyhybku. Takhle ale život nefunguje. Jestliže něco zmeškáš. Bůh ti bude nabízet další a další šance

Plnit Boží vůli je spíš jako šplhat na vrchol nějakého kopce.  Je celkem jedno jak se na vrchol dostaneš.  Je jedno, kolikrát zabloudíš, jestli projdeš křovím. Bůh tě neodepíše, když uděláš chybu, když se spleteš.

  • Abraham obdržel Boží pokyn o tom, že má vyjít z Uru. A tak vyšel, aniž by se ptal Boha na směr. Opatrný člověk by po výzvě odejít z Uru měl další otázky. Kam mám jít, co tam budu dělat. Nevyšel by dřív, než by dostal jasné pokyny.
  • Pavel s Barnabášem sloužil v Antiochijském sboru několik let. Pak najednou dostali pokyn od DS aby vyšli na misii. A tak šli. Opatrný člověk by řešil směr a strachoval by se o mnoho věcí. Pavel s Barnabášel věděli, že mají vyjít, a to jim stačilo. Všude dostali výprask, vrátili se domů odpočinout si a pak znovu na další cestu. Podruhé prošli celou malou Asii. Až došli na břeh moře, teprve pak jim Bůh dal další pokyn. Sen o tom, že se mají přeplavit do Makedonie. Tito lidé věděli rámcově co mají dělat. Nezabývali se pohodlím, obtížemi, hladem, strachem, bolestí. Bůh je poslal kázat….. A tak šli… Oni šli z důvěrou, že je Bůh vede.

Jestliže se zrovna rozhoduješ a hledáš B. vůli. Polož nejprve otázky sám sobě. Je jich pět. Probrali jsme už dvě.

  1. Bojíš se ztráty kontroly?
  2. Jaký příběh chceš o sobě vyprávět? Příběh odvahy, nebo příběh opatrnosti?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *