Duchovní posilovna – Miluj lidi

Petr Škopek pastor COD 8.10.2017, Třeboň

Silvester Stallone je známý kulturista. Natočil několik filmů. Nejznámější z boxerského prostředí film Rocky. Jeho svaly obdivují mnozí lidé. A i když mu bude přes 70 let. Pořád vypadá velmi dobře. Málo kdo by řekl, že Silvestr měl jako dítě velké zdravotní potíže. Při porodu ho doktor vytáhl kleštěmi za hlavičku, tak že měl celý život ochrnutou levou část tváře a díky tomu byl i dost zpožděný ve vývoji a spolužáci ho ve škole šikanovali. Silvestr se ale vzmohl. Začal posilovat a tvrdě bojoval se svými handicapy . Stal s e nejenom dobrým kulturistou, ale i dobrým hercem. I tělo, které se zdálo, že nemá na to, aby se s ním dalo počítat nakonec pravidelným cvičením Silvestr dovedl k dokonalosti. Pravidelné cvičení však  nejsou dobrá pro tělo. I mozek, když ho pravidelně cvičíte,  bývá bystřejší.  Stačí jen různými cvičeními posilovat paměť i rozumové schopnosti. Mám doma cvičebnici rétoriky, která posiluje schopnost o něčem pohotově mluvit. Hned jak jsem ji začal používat, moje schopnost vyjádřit se, se začala zlepšovat. Pán Bůh ví, že moje slovní zásoba nebyla moc slavná. Často jsem doslova brečel nad svojí neschopností se vyjádřit. Díky cvičení jsem na tom v této oblasti lépe, než dřív. Lidé se vživotě často vymlouvají na špatnou genetiku, když jde jejich schopnosti. Nebylo mi dáno. Ale jak to ví, že jim nebylo dáno? Otázka zní, jak a kolikrát to zkoušeli a kolik svého času do té věci investovali? Znáte přísloví: „Žádný učený z nebe nespadl“?, Sportovec, malíř, sochař,  zpěvák, technik,  řiditel, všichni museli tvrdě makat na svých schopnostech.  Talent je jen menší část naší výzbroje. I když talent nelze nahradit. Samotný talent bez cvičení je také k ničemu.

Téma tohoto bloku vyučování je Duchovní posilovna.  Protože i taková věc, jako Duchovní život se dá posilovat. Nevěříte?

Apoštol Pavel napsal zajímavou věc svému synu ve víře Timoteovi:

1 Timoteovi 4:7  Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. 8  Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí.

Dozvídáme se o zbožnosti, že ji můžeme cvičit stejně jako svoje tělo. A zbožnost je užitečná v životě víc než cvičení těla. Což mi přišlo divné a ptal jsem se: Jak by se člověk ve zbožnosti měl cvičit. Je to vůbec potřeba? Je ale pravdou, že, jsem ve svém křesťanském životě zažil chvíle, kdy jsem byl Duchovně velmi slabý. Kdy bylo pro mě těžké postavit se svému hříchu. Nebo kdy bylo těžké vůbec jen číst Bibli, nebo vydržet třeba 5 minut na modlitbách. Udělat něco dobrého bylo pro mě nemožné. Správně a zdravě přemýšlet o sobě i druhých bylo nad mé síly. A tak jsem si kladl tu otázku, proč nejsem schopen obstát? Sice vím, co mám dělat, ale nedělám to, protože je to moc těžké.   Odpověď pro podobné chvíle je: Nejsi dostatečně vycvičen&yacut e;.

Pisatel listu Židům vyčítal věřícím, že za takovou dobu co chodí s Pánem Ježíšem, už by měli být vyspělejší ve svém duchovním životě, ale nejsou. Zatím nejsou schopní od Boha přijmout některé hutnější pravdy.

Židům 5:14  Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.

