Bůh pomůže těm, co si pomohou sami

Kázání Veselka 17.6. 2018

  • Předmět: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Bůh pomůže těm, co si pomohou sami.

Celý červen kážeme na téma křesťanské polopravdy. Polopravda není zjevná lež, je to informace, věta, která má v sobě pravdivý základ, ale část té informace nás vede k chybným závěrům.

Je těžké poznat polopravdu. Máme ale různé způsoby, jak ji demaskovat.

  • Jeden ze způsobů jak ji demaskovat je: Domýšlet do důsledku každou myšlenku. Co by se stalo v různých situacích, kdybych se nechal tou pravdou vést? Jsou chvíle, kdy by daná pravda neplatila?

Kázal jsem o jednotlivých polopravdách.

Vše se děje z nějakého důvodu.

Jsou křesťané, kteří si myslí, že Pán Bůh vše naplánoval do nejmenšího detailu. S touto myšlenkou přišel Jan Calvin a opíral se o celou řadu míst v Písmu. Pak bychom nedělali svá vlastní rozhodnutí. Svobodná vůle by neexistovala. Za všechna utpení ve světě by mohl v konečném důsledku Pán Bůh. Na druhé straně přišli jiní křesťané tzv. Deisté s myšlenkou, že Bůh všechno stvořil, je majitel a výrobce ale je trvale nepřítomný. Deisté sami sebe vidí jako správce, kteří nemohou očekávat pomoc od Boha. Deisté odmítali zázraky, zůstal jen základní křesťanský kodex. Bible ale tvrdí, že Bůh zasahuje do historie lidstva. Pravda je tedy taková:  Bůh má svou vůli svůj plán, který však nezahrnuje každého člověka i událost v historii. Ten plán je možné odmítnout. Bůh si může použít k uskutečnění svého plánu i kamení. Je nutné se Boží vůli poddat.

Řídím se svým svědomým a vede mě pokoj.

Myšlenka, že moje svědomí je dobré vedení se zdá být dobrá.  Má ale problém v tom, že svědomí ne vždy dobře funguje. Lháři, lupiči, dokonce i vrazi se mohou dopustit hrůzných věcí, aniž by je jejich svědomí upozornilo. Ve skutečnosti se musíme dívat na svědomí ne jako na teploměr, ale jako na termostat.  Termostat si nastavujeme sami podle toho jaká teplota je nám příjemná. Hodnoty, které zastáváme, ve skutečnosti nastavují, jestli naše svědomí reaguje. Aby bylo svědomí schopné nás vést. Potřebuje být nastaveno podle B. měřítek.

 

Dnes budeme mluvit o třetí polopravdě, vyskytující se mezi křesťany. A tou je myšlenka: Bůh pomůže těm, co si sami pomohou.

Znovu- To zní docela dobře.

  • Pamatuji si na jeden výrok z historického filmu Jan žižka. Tehdy se tam dohadovali Husité jak bránit Prahu před křižáky. Mnozí křičeli: Bůh nám pomůže. Tehdy vystoupil Jan Žižka a řekl: Bůh nám pomůže, když my sami si pomůžeme. Byl to film natočený v 50 letech. Komunistický.
  • V USA dělali průzkum a ptali se na tuto pravdu křesťanů. 8 z 10 z nich odpovědělo. Že se tato věta nachází v Bibli. Někteří dokonce řekli, že je součástí desatera.

Já bych se nad tím výrokem chtěl zamyslet:

Co je na něm pravdivého? V čem je ten střípek pravdy?

  • Já v tom cítím pošťouchnutí vůči naivitě křesťanů, kteří si myslí, že vše dostanou od Boha zadarmo. Kteří si jen lehnou a čekají, až Bůh něco udělá. To zdá se v životě moc nefunguje.
  • V poledne často děkujeme za jídlo. Ale to jídlo Pán Bůh neuvařil. Někdo semlel mouku, někdo vyčistil vodu, někdo dovezl do pekárny suroviny. Někdo je pak prodával. Tak že, děkovat Bohu za jídlo je jako ignorovat tu lidskou práci, která tam byla udělána. Děkujme tedy lidem.
  • Od té doby, co jsou vynalezeny peníze, nám za naši práci nemusíte děkovat. Přesto je Bůh původcem hmoty a on ji stvořil.
  • Viděl jsem v televizi rozhovor s jedním vědcem fyzikem, který vyprávěl o hmotě, jednotlivých molekulách, jak se skládají dohromady. Jedné věci ale nerozumíme, Jakou silou to všechno drží pohromadě. Kdybychom tuto sílu mohli poznat a ovládnout. To bychom vyřešili všechny problémy světa. Já si hned uvědomil, že Bůh je ten, který hmotu drží pohromadě. Děkovat tedy za jídlo Bohu je v pořádku.

Koloským 1:16  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

  • Je tu střípek pravdy, který říká: Nebuď líný. Nebuď pasivní, ale aktivní.

2 Tesalonickým 3:10  Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!  11  Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12  Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.

  • Benediktýnští mniši žili podle pravidla: Modli se a pracuj.

V čem je v té polopravdě ta část lživá a nebezpečná?

Jaký by byl Bůh, který pomáhá jen těm, co si pomohou sami?

  • Lidé do svých 50 let žijí v produktivním věku. Ti si mohou sami pomoci docela dobře. Ale když překročí tuto věkovou hranici. Potřebují často pomoci. To znamená, že Bůh je Bohem jenom těch produktivních?
  • Jak to bude s lidmi, kteří si nemohou pomoci sami? Nemocní, chudí

Tato pravda nás vede k tomu, abychom se vyvázali pomoci lidem, kteří se zdají být málo snaživí. Problém je v tom, že se můžeme lehce mýlit. Soudíme věci jen podle toho, co vidíme. A to je nebezpečné.

  • Písmo nás naopak vede k tomu, abychom z našeho požehnání část. nechali pro lidi, kteří z nějakého důvodu potřebují pomoci. Nemyslím ty, kteří špatně řeší svou finanční situaci a chtějí na vás přehodit svou zodpovědnost za svůj vlastní život.

Leviticus 23:22  Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

  • Boží milost je vždy nezasloužená. Náš Bůh rozdává podle své milosti.
  • Všichni lidé jsou tak trochu případ lidí, kteří si nemohli sami pomoc. Jedná se o náš hřích, za který zaplatil Ježíš. Kdybychom to byli schopní zvládnout sami, nemusel přijít Ježíš vůbec na kříž.
  • Navíc, ne všechno v životě lze vybojovat, překonat tvrdou prací a disciplínou. A zvlášť u těch duchovních věcí. Dostáváme je často jako jeho milost. Někdy je čas, přestat se svými aktivitami a trávit svůj čas u Božích nohou.
  • Často odvozujeme svojí hodnotu podle toho, jak jsme výkonní a jak jsme užiteční. Když už nemůžeme, máme dojem, že už žádnou hodnotu nemáme. Ale Bůh nás nemiluje pro výkon. On nás miluje, protože jsme jeho děti. Naši příbuzní nemají hodnotu jen práce a výkonu. Milujeme je pro to, kým jsou.

Náš Bůh je Bůh, který dává nezaslouženou milost. Polopravda  Bůh pomůže těm, co si pomohou sami nám říká, že jsme milováni pro svůj výkon, svou snahu. Drazí, nežijme podle této lži.

 

Řídím se svým svědomím

Přednáška Třeboň 10.6. 2018

  • Předmě: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Řídím se svým svědomím a mám v tom pokoj.

Lidé nejsou imunní vůči polopravdám. Ani jako křesťané nejsme imunní.  Všichni jsme náchylní věřit. Všichni známe větu, která začíná: Jedna pani povídala……

  • Takovou velkou drbnou je internet, který je plný zaručených zpráv. Rusko internet rádo využívá, ke svojí vlastní propagandě. Počítá s tím, že se vždycky někdo najde, kdo tomu uvěří.
  • Je poměrně časově náročné, kontrolovat všechny zdroje. Přemýšlet nad danou informací je těžké. A tak je často pohodlnější, nechat myšlení koňovi. Ten má větší hlavu.

My se dnes opět zabýváme polopravdami, které často kolují mezi křesťany. To jsou věty, které zní dobře. Které zní duchovně, které zní i biblicky., které zní pravdivě. Když ale nad nimi začneme přemýšlet, zjistíme, že to nejsou dobré pravdy.

