Jaký příběh chceš o sobě vyprávět? 21.10. 2018

21.10.2018  Pět otázek na B. vůli. Otázka č. 2: Jaký příběh chceš o sobě vyprávět.

Minulý týden jsme začali s novým blokem vyučování.  Který jsem nazval pět otázek na B. vůli. Je to vlastně, pět otázek týkající se naší budoucnosti.  Jsou to, otázky, které bychom měli nejdřív položit sami sobě dřív, než se Boha začneme ptát na naši budoucnost.

1 otázka: Bojíš se ztráty kontroly nad svým životem? Je to ten důvod, proč se ptáš Boha na jeho vůli? Chceš mít vše pod kontrolou? Nechceš se nechat překvapit životem?

To je důvod, proč lidé všeobecně chtějí vidět do budoucnosti.

  • Racionálně založení lidé se snaží dělat prognózy, průzkumy trhu, zajímají je statistiky, předvolební průzkumy. Snaží se předpovědět pravděpodobnou budoucnost. I když to může vypadat dobře. Nic nefunguje na 100 %.
  • Emocionálně založení lidé se snaží vycítit, kam je čas, doba, zavede. A doufají, že jim srdce dobře napoví. Ptáci, zvířata mají nějaký vnitřní cit na to, co přijde. Ani tato metoda nepřináší 100% výsledek.
  • Duchovně založení lidé, se pak ptají v těch duchovních oblastech. Věští z kávové sedliny, ptají se duchů zemřelých, hází si korunou,  atd… Každá magie  někdy funguje. Je to tak 50 na 50. Buď ano, nebo ne.
  • Křesťané pak často hledají budoucnost podobně jako ta třetí skupina lidí. Vkládají svoje prsty do Bible. Vytváří si různé modlitební rituály. Říkají tomu hledání B. vůle. Výsledkem je většinou Boží mlčení.

Za tím vším je strach člověka o kontrolu nad svým životem. Ale život je nevypočitatelný. Vždycky v něm figuruje spoustu neznámých.

Pán Bůh chce, abychom se přestali strachovat o budoucnost a v důvěře svěřili svůj život do jeho rukou

  • Jeden kazatel to popsal obrazem: Řekl Bohu v modlitbě: Pane, sedni si v mém autě na místo řidiče a já si sednu vedle jako spolujezdec.
  • Bůh nás chce přivést k tomu, abychom mu důvěřovali. Nemusíme znát každý detail v životě. Když mu svěříme své počínání. Je to Otázka důvěry.
  • Počátkem hříchu byla pochybnost nad tím, jestli to Bůh s námi lidmi myslí dobře. Křesťané se učí Bohu novému životu v Kristu. Učí se Bohu důvěřovat.

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Proto bychom se měli zeptat sami sebe, ještě dřív než se Boha začneme ptát na jeho vůli. Jsem ochoten Boha nechat řídit můj život? Nebo chci jen nahlédnout do budoucnosti, abych neztratil kontrolu nad svým životem?

  • Boží vůle je z 99.9% popsaná v Bibli. Ta se většinou týká našich etických norem a etika pak z největší části určuje, jak se máme zachovat.  To nám ukazuje cestu. Co máme dělat.

Pak jsou otázky, které nemohou být zodpovězeny z Bible.

  • Jakého partnera si mám vzít?
  • Jaké zaměstnání mám dělat?
  • Jakou službu pro Pána mám zvolit?
  • Kam mám investovat svoje peníze?
  • jaký byt si mám koupit?
  • Co budu dělat o víkendu. Atd…

V těchto otázkách nás vede křesťanská etika, ale ne do úplného detailu.

Jestliže vložíš svůj život do B. rukou, zůstaneš v tomto postoji. Tak tě jednou povede cit, jednou rozum, jednou Duch svatý. Pokud však chceš znát detaily bez tohoto odevzdání. Většinou uslyšíš Boží zarputilé mlčení.

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám.

Otázka kterou si musím položit před tím, než se zeptám na jeho vůli je: Bojím se ztráty kontrol nad životem? Protože jestli ano. Dočkáš se zarputilého Božího mlčení. Odevzdej svou kontrolu Bohu.

Otázka č.2, Kterou mám položit sobě ještě dřív, než se zeptám Boha na jeho vůli. Jaký příběh chci o sobě vyprávět.

Na začátku chci říct, že není úplně samozřejmé mít svůj vlastní příběh. V historii většina civilizací fungovala na principu kola. Cyklického života. Život je kolo, které se valí. Všechno se opakuje. Jako jednotlivec nic neznamenáš. Máš význam pouze jako součást soukolí.

To, že lidé dnešní doby mají svůj příběh, a sny o vlastním štěstí vděčíme nárůstu individualismu. Za rozvoj individualismu, můžeme vděčit judaismu a křesťanství.