Tak, že, je tady od Boha i něco vydatnějšího než jen základy o Milosti, spasení skrze víru. Pán Bůh nám chce o sobě říct daleko víc. Ale nebudeme schopní pochopit hutnější duchovní pravdy, dokud nebudeme ochotní cvičit svoje duchovní smysly? Ježíš často mluvil o tom, že máme bdít a máme být připraveni na jeho návrat. Protože On si přijde pro ty připravené.  Ti, kteří budou připraveni, vezme k sobě. A ti, kteří duchovně zrovna nebudou v té správné kondici, nechá tady na zemi. Když se zamýšlím nad slovem zbožnost, musím se zeptat. Co to vlastně je? Jak to vypadá? Jak vypadá zbožný život člověka?  Na internetu jsem našel hezkou definici: co je to zbožnost (ř.: eusebeia)? Je to způsob života, který je celý prodchnut úctou, respektem a láskou k Pánu Bohu. Chválou a oslavou počínaje a růstem v charakteru konče. Je to tedy definice, která v sobě obsahuje růst, který se týká nejenom Pána Boha ale i našeho vztahu k druhým lidem. Každý člověk tíhne k nějakému druhu náboženství. Což je uctívání něčeho, co je větší, než jsem já sám. Co má větší hodnotu, než já sám. Ty pravé věci, které máme uctívat je Bůh a můj „bližní“. (Člověk, který je mi blízko). Pravá zbožnost se projevuje v lásce vůči Bohu i lidem. Dnešní téma je o tom druhém projevu zbožnosti O tom, že máme posilovat svou lásku k lidem. Není to trochu nebezpečné mít rád lidi?  I Bible mluví o lidech, že nejsou moc dobří. A je to pravda. Každý z nás bojujeme s tím, kým jsme doopravdy. Jsme úskoční, často lháři, rychle soudíme,  díváme se jen na svůj prospěch.  Nadmutí pýchou nad svými úspěchy, přehlížíme druhé. Co by na nás mělo být k pomilování? Nic! Ano, milovat lidi je „trochu“ nebezpečné, protože vaši lásku vám málo kdo vrátí. My křesťané jeden důvod k milování druhých máme. Pán Bůh vidí druhé lidi kolem nás jako svoje děti. On je jako  rodič miluje, protože nesou jeho podobu. Stejně jako ji nesu já. Pán Bůh miluje každého z nás. I tu nesympatickou prodavačku, nerudného pána co do vás ráno vrazil na ulici. Hamižného příbuzného, který si dělá právo na kus vašeho dědictví. To jsou všechno Boží děti. Každý z nás neseme obraz Boží. Jsme milováni kvůli tomu, kým jsme. Jeden můj známý si přede mnou, dost neomaleně, stěžoval na mého syna.Bylo mi to velmi nepříjemné, pokusil jsem se ho zarazit otázkou, jestli ví, že jsem jeho otec. Což on samozřejmě věděl a divil se, proč se ho ptám na tohle. Nakonec mu to došlo, což ho zachránilo od vyražených zubů.

Zacharjáš 2:12  Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.

 

Jak mám posilovat svou lásku k druhým lidem?

Milovat lidi, často znamená něco nedělat

Přísloví 6:16  Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:17  přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, 18  srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, 19  křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

·         Přezíravé oči – Někdo, kdo vám za to nestojí. Pyšní lidé, kteří nevidí určité lidi okolo sebe.

·         Zrádný jazyk- Slovo, které zrazuje.

·         Ruce, které prolévají nevinnou krev. Násilí na nevinných.  Vybití vzteku si na někom.

·         Srdce osnující ničemné plány.   Plánování zlého pomsta, zrada

·         Křivý svědek

·         Ten co vyvolává sváry.

Milovat lidi znamená že máme něco dělat:

1 Korintským 13:4  Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5  Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6  Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

·         Buď trpělivý

·         Buď laskavý

·         Buď přející

·         Buď skromný

·         Buď čestný a pravdomluvný.

·         Buď nezištný

·         Odpouštěj

·         Raduj se, že si poznal pravdu ať by byla sebevíc bolestná.

 

Tohle se dá cvičit každý den, týká se to druhých lidí, kteří jsou kolem nás.