  • Jednou z poměrně nebezpečných polopravd je rada, abychom se chovali dle svého svědomí. Tedy: Říď se svým svědomím (a budeš v pohodě).

Člověk se totiž nemusí řídit žádnými předpisy a zákony – jeho vlastní svědomí je mu nejlepším průvodcem! Může tak odmítnout autority – rodiče, učitele, zákon, stát., Pokud mu to svědomí dovolí, proč by se tím neřídil? Nikdo mu nemusí říkat, co je správné, sám to moc dobře ví!

  • Pro naší postmoderní, idividualistickou společnost to zní jako základní pravidlo. Nech se vést svědomím. Nech se vést srdcem.

Pro nás křesťany to zní dobře: Srdce a svědomí je v Bibli frekventované téma, takže proč se jím neřídit? Mnohé z nás učili, že svědomí je něco jako jazyk Ducha, Bohem daný dar, indikátor a ukazatel dobra a zla. Když stojíme před jakýmkoli problémem, obrátíme se ke svému srdci, tedy ke svému svědomí. Když nás nechává klidnými (necítíme vinu), usoudíme, že je to v pohodě. Máme klid v duši. Jinak by nám přece svědomí jasně řeklo, že něco není v pořádku.

1J 3:21, Jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru?

Když tedy budu mít v něčem, co chci udělat pokoj, a svědomí mě nebude obviňovat, pak se nemohu splést, ne?

To je nepochopení toho, jak svědomí pracuje.

  • Znám dost lidí, kteří bojují s problémy, chtějí je řešit, a když poslouchám jejich příběh, často dokážu rozpoznat nějaký moment rozhodnutí, které bylo pochybné: – Šli do škodlivých vztahů. – Začali byznys, který jim potenciálně navrtal rodinu a přátele. – Koupili si něco na splátky, i když věděli, že se nevymanili ze současných dluhů. – Pustili se do sexuálních dobrodružství přes varování svých přátel, a tak dále – seznam je nekonečný. Pak se něco nepovedlo, zhroutilo, pokazilo, a oni chtějí slyšet zázračnou radu, která jim pomůže ze všech potíží. Někteří, přímo žádají Boha, jestli pro ně nemá nějaké konkrétní slovo. Proroctví. Zjevení. Většina z nich žije v přesvědčení, že neudělali nic špatně, protože byli v pohodě. Měli na to svědomí, které je neodsuzovalo. Byli OK. Nechápou, že se to teď zhroutilo.

Víte co se jim stalo?…….. Nic víc ani nic míň než to, že si spletli funkci svědomí.

  • Mnozí z nás si představujeme svědomí jako duševní teploměr. Myslíme si, že svědomí nám v každé situaci ukáže morální teplotu našeho rozhodnutí. Ucítíme-li teplo, víme, že je to správné. Srdce nás hřeje. Máme pokoj a slunce v duši, ale je tady právě ten problém. Takhle svědomí nepracuje!
  • Svědomí není teploměr, ale termostat a to je velký rozdíl. Termostat míváte na svých radiátorech. Termostat vám nedefinuje horké a studené. Termostat pouze reaguje na vaše nastavení horka a studena. Nastavujeme jej ovšem tak, jak to máme rádi. Jinými slovy, termostat bude ukazovat takovou teplotu, jakou si přejeme. Nastavení termostatu způsobí, že ucítíme hřejivé pocity klidu. Termostat tedy reaguje na naše nastavení teploty.

Naše svědomí funguje podobně. Je to duševní termostat, který nastavujeme tak, jak jsme se rozhodli. Hodnoty, které nastavíme, ovlivní, kdy se svědomí ozve (a odsoudí nás) a kdy je naopak ticho. Svědomí nám neříká, že porušujeme Boží zásady, nýbrž nám říká, kdy porušujeme své vlastní zásady. Svědomí je tedy nástrojem pro uplatňování naších vlastních hodnot, kterým věříme. Není to univerzální nástroj pravdy.

  • To vysvětluje, proč manžel dokáže být nevěrný, lhář lže a jeho svědomí nic neříká, Někdy ani vrahové netrpěli pocitem viny. Když si řádně vyjasnili všechny důvody.

1J 3:20-21 Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru…

Jan tady jasně odděluje odsouzení našich vlastních skutků svým srdcem, ale zároveň píše, že Bůh je větší než naše srdce, a ví všechno. Proto je možné, že i když nás srdce neodsuzuje, přesto může mít Bůh problém s našimi rozhodnutími.

  • Apoštol Pavel, jako náboženský fanatik pronásledoval prvotní církev, protože ji považoval za nebezpečnou sektu. Později tvrdil, že tak činil s čistým svědomím. Přesto, po svém obrácení toto chování označil za těžký hřích. Co se stalo? Pavlovo svědomí se nezměnilo, ale jeho přesvědčení, které upravovalo nastavení jeho svědomí ano.

Byl původně přesvědčený, že zabíjet lidi jiné víry je službou Bohu. A jeho svědomí se ani nehlo. Když však změnil své nastavení (Bůh miluje všechny lidi) začal vidět sám sebe jako zločince.

1Jan 3:20-23: Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám přikázal.

Pokud bychom milovali jedni druhé (jak nám Ježíš přikázal) a láska by byla základním standardem našeho svědomí, pak by svědomí bylo skutečně cenným nástrojem. Problém se svědomím je ten, že není lepší než data, která do něho vkládáme.

Svědomí je lehké resetovat a upravit podle jakýchkoli hodnot. Pokud láska není základem našich hodnot, pak nás svědomí může přestat po chvíli bolet. Přestaneme být citliví na sobeckost, násilí, urážky,  atd…

  • Svědomí má totiž schopnost vytvářet mozoly. Díky ztvrdlé kůži můžu hrát na baskytaru nebo zvedat těžké váhy bez obvyklé citlivosti na bolest. Zatvrdlé svědomí je velký problém. Necítíme nic a zaměňujeme ticho za pokoj. Bez lásky se svědomí stane jedním velkým mozolem!

Hodnotíme svůj klid podle jiných lidí. Vždyť kolikrát jsme si řekli, nebo chtěli říct: „Není to nic špatného, vždyť to dělají všichni. ( nevěra, opilství, arogance) Jakoby chování většiny ospravedlňovalo vše, co chceme udělat. Svědomí nemůže být řízeno porovnáváním se s jinými lidmi. Bůh neslibuje, že když hodně lidí půjde po stejné cestě, tak to musí být ta dobrá.

1Korintským 4:3-5: Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

Moje svědomí je sice čisté, ale to neznamená, že jsem nevinný. Jinými slovy, nezáleží ani na tom, co o nás říkají jiní lidé, nebo jak se s nimi porovnáváme. Důležité je, co o nás řekne Bůh. Řídili jsme se jeho přikázáními, nebo ne?

K čemu je tedy svědomí? Je to skvělý systém včasného varování. Pokud jsme nenechali svědomí zmozolovatět, pak je to skvělý nástroj, která nás upozorní, že překračujeme své hranice. I když naše standardy někdy neodpovídají Božím, je dobré vědět, že se blížíme na hranu hloupých rozhodnutí.

  • Svědomí funguje jako žlutá na semaforu, vede nás ke zpomalení, zbystření, nebo k opatrnosti, vede nás k ochotě zamyslet se, podívat se, co říká Bible. Pokud svědomí ale považujeme za zelenou. Pokud si myslíme, že svědomí nám něco dovoluje, pak nás lehce svede na scestí.

1Tm 1:18-19:Timoteji, synu, dávám ti tyto pokyny v souladu s proroctvími, jež o tobě zazněla. S jejich pomocí bojuj dobrý boj; uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře.

Uchovej si dobré svědomí jasně říká, že máme vložit do svého systému to, co si přeje Bůh. Pak ve své víře neztroskotáme.

 

Jak prakticky na to?

Jak si můžeme nastavit svědomí správně a uchovat si ho dobré?

  • Čti Bibli, vezmi vážně Ježíšovo učení o lásce. Zeptej se sám sebe tou otřepanou frází: Co by na mém místě udělal Ježíš?
  • Přemýšlej, o každé věci, která se ti stane. Někdy hledat správné řešení je velmi těžké. Ptej se zkušených lidí.
  • Modli se a pros Boha o vedení.
  • Počítej s tím, že tvé svědomí má mozoly. Bůh je finálním soudcem našich hodnot.

Přednáška Třeboň 3.6.2018

  • Předmět: Křesťanské mýty
  • Téma: Vše se děje z nějakého důvodu.

Dnes budeme pokračovat v naší sérii přednášek o křesťanských polopravdách a mýtech.

Každý z nás má předpoklad dělat nějaké hlouposti. Nikdo z nás je nedělá proto, že by chtěl. Ale velmi často je děláme proto, že jsme uvěřili nějakým polopravdám. Nějakému omylu.

  • Například v 30 letech minulého století se často říkalo: Následuj své srdce, to ti napoví, co je správné. V mnohých filmech pro pamětníky ta věta často zazněla. Ve skutečnosti, když budeme vždy následovat svoje srdce, dostaneme se do problémů. Bible totiž říká, že srdce člověka je ta nejpřevrácenější věc v tvém životě. Že je zrádné, proradné.

Polopravdy jsou opravdu nebezpečné. Jsou horší než zjevná lež, kterou snadno odhalíme. Odhalíme ji tak, že si zkusíme představit, jak danou pravdu aplikujeme do důsledků.

Dnes budeme pokračovat a představíme si další Křesťanskou polopravdu:

Všechno se děje z nějakého důvodu.

Kupodivu, takové větě věří i spoustu nekřesťanů. Křesťané věří v Boha, který všechno řídí a nekřesťané věří v osud. Někde je to napsáno ve hvězdách.

Co se má stát, to se stane. Bůh má pro všechno nějaký důvod.

Je to forma útěchy pro trpící.  Ve skutečnosti tato věta nikoho neutěšuje. Když truchlícímu řeknete, že Bůh měl pro smrt dítěte, příbuzného nějaký důvod ve skutečnosti ho přivedete k hněvu na Boha.

  • Bible říká: Plačte s plačícími. Nehledejte nějaké zdůvodnění. Nejlepší je mlčet. Proto je často na pohřbu ticho.
  • V knize Job je příběh člověka, který utrpěl obrovskou ztrátu. Finanční, rodinnou, na zdraví. A jeho přátele když k němu přišli, truchlili s ním. Několik dní jen tiše seděli, problém byl v tom, že potom promluvili a zase hledali důvody pro to, co se stalo. Bůh se na ně, proto zlobil.

Podle Bible žijeme ve světě, který je narušený. Celý svět je zlý se střípky dobra. Bůh po čase přivede tento svět do původního nastavení.  Žijeme v něm všichni, jak věřící, tak nevěřící. Všichni dělají nějaké činy, které k něčemu vedou. A ovlivňují nás i naše okolí. Říká se tomu kauzalita. Příčina a následek.

  • Budeme- li jíst tučná jídla, je pravděpodobné že budeme mít zdravotní problémy,
  • Budeme-li chodit neoblečení do zimy, pravděpodobně se nastydneme, zvyšuje se riziko mrtvice.
  • Budeme-li si nezodpovědně pohrávat s atomovou elektrárnou, hrozí výbuch, který ovlivní životní prostředí všech okolo.
  • Budeme-li ignorovat Boha, zvyšuje se riziko špatných rozhodnutí.

Všechno se děje z nějakého důvodu znamená:

  • Nad námi existuje nějaký super plán, který někdo řídí. Vše, co se děje je jeho součástí.
  • Je to víra, že Bůh, nebo hvězdy, osud, něco naplánoval. Každou maličkost tvého života. Ve skutečnosti pak žádné tvé rozhodnutí nebylo tvoje, ty nemáš jinou volbu, je ti to předurčeno.
  • Tedy, nejsi zodpovědný za své činy. Bůh je za ně zodpovědný.

Jako lidé máme rádi určitou spontánnost. Dokonce i ti, kteří rádi všechno plánují. Já mám na všechno plány. Na dovolenou, na kázání, na přednášky, na návštěvy, na zkoušky. Ale chci se taky někdy ráno probudit a říct si. Ještě nevím, co budu dnes dělat, ale bude to určitě něco báječného. Rádi se něčím překvapujeme. Jestliže Bůh ví, co se stane, tak se musí hrozně nudit.

  • Bible mnohokrát píše o Bohu, že byl potěšený, zklamaný, pobavený, Prosím vás, to Bůh tedy na nás hrál? Aby nám nezkazil radost. Jako my u stromečku. Když děláme překvapné, přitom každý z těch dárků jsme osobně vybírali?
  • Máme tedy věřit tomu, že on všechno naplánoval, ale tváří se, že se to děje spontánně?
  • Prosím vás. To každá vražda, krádež, znásilnění, které se dějí, se dějí z Božího plánu? Jestliže tomu věříme.
  • Proč se rozhlížet když jdeme přes ulici. Jestliže je to Boží vůle, nic se nám nestane. Bude-li On chtít, zůstaneme naživu. Nebude-li chtít, zemřeme z Boží vůle.

V Bibli čteme, že Bůh je:  Svrchovaný suverén, prozřetelný, zpíváme o tom, že Bůh vládne. Jak Bůh vládne? Můžeme se na to dívat dvěma pohledy.

  • Micromanadger – Ten, co kontroluje své zaměstnance do nejmenšího detailu.
  • Nepřítomný vlastník. Ten co všechno stvořil a vyrobil, ale není přítomen.

 

  • Bůh má plán, který všechno řídí: Determinismus Calvinismus
  • S touto myšlenkou přišel Jan Kalvín současník Luthera, který se spojil se švýcarskou reformací. Tvrdil, že všechno se děje podle předem vypracovaného Božího plánu.
  • Bůh vše naplánoval. Někoho zachrání, někoho zatratí, lidé na tom faktu nic nezmění. A skutečně, Bible na několika místech mluví jakoby ve prospěch velkého plánu.

Když čteme Bibli, nečteme příběh kontrolora, který vše řídí. Je to obraz Boha rodiče, který učí své děti samostatnosti, ale taky i toho, který zasahuje a stará se.

  • Adamomi s Evou dává odpovědnost, ale taky často musí uklidit ten binec, co udělali.
  • Mojžíš dává Izraelcům vybrat, jestli chtějí následovat Boha nebo žít po svém. Rozhodnutí nechal na nich.
  • Ve zjevení Ježíš píše církvi. Buďte studení nebo horcí. Vlažnost není dobrá. Tedy, vyberte si, co chcete.
  • Bůh volá často svůj lid k pokání: Rozhodni se znovu následovat můj plán.
  • Vlastní volbou se stáváme křesťany: Vlastní volbou pro cestu za Ježíšem.

 

  1. Druhý pohled na Boží vládu je přesně opačný: Bůh je tvůrce a majitel, který je nepřítomný. Tento pohled se jmenuje Deismus.
  • To on stvořil hmotu a všechny zákony. Ustanovil svět podle řádu a pravidel. Svět pak běží jako dobře namazaný stroj, Často se říká, že nemáme hledat hodináře v hodinách. Tam ho nenajdeme.
  • Tento názor byl populární u křesťanů v 18 století.
  • Mnozí křesťané pak věřili, že svět je plně v jejich rukou. Oni musí být dobrými správci všeho. Nečekali však žádnou pomoc od Boha. Jsou na všechno sami.
  • Tahle odpověď úplně vyřešila otázku utrpení.
  • Deismus odmítá jakékoliv zásahy Boží do historie lidí. Zázraky se prostě neděly. Z křesťanství zbyl vlastně jenom morální základ a vše ostatní bylo odmítnuto jako pověra a mýtus.

Když však čteme Bibli, vidíme často Boha zasahovat do historie. Bible vlastně není nic jiného, než popis Boží činnosti ve prospěch nebo v neprospěch lidí.  Znovu, musíme odmítnout deismus tak i Calvinismus jako polopravdy. Když jdeme do důsledku, ani jeden názor není pravdivý.

Já si myslím, že pravda leží někde uprostřed těchto dvou extremních názorů.

Věřím, že Bůh má svůj plán, který uskutečňuje v Historii lidstva. Tento plán však nezahrnuje každou událost a každého člověka. Tomuto plánu je možné se vzepřít nebo ho minout když se nerozhodneme správně.

Vzpomínám si na vyprávění Kathrin Khulmanové, která mluvila o svém povolání do služby. Ptali se jí, jak to že vy, jako žena děláte něco, co bylo výhradně doménou mužů. Ona vyprávěla: Bůh za mnou přišel a zeptal se, jestli bych v jeho jménu nechtěla uzdravovat, že tuto službu nabídnul i jiným bratrům, ale oni všichni odmítli. A já jsem neměla sílu říct Bohu ne.