·         Když jedeš autem a dostaneš vztek na druhého řidiče. Protože tě zrovna ohrozil. Co uděláš? Budeš trpělivý a laskavý.

·         Když tě někdo předběhne ve frontě na oběd? Co uděláš?  Budeš přející, laskavý, odpustíš mu.

·         Když ti někdo ve vzteku vynadá a při tom ti řekne do očí, co si o tobě myslí. Co uděláš? Budeš mu vděčný.

To samo o sobě ještě nic neznamená, je to jen cvičení. Učíš se mít rád druhé. Co děláme  to mění naše návyky a  mění náš způsob myšlení.

Závěr:

Pravá zbožnost není o nějakých náboženských obřadech. Ale je to obyčejný život lásky. Vůči Bohu i lidem. Dnes jsem si něco řekli o lásce k lidem.  Cvičíme ji tak, že něco v životě děláme, nebo také neděláme. Něco nedělat, nebo dělat bude v počátcích těžké. To jenom, že během tohoto procesu budete poznávat vlastní neschopnost, žít opravdu zbožně. Ale když budete trénovat, vaše schopnosti  se zlepší.

Uprchlíci Nééé

 

Petr Škopek, pastor COD, 21,9,2017, Třeboň

Napadlo mě, že napíšu pár slov o uprchlické krizi, která v současné době hýbe Evropou. Konec konců, na facebook může psát každý. V Českých zemích facebookových, blogových, idnesových, zní zvláště jeden hlas velmi silně. Uprchlíci NÉÉÉ.

V historii lidstva se dějí věci, o kterých nemůžeme jednoznačně říct, jestli byly dobré nebo špatné. Vlastně to nemůžeme říct skoro o žádné události v dějinách. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se chcete dívat. V této souvislosti jsem si vzpomněl na část rozhovoru z forbín pana Horníčka a Wericha: „A což takoví Eidamští, když stříleli těmi sýry. No, někoho zabili a někomu dali najíst…“

Ještě před masivní uprchlickou vlnou jsme s partou věřících lidí z různých církví jezdili navštěvovat do Řecka tamější Afghánské uprchlíky. Jako křesťané jsme měli pocit, že máme těmto lidem co nabídnout. A také jsme chtěli vidět, seznámit se, pomoci a mluvit s muslimy, kteří utíkají ze své země. Moje představy o těchto lidech byly dost zkreslené. Představoval jsem si je jako vousaté chlapy s pichlavým pohledem, nedůvěřivě zkoumající každé mé slovo, aby se mohli urazit a ve vzteku mi velkou zakroucenou kudlou proříznout hrdlo. Bál jsem se, neznal žádného z nich a slyšel ledacos.

Skutečnost byla jiná. Většinou to byli přátelští, společenští, příjemní, otevření lidé. Já jsem si některé, z těch několika desítek Afghánců, se kterými jsem se za svých pobytů v Řecku seznámil, velmi zamiloval. Zjistil jsem, že uprchlíci byli lidé, kteří hledali nový život. Ať k tomu měli jakýkoli důvod. Osobní pronásledování, násilné rekrutování různými armádami, hrůzy války, ztráta rodiny, nebo prachobyčejné hledání lepšího života. Uviděl jsem v nich především lidi, kteří potřebovali pomoc a – bylo mi jich líto.

Uvedu jen několik příkladů. Seznámil jsem se s patnáctiletým Afgháncem, který měl dvě velké jizvy nad koutky úst. Pusu prořízlou do věčného úsměvu. Byl chycený řeckou policií. Někteří z policistů se chtěli pobavit a tak si pohráli s nožem na lidském obličeji. Když tento chlapec hledal lékařskou pomoc, žádný doktor ho neošetřil, protože neměl zdravotní pojištění… Jiný muž, také Afghánec, chodil o berlích. Ptal jsem se, co se mu stalo. Policie se snažila pochytat uprchlíky a odvézt je do uprchlických táborů. Policista chytil jednoho z nich, druhý se vysmekl a prchal. Aby mu první neutekl, zlámal mu obě nohy a teprve potom pronásledoval toho druhého… Potkal jsem se s dalším patnáctiletým chlapcem. Vyprávěl mi, jak šli s několika kamarády do jiné vesnice. Když se vrátili domů, byla celá vesnice vyvražděná včetně jeho rodiny. Utekl jen s tím, co měl na sobě…

Mnozí z těchto lidí, se kterými jsme se setkávali, projevili velký zájem o Ježíše a Bibli. A ti, jak jsme si uvědomili, nehledali jenom nové místo k žití, ale hlavně nový, jiný život!

Dnes se mluví o vlně uprchlíků jako o mase lidí, s kterou jsou jenom problémy.  Média si na těchto problémech velice ráda přihřejí svou „polívčičku“. Lidé, kteří osobně neznají jediného uprchlíka jsou naplněni zlostí a nenávistí vůči těmto nově příchozím. Plní strachu z jiné kultury, která se k nám tlačí. No, ani se nedivím, že lidé u nás křičí: „Uprchlíci Nééé“. Asi bych křičel s nimi, nebýt té mé osobní zkušenosti.

Můj závěr? Evropo, nenabídneš-li těmto hledajícím lidem něco nového, zůstanou u toho svého starého, kterého se tolik bojíš!

V této úvaze neřeším důvody současné uprchlické krize, konspirační teorie, islámskou invazi do Evropy, politickou rivalitu mezi Evropou a Amerikou, náboženskou nesnášenlivost „současného“ islámu, politickou korektnost evropských politiků, nošení šátků ve školách a islámských plavek na veřejných plovárnách…

Zaměřil jsem se jen na jednu otázku. Vidíme v uprchlících lidi, kteří si zaslouží náš soucit a porozumění a potřebují naši pomoc?

Rád bych vás poprosil: „Nechte svůj postoj vůči uprchlíkům ještě nějakou dobu otevřený.  Pokuste se seznámit s některými z nich. Navštivte centra pomoci. Možná, že vaše nynější strachy zmizí a začnete se naopak bát věcí, kterých jste se doteď nebáli.“

Při přemýšlení o všem, co je spojeno s uprchlickou krizí, co se mluví, píše a zveřejňuje, jsem dospěl k názoru, že uprchlíci jako takoví představují menší část problému. Tím větším problémem jsme my sami, Evropané! Když nevíme a nepoznáme co je dobré a co špatné, často cedíme komáry a velbloudy polykáme po tuctech.

Autor: Petr Škopek

 

Kdo řídí náš život?

Pastor COD Petr Škopek, Třeboň 27.8. 2017

Na tuto otázku mají lidé mnoho odpovědí. Jsou lidé, kteří tvrdí, že náš osud řídí hvězdy. Vymysleli na to takový systém. Každý člověk se narodil v určitém znamení a to má vliv na jeho povahu i rozhodování. Navíc, to že se planety různě k sobě přiklánějí a odklánějí, nám přináší buď špatné, nebo dobré dny. Astrologové pak vypracovávají složité horoskopy a lidé se podle nich řídí. Jsou lidé, kteří věří na tzv. karmu. Hinduisté. To, co jsi dělal v minulém životě, musíš odčinit v tom dalším. Tito lidé věří, že cokoliv zlého se jim stane je výsledkem jejich karmy, kterou musí projít.Jeden Evropan navštívil Indii. Šel okolo řeky. Tam se topilo dítě, ale nikdo tomu dítěti nešel na pomoc. Skočil tedy do řeky a dítě zachránil. Místo vděku však dostal od kolemjdoucích Indů vynadáno: Cos to udělal. Jeho karmou bylo, aby se v tomto životě utopil. Takhle bude muset tu samou věc vytrpět v příštím životě. Nemá cenu tedy zachraňovat lidi, nebo se k nim chovat milosrdně, protože si své špatné skutky musí v životě odčinit. Pak jsou lidé, kteří věří, že náš život ovládá Bůh. Už jsem se setkal s některými křesťany, kteří věřili, že život je řízen jen Boží vůlí. Také Muslimové věří, že Bůh dokonale řídí náš život a my se jen těžko můžeme vzepřít jeho vůli. Musíme bezmezně přijímat to co na nás Aláh seslal. Jsi lid chudý? Je to Aláhova vůle. Jsi li Bohatý, to Aláh tě požehnal. Jsou také lidé, kteří nevěří na žádné, bohy, karmu, nevěří na hvězdy. To jsou ateisté. Tvrdí, že strůjcem všeho je pouhopouhá náhoda. Vše se děje čirou náhodou. To, že jsme tu my a ne někdo jiný, za to může shoda náhod.