Je to podobné Ježíšově větě, když mluvil o svých učednících. Nebudou-li volat oni, bude volat to kamení na cestě. Boží plán se uskutečňuje hlavně skrze osoby, které Bohu řekli ano, pro Boží vůli.

Myslíte si, že Josef byl jediný možný kandidát z Davidova rodu? Marie i Josef mohli říct Bohu své ne? Bůh by si své plány zajistil jinak. Díky jejich poslušnosti se však staly, jak je známe.

Římanům 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Toto místo Písma neříká:

  • Že všechno co se děje  je podle jeho vůle.
  • Že věci, které se dějí, jsou dobré.
  • Že je tady nějaký Boží plán pro všechno a všechny.
  • Dokonce neříká, že všechno nakonec dobře dopadne.

Ale je tu řečeno:

  • Bůh pracuje ve všech a se vším co se mu poddá. Je tady podmínka.
  • Bůh i z věcí špatných může udělat něco dobrého, když se mu člověk poddá. Poslechne jeho slovo…
  • Nedělí lidi na věřící a nevěřící, ale na ty, kteří Boha milují, nebo nemilují. Z lásky poddaní.
  • On nám slíbil, že bude s námi, uprostřed, problémů, nedostatku, nemoci a i zlé obrátí na dobré. Pamatujete na Josefa? Jeho bratři ho prodali od otroctví. Josef však miloval Boha a proto si Bůh to zlé použil k tomu, aby Izraeli připravil v Egyptě půdu.

Na tomto světě jsme ovládáni mnoha faktory:

  • Žijeme ve světě hříchu.
  • Žije na něm matka příroda. Která, ne vždy je vypočitatelná.
  • Bratranec Murphy se svými zákony, co se může pokazit, se taky pokazí.
  • Mimo jiné, je tu Bůh, který zachraňuje, dokonce i ty, kteří si to nezaslouží. Napravuje naše přešlapy. Který tragedie nepůsobí, ale dokáže je využít k dobrému.

Křesťanské polopravdy a mýty: Úvod

Přednáška Třeboň 27. 5. 2018

Dnes máme úvodní přednášku na téma: Křesťanské polopravdy a mýty.

Už si určitě slyšel od křesťanů nějaké výroky, moudré věty, a možná, že je i sám říkáš, které se zdají být velmi duchovní a křesťanské, ale ve skutečnosti nejsou.

Jedna sestra měla takové rčení: „Všechno je řízený.“ A všichni jsme to pak často říkali. Ale otázkou je, jestli je to pravda? Opravdu všechno řídí Bůh? A zjistil jsem, že to tak vždycky není. Vlastně, většina věcí, které se dějí, nejsou jeho vůlí. Dějí se z nějaké jiné vůle. Jistě, často Bůh řídil naše kroky, aniž bychom to věděli. Jsme schopní to uvidět zpětně. Tedy, ono to tak trochu pravda je, ale rozhodně ne vždycky.

Na takové věty, bych si dal pozor, přemýšlel bych o nich daleko víc. Tyto pravdy jsou pouhými polopravdami, které nás ale zavedou jinam.  Ve skutečnosti se v nich skrývá malý jed, který může zničit váš duchovní i fyzický život.

I chytří lidé dokážou dělat hlouposti.

  • Napoleon byl jeden z nejbrilantnějších vojevůdců všech dob. Přesto zavedl své vojsko do ruské zimy. Zima pak zdecimovala celé vojsko. To se Napoleon zbláznil? Ne, jen podcenil Ruskou zimu.
  • I ten nejlepší počítač pracuje chybně, když mu dáte chybná data.

Křesťané nejsou imunní vůči polopravdám. Naopak, jsou to lidé plní víry. A pak když přijde někdo chytrý, významný, uznávaný a utrousí nějakou takovou moudrost větu, lidé ani nezkoumají, jestli je to pravda.

  • Polopravdy jsou nejdokonalejší lží. Evidentní nepravdy bychom odmítli. Polopravdy mají v sobě pravdivý základ. Ale i tu jedovatou část.

Křesťané věří tomu, co Ježíš řekl: Poznáte pravdu a ta vás vysvobodí. Pravda nás osvobozuje. Pravda je ale také těžká věc. Abychom z ní dostali tu pravou svobodu, musíme jí dotáhnout do vítězného konce.

Všechny dobré věci, které chceme dělat, vyžadují úsilí. Chceme mít hezké manželství, dobrá přátelství, chceme dobře dělat svou službu. K dobrým věcem vedou přímé cesty, ale jsou velmi  náročné.

  • Je to jako koulet velkou kamennou kouli do kopce. Teprve až ji dokutálím na vrchol, dosáhneme cíle. Teď si představte, že v půli kopce vám někdo řekne: Na vrchol vede ještě jiná cesta než přímo nahoru. Pohodlnější. Co se stane? Na vrchol nikdy nedorazíte. Koule se pak sama zase skutálí do údolí.
  • Někdy hledáme víc pocit štěstí, než pravdu. Polopravda má moc nás uchlácholit. Dává pocit štěstí. Pocit štěstí nás však čeká na vrcholu. V půli kopce je to práce a lopota.

Rád bych připomněl jednu část Ježíšova života. Na začátku své služby odchází na poušť, tam se 40 dní postí. Na konci těch 40 dní přichází ďábel a pokouší Ježíše. A používá přesně ty polopravdy, o kterých tady mluvíme. Jsi-li syn Boží, udělej chleby z kamení. Skoč dolu z chrámu, a dokaž, že jsi Bůh, andělé tě přeci zachrání. Pokloň se mi a já ti dám všechny království. Proč se máš hádat z Farizei, věnovat se svým 12 učedníkům, kteří tě pak stejně zradí a nakonec umřít pomalou potupnou bolestivou smrtí? Já ti to můžu dát hned a bez námahy.

  • Nabízí mu zkratky ke štěstí. Štěstí bez námahy. Dosažení cíle, pohodlnou cestou. Navíc, vždy cituje Písmo. Ježíš ani jednou neudělal to, co mu ďábel nabídnul.
  • Vždycky jsem si říkal: Jak Ježíš poznal, že je to lež? Ježíš byl schopen domyslet důsledky svých činů. Polopravdy odhalíme tak, že domýšlíme, co by se stalo, kdybychom chtěli aplikovat danou větu, biblický verš úplně do důsledku.

Taková Biblická polopravda vzniká tak že:

  • vezmeme na vědomí jen jedno biblické místo, a všechny ostatní pomineme. Ztratíme však kontext.
  • nepoužijeme rozum a vyložíme místo doslovně. Hledáme jen formálně.

Chybné výklady: Výsledek polopravda.

  • Přísloví 13:24  Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
  • Efezským 6:4  Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.
  • Výsledek výkladu: Děti má být manželka a ne muž, který by je dráždil ke vzdoru. Dcery být nemáme vůbec, protože se tady o nich nikde nemluví. (Nezdá se vám to padlé na hlavu?) Ve skutečnosti potřebujeme znát víc než tyto dva verše, abychom je správně vyložili.

Já bych chtěl vyjmenovat ty křesťanské polopravdy, které tu v měsíci červnu demaskujeme:

  • Všechno se děje z nějakého důvodu.
  • Miluj hříšníka a nemiluj hřích.
  • Řídím se svým svědomím, mám v tom pokoj.
  • Bůh pomůže těm, co si pomohou sami.

Závěr:

  • Buďme opatrní, když slyšíme jakákoli moudra, podle kterých bychom se měli řídit.
  • Nečtěme Bibli náhodně, ale snažme se ji číst jako celek. Poznejme ji jako celek.
  • Mysleme vždy na kontext celé Bible.
  • Když si dojdete k nějakému závěru při čtení Bible. Snažte se ten záměr domyslet do důsledku. A polopravdy se vám vyhnou.

Požehnaná štědrost

Přednáška 13.5. 2018

Tento měsíc mluvíme o základech Božího požehnání. Požehnání: Stav člověka, ve kterém prožívá, úspěch, pocity štěstí. Vše co dělá, se mu daří. Požehnání přichází od samotného Boha. Pokud chceme být požehnaní, nestačí jenom věřit na Ježíše. Každé požehnání má své podmínky.