Jako obvykle se budeme ptát : A co Bible učí na toto téma? Kdo řídí náš život? Řídí ho vůbec někdo?

I. Ten kdo řídí náš život jsme my sami.

Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu. Se svobodnou vůlí. Můžeme se tedy rozhodovat, jak chceme. Pán Bůh posadil člověka do ráje s jeho svobodnou vůlí. Ale aby měl člověk svobodu volby, dal do zahrady strom poznání dobrého a zlého. To jsou dveře pryč z ráje. Pán Bůh dal člověku možnost volby a vzdal se práva na to řídit jeho život. A člověk této výsady použil. Ačkoliv to Pán Bůh nechtěl. Bůh chtěl, aby se člověk dobrovolně a z lásky podřídil jeho vůli. Člověk zhřešil proti Bohu a řídí si svůj život sám. Nezávisle na Bohu. Pán Bůh tedy říká: Nu dobře, ale netušíš jaké to bude mít pro tebe i druhé lidi následky. Všechno tedy můžeme řídit sami. Jsou to naše rozhodnutí, která mnohdy způsobují, že je nám době, nebo špatně. Celý duchovní svět musí respektovat a respektuje naše rozhodnutí. Tedy, v zásadě nikdo, ani Bůh, ani hvězdy, ani karma, ani Boží vůle nerozhodují o našem životě. Pak jsou tady ale i další faktory, které mají vliv na náš život, a které my sami nejsme schopni ovlivnit. A tyto faktory náš život přímo neřídí, ale ovlivňují jej. Nemohli jsme si vybrat, do jaké rodiny se narodíme, jaké schopnosti budeme mít. To nám bylo dáno jako dar, který jsme si ničím nezasloužili.

II. To, co ovlivňuje náš život je prostá kauzalita. (vztah mezi příčinou a jejím následkem)

To, že má člověk svobodnou vůli, má strašně moc následků. Lidé, kteří se špatně rozhodli, musí vědět, že jejich rozhodnutí se netýká jen jich samotných, ale že jejich rozhodnutí ovlivní celé okolí a bude mít následky i do budoucnosti. Lidé, kteří přemýšleli o cestování časem, přišli na to, jak strašně ovlivňují naše rozhodnutí naši budoucnost. Na téma kauzalita bylo natočeno tolik scifi komedií. Hlavně si musíme uvědomit, že tyto věci fungují. Kauzalita způsobuje, že naše selhání se rozšíří jako radioaktivní spad po atomovém výbuchu. Všichni žijeme v následcích rozhodnutí, která udělali lidé. Kteří už dnes nežijí. Všichni známe otázku kdyby. Kdyby tak praotec Čech došel ještě kousek dál, měli by Češi moře. Jak už jsem řekl. Díky kauzalitě, se někdo rodí do horších a někdo do lepších podmínek. A dokonce nás ovlivňují tzv. rodinná prokletí. Lidé si z generace na generaci předávají, nejenom rodinné tradice, ale dokonce rodinné způsoby chování. Jak dobré, tak i špatné. Četl jsme knihu. Muž, který ji napsal, popisoval životní příběh své maminky, babičky, prababičky. Ty životní příběhy byly na vlas stejné. Prababička utekla kvůli přísnému otci z domova s nezralým klukem v 16 letech. Následně otěhotněla a pak své dítě vychovávala úplně sama. Nakonec si našla přítele a její dcera kvůli tomu odešla z domova v 16 letech a celý scénář se zopakoval. A pak u její dcery ještě jednou. Poslední se narodil syn, který uvěřil v Ježíše a scénář už se nezopakoval. Jako lidé si předáváme nejenom geny, ale i modely chování. Měli bychom vědět, že vychováváme příkladem. Nikoliv drezůrou. Často je to tak, že jestliže chceme aby se naše děti změnili, musíme nejprve zapracovat na naší změně. To v jakém životě žijeme je přímým důsledkem chování našich předků. Jejich špatná rozhodnutí nás mohou ještě dnes bolet. Naopak z jejich dobrých rozhodnutí se můžeme těšit také ještě dnes.