  • Mluvili jsme v první přednášce o tom, že máme hledat Boží království a spravedlnost.
  • Pak jsme mluvili o požehnané Boží moudrosti
  • A dnes budeme mluvit o požehnané štědrosti.

Jedna z věcí, která otvírá Boží požehnání je štědrost. A to hlavně vůči Bohu a Božím věcem.

Když si začnete číst starý zákon. Velice rychle zjistíte, že velká část duchovního života starověkých lidí, byla svázaná s obětováním Božstvu. Zvířata, prvotiny z úrody.  Pán Bůh to neakceptuje jenom jako lidský nápad. On člověka vybízí k obětem.  Velká část knih Mojžíšových se  věnuje obětem. Tyto oběti měly jedno společné, měly být vždy perfektní. Nesmělo se obětovat kulhavé zvíře, slepé, nebo nemocné. Protože Bohu patřilo vždy to nejlepší.

Malachiáš 1:14  Buď proklet chytrák, jenž má ve svém stádu samce, a složí-li slib, obětuje Panovníku zvíře vykleštěné. Neboť já jsem velký Král, praví Hospodin zástupů, mé jméno budí mezi pronárody bázeň.“

Já jsem vždy oběti považoval za mrhání lidskými zdroji. Vždyť Bůh nepotřeboval a nepotřebuje žádná, zvířata ani obilí z našich polí.

Co však oběti Bohu ukazují, je stav našeho srdce.

Pána Boha má jeho lid milovat. Je to první přikázání. Celou svou duší, svou silou, svou myslí, Věřím, že každý přišel do tohoto shromáždění, Pána Boha miluje. Jde ale o to, jak ho milujeme? Jako svoje nové kolo? Jako svůj klobouk?  Láska se projeví vždy v nějakém obětavém činu.

Nejznámější příběh z Bible co mě napadá je z života Abrahama, který dlouho čekal, až se mu narodí syn. Narodil se mu ve 100 letech. A Bůh mu řekl: Z tohoto tvého syna vzejde celý národ, který mě bude uctívat a já ho požehnám. A najednou dostal od Boha nesmyslný příkaz. Půjdeš na tu a tu horu a tam mi ho obětuješ. Abraham vzal dříví i svého syna a šel. Na té hoře svázal Izáka, položil na dříví, když se ho chystal probodnout, tak ho Bůh zarazil. Bůh chtěl vědět, jestli bude ochoten. Zahodit celé své čekání, svou budoucnost, svou lásku k synovi, pro lásku k Bohu.

  • Ochota člověka jít a něco obětovat ukazuje na lásku k němu.

Ježíš vyprávěl jedno podobenství o králi, který pozval významné lidi na hostinu. Ti se ale postupně omlouvali, že nepřijdou. Právě jsem se oženil, musím být doma se svou ženou. Jiný se vymluvil: koupil jsem nové pole, musím se mu věnovat. Další řekl: koupil jsem nové volské spřežení, musím ho vyzkoušet. Král se hodně naštval. Za koho mě tito lidé mají? Nestojím jim ani za to, aby přišli ke mně na hostinu? Nepřipomíná vám to něco?

Někdy sleduji docházku křesťanů do shromáždění. Ne proto, abych někomu vyčítal že nepřišel. Když se ale někdo dlouho neukáže, nebo chodí nepravidelně, tak mě to trápí. Ne proto, že by bylo nutné, aby všichni vždycky byli na shromáždění. Ale trápí mě to proto, že to velice často ukazuje na stav srdce toho člověka.

Lásku tedy dokazujeme ne slovy, ale obětavým činem.

Bůh nás miloval natolik, že se narodil jako člověk a za naše hříchy zemřel na kříži. Tím nám dokázal, že nás miluje. A také jak hodně nás miluje. Tato láska má být opětována. Bůh chce být milován stejně, jako on miluje nás. A to platí i v novozákonní době.

Když Ježíš chodil po této zemi, sedl si k chrámové pokladnici, která stála u dveří Jeruzalémského chrámu. Tam se díval na lidi, jak dávají peníze do pokladnice. Přišla tam jedna vdova vhodila do pokladnice jednu malou minci. U ní se Ježíš zastavil a pochválil jí za to, že dala poslední peníz, který měla. Dala víc, než kdokoliv jiný, protože dala ze svého nedostatku, zatímco ostatní dávali ze svých přebytků. Takto dává srdce, které věří a miluje.

Jak můžeme Pánu Bohu ukázat, že naše láska je velká?

  1. Skrze oběť času a pozornosti. (Služba, modlitba)
  2. Skrze odolávání protivenství., (Věrnost, trpělivost)
  3. Skrze oběť zdrojů pro B. království. (Peníze)

Židé vůči svému Bohu byli opravdu štědří.

  • Platili desátky
  • Vykonávali sbírky, na chrám
  • Přinášeli oběti.
  • Pomáhali chudým.

A jak jste na tom vy? Co vás láska k Bohu stojí? Jestliže nic, je to důvod k zamyšlení.

Podmínkou pro Boží požehnání v oblasti financí, je vlastní štědrost. Tu Bůh žehná.

Znal jsem jeden manželský pár, který nebyl moc bohatý. Oni měli takovou filosofii. Když měli poslední peníze, většinou je věnovali na nějaké Boží dílo. A pak se jen dívali, co Bůh dělá v jejich prospěch. Jejich svědectví bylo. Nikdy jsme neměli hlad, nikde jsme neměli nedostatek oblečení, Bůh se o nás postaral. Řešil naše finanční problémy.

Požehnaná moudrost

Přednáška Třeboň 6.5.2017

Požehnaná moudrost

V měsíci květnu mluvíme o základech požehnání. Požehnání je zvláštní slovo. Cítíme, že požehnaný člověk je šťastný člověk, kterému se v životě daří. A to je cíl všech lidí na planetě. Zároveň nejde jenom o pouhé štěstí. To slovo naznačuje, že požehnání je „pocit štěstí“, který nepřichází náhodně. Někdo ho člověku dává. To Bůh žehná člověka.

Když Bůh někomu žehná, je to viditelné.

  • Izák syn Abrahama zdědil Boží požehnání a jednou se rozhodl, že vyseje obilí na poli. A sklidil tak velikou úrodu, že si ostatní lidé řekli. Tohle není normální a věděli, že tento muž má něco, co oni nemají a tak ho ze své země vyhnali, protože se začali bát.

Bůh chce žehnat všem lidem, ale každé požehnání má své podmínky a je možné ho ztratit, minout, když tyto podmínky neplníme.

  • Minulou neděli nás Štěpán Beran vyučoval o požehnaných prioritách. Rozebrali jsme Ježíšovu větu: Hledejte nejprve Boží Království a všechno ostatní vám bude přidáno…… A to je ta podmínka: Jak můžeš čekat jeho požehnání, když se staráš jen o svoje věci a Boží věci zanedbáváš? Nemodlíš se, nejsi štědrý vůči Bohu, zanedbáváš svůj vztah k církvi, hádáš se s lidmi, jak můžeš čekat, že Bůh bude s tebou?

Dnes budeme pokračovat v přednáškách o podmínkách Božího požehnání. Další možností , jak získat jeho požehnání je jednat v jeho moudrosti. 

Bible mluví hodně o moudrosti. Je to skoro stejně důležité téma, jako je víra, Zákon, milosrdenství, nebo modlitba.  Našel jsem si několik desítek odkazů, které mluví velmi pochvalně o moudrosti. Chci uvést jen jeden za všechny.

Přísloví 16:16  Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.

Moudrost je důležitá pro lidský život. Zároveň ale Bible varuje, že jsou dva druhy moudrosti.

Moudrost lidská:

1 Korintským 3:19  Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: `Nachytá moudré na jejich vychytralost´; 20  a jinde: `Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.´

1 Korintským 2:14  Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

O moudrosti Boží a lidské se mluví ve dvou kapitolách 1. listu Korintským. Můžete si je přečíst a doporučuji vám je.  Nejprve tedy mluvme o moudrosti lidské:

Lidská moudrost s Bohem nepočítá.

Základem lidské moudrosti je toto uvažování:

Svět je místo, kde probíhají události podle fyzikálních zákonů, zákonů příčiny a důsledku a jsou tvořená spíše náhodně.  Svět je jako perpetum mobile, které běží, nikdo ho neřídí, jedině naši činy určují směr našeho života. Tyto činy nemůžeme považovat za dobré nebo špatné. Jedině snad v tom, co nám, nebo druhým přinesli.