III. Další faktor, který ovlivňuje náš život je duchovní. (Satan)

Ačkoliv pán Bůh do našeho života sám od sebe zasahuje jen málo. Je tady Ďábel. Nejvyšší z andělů, který se vzbouřil proti Bohu a chtěl dosednout na jeho trůn. Ale to se mu nepovedlo. Přichází k člověku a ovlivňuje jeho život. Ačkoliv nemůže člověka zbavit jeho svobodné vůle, snaží se ovlivňovat jeho rozhodnutí. Manipulací se stal vládcem světa. Jak o sobě mluví nejenom on sám, ale jak o něm mluví i sám Ježíš. On člověku vládne. Skrze lež, Lidé jsou pak ovlivněni přímo i nepřímo. Věřím, že nacizmus má původ v pekle. Hitler pak ovlivnil ty, co se mu poddali i ty co se mu poddat nechtěli. Komunismus je taky takový dobrý nápad, který má svůj původ v pekle. A mohli bychom pokračovat dál. Nenávist k Romům. Nenávist k židům, Máme takového našeptávače, který nemá na práci nic jiného, než nám dobře radit. Jan 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Tato duchovní Bytost, která má za sebou třetinu andělů, kteří padli společně s ním. Ovlivňují lidské myšlení. Ovlivňují lidský světonázor. Lidé pak nedělají nezávislá rozhodnutí. Ačkoliv si to často myslí.

IV. Pozitivní duchovní faktor, který také ovlivňuje náš život je Bůh. Bůh se u nevzdal svého práva nezasahovat do lidského života.

Ačkoliv Bůh respektuje lidskou svobodnou vůli. Přesto je Bůh, nikoliv satan majitelem světa. A on je ten, který do tohoto světa zasahuje. Bible je knihou o Božích zásazích do světa kolem nás. To on učinil potopu, zachránil z ní jen spravedlivého Noa. To on Oslovil Abrahama a sblížil se s ním. Učinil s něj pak veliký národ. Do tohoto národa se narodil Ježíš. Bůh se vtělil do člověka, aby za nás zemřel a zaplatil za naše hříchy. A dnes nás opět zve, abychom přijali jeho milost. A dobrovolně se rozhodli následovat jeho vůli. Bůh vždy zasahoval do lidské historie a cílenými zásahy ji korigoval. Pán Bůh tě i zve, aby ses dobrovolně poddal jeho vůli. Můžeš to přijmout, můžeš to odmítnout. Ježíš řekl. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Jedním z faktorů, který zasahuje do přirozených příčin a následků tohoto světa je lidská prosba. Modlitba není ničím jiným, než to, že Pána Boha pozveme do problému. Pane Bože, zasáhni do situace. Boží myšlenky samozřejmě zasahují svět kolem nás skrze nás. Ale také když se modlíme za naše přátele, známé, za vládu.

Závěr.

Dnes jsme se tedy dozvěděli jak je to s lidským životem. Lidé se rádi vymlouvají na osud, karmu, na špatné postavení hvězd. Nebo nadávají Bohu, jak jejich život vypadá. Ale z 99.9 % je příčinou jejich problémů, nebo neštěstí činnost jejich, nebo nějakého jiného člověka v současnosti, nebo v minulosti.