Lidská moudrost je založená na zkušenostech s tímto světem. Podívejme se na přísloví, která jsou takovým pokusem lidí zformulovat svou zkušenost se světem do nějakého obecně platného pravidla.

  • Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
  • Bližší košile, než kabát
  • Jak si usteleš, tak si taky lehneš
  • Trpělivost přináší růže.
  • Čím kdo zachází, tím také schází.
  • „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“

Lidská moudrost nemusí být nutně sobecká a nemorální, ale je tak trochu krátkozraká. Protože, když se díváme na věci kolem sebe a nepočítáme s Bohem, vychází vám: „Věř sám sobě, nevěř nikomu kolem sebe.  Drž si odstup, nikomu nepomáhej, leda že bys věděl, že se ti to někdy vrátí. Mysli hlavně na sebe a svoje dobro, protože nikdo jiný nemyslí na tvoje štěstí než ty sám. Vyžaduj spravedlnost, oko za oko, zub za zub.“

Moudrost Boží:

Boží moudrost je založená na zkušenostech s Božím jednáním. Vychází ze znalosti Bible a ochoty jednat podle ní.

Boží moudrost: Moudrost, kde se s Bohem počítá.

Svět je místo, kde probíhají události podle fyzikálních zákonů, ale Bůh má moc je změnit. Svět je místo kde má smysl být štědrý, spravedlivý, velkorysý, milosrdný.  Kde je poctivost odměněna, ne druhými lidmi, ale samotným Bohem. Protože Bůh je garantem toho, že se nám dobré jednou vrátí.

Podle lidské moudrosti je to špatně když podporujeme slabé, věnujeme se průměrným. Protože není ani žádoucí aby průměrní a slabí přežili. Protože, silnou společnost tvoří silní jedinci. Kdo podléhá sentimentu, lítosti, soucitu, ten jedná špatně. Život je krutý a přežijí jen nejsilnější. To je filosofie kultury, kde je Bůh mrtev. Člověk nemá o koho by se opřel, než sám sebe.

Západní kultura stojí na křesťanství. Je založena právě na té Boží moudrosti. Na té bláznivé, která říká: Mysli na druhé, měj soucit s druhými, pomáhej. Poděl se o to, co máš s druhými.  Místo aby už dávno zanikla, je tu pořád a silnější, než jiné kultury.

Jednejme tedy moudře v životě: Tedy, nechme si poradit od Boha. Nemusíme být ani kdoví jak chytří. Budeme jednat moudře a Bůh nás požehná.

Žalmy 19:8  Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9  Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10  Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, 11  nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.12  Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.

Bůh je dobrý

Bůh je dobrý?!!!!!

Dnes budeme pokračovat v  přednáškách na téma, proč existuje zlo.

  • V té první přednášce jsme zdůraznili, že zlo není nic jiného, než nepřítomnost Boha. A mluvili jsme o tom, jak se to stalo, že se Pán Bůh člověku vytratil ze života. Člověk vypadl z ráje pro možnost volby volit dobré, nebo zlé. A tak mu Bůh dává volnost.
  • V té druhé přednášce mluvil Milan o tom, že člověk je zlý, tíhne ke zlému. Zlobit se lidé nemusí učit, to umí od své přirozenosti.
  • A dnes Budeme mluvit o tom, že Bůh je naopak dobrý.

 

  • Tak jako se člověk nemusí učit být zlý, tak se Bůh nemusí učit být dobrý. Je to jeho charakteristika. Nemusí se učit soucitu, spravedlnosti, pokoře, to vše je v základu jeho osobnosti. Každý jeho nápad, jeho myšlenka je bez poskvrny. Vše co vymyslí je dotčeno jeho dobrotou. A to dokonce, i když nás trestá. Zároveň vymýšlí plán, jak nás osvobodit. 

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

  • Pán Bůh je dobrý hlavně ve vztahu vůči svému lidu. Těm, kteří ho poslouchají.
  • Ježíš řekl, že Bůh jediný je dobrý. Kromě něj nikdo nedosahuje Božích standardů.

Matouš 19:16  A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“ 17  On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“

Jakubův 1:17 (Studijní Bible): „Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. “

  • Křesťané často Boha z něčeho podezřívají. Nejčastěji z toho, že to s námi nemyslí dobře. To se stávalo i mě.  Kdysi jsem si udělal Biblickou studii o tom jaký Bůh je, a zjistil, že Bůh je zkrátka dobrý.  Přijal jsem tuto skutečnost jako své „dogma“, pravdu, s kterou nic nepohne. On mě miluje, on je dokonale dobrý, všechno co se rozhodne dělat v mém životě je dobré. Cokoli dopustí je dobré. Začal jsem tedy Bohu velmi důvěřovat (v horších i lepších dobách).

 

  • Všechno k čemu nás vede Bůh a co po nás chce, povede k dobrému.  Důvěřujme Bohu, nenechme si vnutit myšlenku, že se na něj nemůžete spolehnout.

 

  • To přesně dělal král David ve svém životě. Ať se mu vedlo dobře nebo špatně, věděl, že Bůh je dobrý a vždy se poddával jeho vůli. Přečtěte si příběh jeho života.
  • Svoji důvěru k Bohu popsal v 23. žalmu.

Žalmy 23:1  Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2  Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3  naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4  I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5  Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.6  Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

  • Až vás přepadnou strachy a starosti. Začněte s myšlenkou, že Bůh je dobrý a jste plně v jeho rukou. A váš strach se rozplyne.

 

Bůh je dobrý, neznamená, že je hodný.

Žít bez Boha znamená nemít od Boha žádnou korekci života. Vše co se děje v životě bezbožníka, je náhoda, výsledek jeho dobrých nebo špatných rozhodnutí.  Jediné co přiměje Boha zasáhnout do života těchto lidí, když se Boží lid za ně modlí.

Žít s Bohem naopak sebou nese velkou Boží korekci.

Židům 12:6  Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´ 7  Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? 8  Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. 9  Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? 10  A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. 11  Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

Boží dobrota vůči nám se může projevovat zvláštním způsobem. Ne moc příjemným. Přesto jde o dobro.

V posledních 50 letech došlo k velké změně v oblasti výchovy. Začal se dávat velký důraz na antiautoritativní výchovu. Na dítě se nekřičí. Ponechává se mu možnost volby, dítě se netrestá. Zdá se, že je to lidštější. Děti mají šťastné dětství.  Ale co toto dobré udělalo s jejich charakterem?  Děti neznají pojem disciplína, nemají hranice, zhrubli, jsou sobecké, neumí se chovat. Učitelé si dnes stěžují na jejich chování. Tak nevím, jestli jsme tím dobrým našim dětem nakonec neublížili.

 

Jeho dobrota k nám může mít mnohé podoby:

Josef byl vyslán do Egypta, jeho vlastní bratři ho prodali. V Egyptě mu Bůh požehnal, že se stal v Potifarově domě první z otroků. Později byl křivě obviněn a dostal se do vězení, ale tam mu znovu Bůh žehná, stává se pomocníkem žalářníka. Ve vězení vykládá sny dvěma mužům. Jeden je popraven a druhý dostane zpět svůj úřad, ten na něj zapomene až do chvíle, co má Faraon sen a tehdy Josef opouští vězení a stává se druhým po faraonovi. Josef to nakonec viděl jako Boží záměr.

V Izraeli byl dobrý král, který se jmenoval Chizkiáš. Po dlouhé řadě špatných králů. A tento král dělal samé dobré věci. I přesto, že byl velmi zbožný a dobrý král, se mu stalo, že smrtelně onemocněl a ještě dostal slovo od Boha: Zařiď své věci, zemřeš. On se modlil o zachování života. V slzách prosil Boha. A Bůh se ustrnul a daroval mu ještě 15 let života. V této době Chizkiáš odpadl od Boha a také zplodil jednoho z nejhorších Izraelských králů. Napadá mě, že by pro Chizkiáše bylo lepší, kdyby přijal svou předčasnou smrt, jako nejlepší variantu.

A tak přijměme do svého života myšlenku, že Bůh je dobrý. Myslí vždy na naše dobro. Pamatujme na to, hlavně v dobách, kdy se vám zrovna nedaří, když jste nemocní, když zažíváte neúspěch.  Myslete na to i ve chvíli, kdy vám smrt klepe na dveře.

  • V důvěře se poddejte Boží vůli, protože chvíle neúspěchu mohou být chvíle požehnání pro váš další život.
  • Poddat se Boží vůli, neznamená vždy poddat se okolnostem. Učíme se překonávat překážky, překonávat svoje handicapy. V tom všem nás Bůh učí vítězit.
  • Židé jsou požehnaným národem, který byl a je často zkoušen. Ve světě ale není žádný jemu podobný.

Závěr:

Bůh je dobrý, má svůj plán s tvým životem a ten je dobrý!

Chtěl bych nás přivést k absolutní důvěře v Pána Boha.

  • A co když na mě zapomene?
  • A co když je mu jedno co se se mnou děje?
  • A co když se na něj nemůžu spolehnout?

To jsou liché myšlenky, pokud víte jako já, že Bůh je dobrý.

Proč Existuje zlo?

Třeboň 8.4.2018

Proč Existuje zlo?

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: „  Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?„
Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, je to stvořené Bohem.„„Stvořil Bůh všechno?„ ptal se dál profesor.
„Ano, pane,„ odpověděl student. Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu: naše činnost určuje nás samotných, tedy Bůh je zlo.„ Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. „Pane profesore, mohu vám položit otázku?„
„Samozřejmě,„ odpověděl profesor.Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?„ „Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?„Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.„
Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?„ „Samozřejmě, že existuje,„ odpověděl profesor.
„Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.„
Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?„ Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla.„ Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma,
nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.„Profesor si sedl.  Ten student byl mladý Albert Einstein.

  • Tento příběh je důležitý pro dnešní přednášku. Dozvěděli jsme se, že zlo neexistuje, stejně jako tma a chlad, jsou to jen pomocné pojmy, které ukazují na nepřítomnost něčeho.
  • Náš blok vyučování jsme nazvali: Proč existuje zlo? Tak to vypadá, že jsme zdánlivě nezvolili dobrý název. Když zlo neexistuje. Tedy, ve světle prvního příběhu.
  • Zeptám se tedy jinak? Kam zmizelo dobro? Co se s ním stalo? Proč není tak často přítomné?
  • Spoustu lidí bere jako důkaz, že Bůh neexistuje, když se na světě dějí tak hrozné věci. To by přeci ten dobrý Bůh, který všechno může a všechno ví, nemohl nikdy dopustit. Nebo je mu to jedno? Pak by byl do určité míry zodpovědný za zlo, které existuje. Protože, kdo vidí zlo, má sílu proti němu zasáhnout a přesto nezasáhne, má podíl na jeho šíření. Má Bůh podíl na šíření zla?

V Bibli je napsáno: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.

  • Neexistují žádní dobří lidé. Jen lidé hřeší různými způsoby. A všichni si zasloužíme Boží trest. Pán Bůh není netečný vůči světu, ani není zlý. Jen nám celou dobu dává čas k pokání.

A tak se v tomto světě setkáváme s dobrem i zlem zároveň. Svým i druhých.

  • Abychom tomu porozuměli, proč není na světě jenom dobro, ale i zlo, povíme si jeden příběh.

Na začátku Bůh stvořil člověka a dal mu místo v rajské zahradě. To bylo místo, kde se Bůh i člověk setkávali a nebylo mezi nimi žádné překážky. Člověk se stal vládce a správcem zahrady. Bylo tam mnoho ovocných stromů. Adam s Evou mohli jíst jakékoliv. Dokonce tam byl i strom života, který člověku dával možnost být naživu prakticky věčně. Byl tam ale také jeden strom, který se zdál nebezpečný.  Strom poznání dobrého a zlého. Jedině z tohoto stromu jíst ovoce nesměli. Na scéně se objevuje had, který je symbolem ďábla, a ten se jich zeptal: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ovoce ze stromů. Eva mu to chtěla vysvětlit a tak se dala do diskuse s ďáblem. A ten jí poradil: To, co říká Bůh je hloupost. Budete jako Bohové znát dobré a zlé, nezemřete. Eva se nechala zlákat, vzala si zakázané ovoce, dala i Adamovi jíst. Otevřeli se jim oči, poznali, že jsou nazí a styděli se. A začali se skrývat před Bohem.  Bůh je pak pro neposlušnost vyhnal z ráje. A do lidského života přišel chlad, tma, stud, bolest a na konci smrt. Tedy zlo. Zlo, které pramení z nepřítomnosti Boha.

A to smrt dvojí druhu:

  • Smrt fyzická: Člověk začal stárnout a s každým prožitým dnem se přibližoval den jeho fyzické smrti. To do té doby člověk neznal smrt.
  • Smrt Duchovní: Člověk a Bůh byli od sebe odděleni hříchem. Najednou si nebyli schopni porozumět. To je ten důvod, proč se s Bohem míjíme. Proč neslyšíme jeho hlas.

 

  • Teď se dostávám znovu k velikonoční zvěsti. Ježíš je ten který zaplatil za náš hřích a ten kdo ho vyzná za svého Pána a spasitele a přivlastní si Ježíšovu oběť. S ním se něco může stát. Může se setkat znovu s Bohem. A vrací se ze smrti do života.
  • Jako křesťané, když se setkáme s Bohem, říkáme, že jsme se znovuzrodily z Ducha. To co v nás bylo mrtvé, se narodilo znovu. Ten vztah k Bohu, který byl úplně mrtvý, se v nás znovu nastartoval. Obvykle se znovuzrozením cítíme velkou radost. To je ten důvod, proč se z jinak normálních lidí stanou ti „fanatici“, co to s Bohem myslí naprosto vážně. Věří Bibli, modlí se k nějakému svému imaginárnímu příteli, jako to někdy dělají malé děti. A jsou nadšení z věcí, o kterých nikdo neví, jestli jsou pravdivé.

 

  • Tento příběh nám ukazuje na to, že člověk odněkud vypadl. Z toho dokonalého, dobrého místa, kde neexistovala smrt, bolest a trápení, kde neexistovalo zlo. Kde byl přítomen Bůh a nebyla mezi člověkem a Bohem žádná překážka.
  • Člověk chtěl poznat víc, než co mu mohla nabídnout rajská zahrada. A tak mu Bůh řekl: Dobře: od této chvíle budeš znát nejenom to dobro, co jsem ti připravil, ale poznáš i to zlé o kterém si doteď neměl ani tušení. A vzdálil se z lidského života.Tak přišlo zlo na svět. Aby zlo přišlo, musel Bůh odejít.
  • Žijeme ve světě kde je dobro i zlo a my si volíme. A zlé i dobré činy ovlivňují život nás i druhých. A Bůh nás v tom nechal. Protože přesně to lidé chtějí. Bože nemluv nám do života. A tak lidé žijí často v zoufalství, ve tmě, ve smrti, daleko od toho šťastného života. Protože ten pramení z života s Bohem, nikoli bez něj.

 

  • Někdy i my křesťané začneme žít prázdný život. Když na Boha zapomeneme. Když se nám stane pouhou postavou v pozadí. Proto je důležité znovu a znovu ho hledat.

 

Velikonoce

Velikonoční neděle 1.4.2018

Dnes si připomínáme ve velikonočních svátcích Smrt našeho Pána Ježíše Krista. Je to den kdy se naplnila slova proroctví proroka Izaiáše.

Izajáš 53:1  Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2  Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3  Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4  Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5  Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6  Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7  Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Co se vlastně stalo?

Ježíš od počátku věděl, že přišel čas, kdy má být obětován.

Ukřižování se nestalo náhodou. Ježíš se sám vydal do rukou Římanů. Byla to speciální chvíle, kterou Bůh naplánoval dopředu.

Dříve než jej ukřižují, sejde se v jednom domě, v horní místnosti se svými nejbližšími učedníky a společně si užívají společnou večeři, která se stane symbolem společné víry.  Ježíš vezme do ruky kalich, naláme chléb a dá je svým učedníkům.  A oni pijí víno a ukusují chleba a netuší, co se stane za pár hodin.Poté jdou společně do Getsemanské zahrady. A Ježíš se tam modlí. A v úzkostech zápasí. Ví, co ho čeká, má z toho hrůzu. Ale poddává se vůli svého Otce. Hned poté přichází Římané z Jidášem. Jidáš jim ukáže na Ježíše a Oni ho seberou. Vezmou ho na soud. Římský místodržitel Pilát však na něm žádnou vinu neshledává, ale Židé volají, aby ho ukřižovali. A tak si Pilát umyje ruce na znamení, že on nenese vinu a vydává Ježíše na popravu ukřižování. Vyvedou ho na horu Golgotu kde je ukřižován s dalšími dvěma zločinci. Ještě než přijde sobota, která pro židy začíná pátečním večerem, umírá. Zdá se, že všechny naděje učedníků jsou pryč. Židé prožijí volnou sobotu a v neděli jdou ženy nabalzamovat Ježíšovo tělo. Hrob je však prázdný. A Ježíš se začíná zjevovat svým učedníkům. Ženám, Petrovi, a mnohým dalším. Společně s nimi jí. Tomášovi dokonce nechá sáhnout do svých ran. Není jen Duchem, je skutečně vzkříšený.

Význam těchto událostí není jen souborem nějakých zázraků, které nemají žádný účel. Jsou to ty nejdůležitější události v dějinách lidstva. Ježíš byl Bůh, který si vzal lidské tělo a nechal se potrestat za naše hříchy. On byl tou dokonalou obětí.

Dokonáno jest, řekl Ježíš. Byla dokonaná naše záchrana před Božím soudem. Od té doby je nebe otevřené pro každého hříšníka, který přijme  jeho milost.

Když se řekne velikonoce.

  • Pro někoho je to čas, kdy si připomíná jaro, se zajíčky, vajíčky, zelenou trávou, barevnými vejci.
  • Pro někoho jsou velikonoce vítaným zpestřením. Volnem v jarních měsících. Jedou někam ven a nemusí si brát tolik dovolené.
  • Pro nás křesťany je to čas, kdy si připomínáme Ježíšovu smrt a vzkříšení.
  • Jsem vděčný Bohu za to, že za mě zemřel na kříži. Kdyby to záleželo na mě, propadl bych Božímu soudu, pro svou morální slabost.

18.3.2018 Přímluv se za ně

Nedělní slovo Třeboň 18.3. 2018

Dnes bychom měli opět pokračovat v našem bloku vyučování na téma Modlitba.

  • Mluvili jsme o tom co je to modlitba.
  • Mluvili jsme také o tom, jak se máme modlit. A nejlepším vodítkem je modlitba Otče náš.
  • Dnes se budeme zabývat jedním druhem modliteb, se kterým jsem měl ve svém křesťanském životě největší problémy a tím je přímluva.
  • Přímluva za druhé.

Říkal jsem si vždy: Pane Bože, ty přece víš, co druzí lidé potřebují, proč chceš, abych se za ně přimlouval?

  • Přímluva mi připadala jako příběh z jedné pohádky: Jeden muž přišel do země, kde měli zvláštní zvyk. Chodit vyprovázet slunce když zacházelo za obzor a když mělo vyjít, šli mu naproti. Obyvatelé byli unavení neustálým cestováním, ale měli dojem, že když nepůjdou, slunce samo nezapadne ani nevyjde. Proto jim prodal ptáka, co umí přivolat den. Kohouta. Nevěděli, že slunce doprovodit nepotřebuje. Tak mi připadali lidé, kteří se přimlouvali za druhé.

 

  • Ale překvapovalo mě při četbě Bible, že Bůh vždycky přímluvce vyhledával.

Nejznámější přímluva byla zapsána v Bibli. Bůh se rozhodl potrestat Sodomské, protože byli hodně hříšní. Ale Pán Bůh to vzal oklikou. Vzal to přes nedaleké tábořiště Abrahamovo. Vzal si sebou dva anděle a když byl u něj hostem, zmínil se, že jde zrovna do Sodomy, aby to místo zničil. Abraham vedl s Bohem zvláštní rozhovor: Pane Bože, copak bys zničil s nespravedlivým i spravedlivého? Co když tam nějací jsou? Co když je jich tam 50? Bůh odpověděl, nezničím to místo kvůli těm 50.  Abraham začal znovu a co když jich tam nebude 50. Co když jich tam bude jen 40. A Bůh znovu říká, nezničím je kvůli těm 40. A tak se dohadovali, až skončili na 10. Měl jsem dojem, že Bůh i Abraham, tam ztratili půl hodiny času naprostým plácáním. Až později mi došlo, že to bylo důležité. Bůh hledal někoho, kdo se za Sodomu přimluví.

  • Dál jsem četl o dalších přímluvcích. Úžasný přímluvce byl Mojžíš. Který odvrátil svými přímluvami nejednu katastrofu od Izraele. Vždy, když Bůh chtěl něco udělat, zastavil se nejprve u Mojžíše. Mojžíš to Pánu Bohu rozmluvil.
  • Ovšem nejúžasnější přímluvce byl a zůstává Ježíš. Kdy se dokonce modlí za ty, kteří mu přáli smrt: Bože, odpusť jim, oni nevědí, co dělají.
  • A dokonce se přimlouvá stále v nebi za nás:

1 Janův 2:1  Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Židům 7:25  Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

  • Když jsem zkoumal život Apoštola Pavla. Velkou část svého času se nevěnoval jenom kázání evangelia, ale věnuje se přímluvám za své bratry.

Koloským 1:3  Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, 4  neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím 5  pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; 6  tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. 7  Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. 8  On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. 9  Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli.

  • Dál se Pavel zmiňuje v dopise Koloským o muži, který za ně vede modlitební zápas.

Koloským 4:12  Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli.

Pavel prosí ostatní věřící, aby se přimlouvali za ostatní i za něj.

Efezským 6:18  V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,

  • Začínám se radovat, když se za mě někdo modlí. V romském sboru se Štefan Kováč za mě modlí každou Bohoslužbu. Dříve mi to přišlo zbytečné, ale teď jsem velmi rád, když se za mě přimlouvá. Už se neupejpám.

 

Došlo mi tedy, že Bůh chce, abychom se přimlouvali za druhé

 

Ale ještě pořád jsem měl tu otázku, Proč bych to měl dělat? Proč se to Bohu líbí?

Odpověď nalezneme na začátku. Když Bůh stvořil člověka. Stvořil ho ke svému obrazu. Aby vládl všemu stvoření. A člověk se stal Bohem pro tehdejší zemi. Bůh se podělil o svou autoritu s člověkem. Pak přišel Ďábel a člověk je jím ovládán. Proto je Ďábel vládcem dnešního světa. Protože s člověkem manipuluje. Člověk svou moc neztratil, jen ji skrze něj používá někdo jiný.

Bůh člověka respektuje, na rozdíl od ďábla.  Ale je to člověk, který Boha zve do lidských problémů. Přímluva tedy není nic jiného, než pozvánka. Pane Bože, přijď a vyřeš to. V mém životě, v životě druhých. A Bůh chce být pozván.

A tak máme tu výsadu stát se přímluvci. Což je mimo jiné výsadou kněží.  Kněz je totiž prostředníkem mezi Bohem i lidmi. V tomto jsme se stali kněžími všichni věřící v Ježíše.

Byl jsem svědkem zázraků, když se církev modlila. Tedy, přimlouvala za někoho.

  • Největší zázrak se stal, když jsme jako sbor vedli zápas za rodinu Zbínových, kterým se mělo narodit dítě s těžkým poškozením mozku. Církev se za ně začala řetězově modlit. A s každým vyšetřením jsme žasli, co Bůh dělá.

Závěr:

Cílem dnešního kázání, nebylo nějaké těžké teologické vyučování. Má jen jediný záměr: Přivést vás k přímluvě. Přímluva za druhé je někdy ta otravnější a těžká část modlitebního života.  Když Boha chválíme, nebo předkládáme svoje problémy, to je jednoduché. Ale přímluva za druhé.

Pamatuji si, že jsme měli jako studenti Biblické školy modlitební setkání s bratrem Rudkem Bubikem. Bývalým naším biskupem. Který ve škole suploval roli studentského pastora. Bratr Rudek jednou řekl: Dnes to pojmeme jako vyučování o přímluvě. Já se budu modlit a vy budete moci říct jen ámen. A tak se modlil asi 45 minut v kuse. Za všechny služebníky v církvi. Za všechny sbory v oblasti, pastory, druhé pastory, starší, jejich rodiny a jejich děti. Rudek se modlil bez zaváhání. Všechny ty lidi znal a bylo jasné, že takto se modlí často.

A tak bych rád, aby se našli lidé, kteří přímluvu vezmou vážně. Ne, jako nejnudnější část svých modliteb

  • Shlédl jsem výborný film o přímluvě. Jmenuje se Válečný kabinet. Dal bych vám domácí úkol jej doma shlédnout.