  • Kdy Pán Bůh jedná z Abrahamem a vysílá ho na jeho cestu. Dává význam obyčejnému životu a činí ho významným. Ty jsi můj přítel, mám tě rád a dávám ti poslání.
  • V křesťanství pak význam každého jednotlivce stoupá. Každý člověk je Boží dítě, kterého Bůh miluje a volá k sobě. Tím, že nás Pán Bůh miluje jako své děti, z nás činí každého výjimečnou a významnou osobu.
  • Ve starověkých kulturách byli významní jen ti, co si to mohli dovolit. To je ve své době naprosto revoluční přístup k životu.

Každý z nás má svůj příběh. Někdy ty příběhy mohou být vzrušující, někdy naopak velmi nudné a fádní. Každý z nás se rozhodujeme, jaký příběh chceme žít. Jak bys svůj život popsal ty?

Já bych ty příběhy rozdělil do dvou kategorií:   Příběhy opatrnosti a příběhy odvahy.

  • Příběh odvahy: Jsou lidé, kteří se vrhají do různých dobrodružství. Jsou lidé, kteří zkouší v životě vše, co jim život přinese. Tito lidé mají zkušenost, že se mnohokrát spletli, udělali chybu, něco jim v životě nevyšlo. Sáhli si na konec svých sil. Takové životní příběhy jsou pak základem dobrých knih, pro dlouhé sobotní večery.
  • Příběh opatrnosti: To je postoj člověka, který by nikdy nic neriskoval. Dělal jenom bezpečné kroky.  Většina lidí funguje na bázi opatrnosti. Chtějí dělat rozhodnutí, která dopadnou dobře. Protože, ale nikdo nevíme  co nám přinese budoucnost, je nejlepší dělat málo rozhodnutí. Nechat život v zavedených kolejích a nic neměnit. Většina takových lidí pak na konci svého života nelituje věcí, které udělali, ale litují toho, co ve svém životě neudělali.

Opatrní lidé hledají Boží vůli jako potvrzení bezpečné cesty. A dokud to potvrzení nedostanou tak čekají na Boží pokyn a čekají, a čekají a čekají. Bůh ale neslíbil lidem, že jim řekne všechno dopředu.

Když hledá opatrný člověk Boží vůli. Hledá něco jako bezpečné koleje. Bojí se, že zmešká tu správnou vyhybku. Takhle ale život nefunguje. Jestliže něco zmeškáš. Bůh ti bude nabízet další a další šance

Plnit Boží vůli je spíš jako šplhat na vrchol nějakého kopce.  Je celkem jedno jak se na vrchol dostaneš.  Je jedno, kolikrát zabloudíš, jestli projdeš křovím. Bůh tě neodepíše, když uděláš chybu, když se spleteš.

  • Abraham obdržel Boží pokyn o tom, že má vyjít z Uru. A tak vyšel, aniž by se ptal Boha na směr. Opatrný člověk by po výzvě odejít z Uru měl další otázky. Kam mám jít, co tam budu dělat. Nevyšel by dřív, než by dostal jasné pokyny.
  • Pavel s Barnabášem sloužil v Antiochijském sboru několik let. Pak najednou dostali pokyn od DS aby vyšli na misii. A tak šli. Opatrný člověk by řešil směr a strachoval by se o mnoho věcí. Pavel s Barnabášel věděli, že mají vyjít, a to jim stačilo. Všude dostali výprask, vrátili se domů odpočinout si a pak znovu na další cestu. Podruhé prošli celou malou Asii. Až došli na břeh moře, teprve pak jim Bůh dal další pokyn. Sen o tom, že se mají přeplavit do Makedonie. Tito lidé věděli rámcově co mají dělat. Nezabývali se pohodlím, obtížemi, hladem, strachem, bolestí. Bůh je poslal kázat….. A tak šli… Oni šli z důvěrou, že je Bůh vede.

Jestliže se zrovna rozhoduješ a hledáš B. vůli. Polož nejprve otázky sám sobě. Je jich pět. Probrali jsme už dvě.

  1. Bojíš se ztráty kontroly?
  2. Jaký příběh chceš o sobě vyprávět? Příběh odvahy, nebo příběh opatrnosti?

Bojíš se ztráty kontroly? 7.10. 2018

Přednáška Třeboň 7.10.2018 Bojíš se ztráty kontroly

Dnes začínáme novou sérií přednášek, která poběží až do poloviny listopadu.  Ta série se bude zabývat jednou otázkou: Jak poznat Boží vůli pro můj život?

Křesťané i nekřesťané se zajímají o svou budoucnost. Rádi bychom nahlédli Pánu Bohu pod pokličku a zjistili, co bude za pět, deset let. Abychom se mohli dobře rozhodovat.

Duchovně založení lidé, často hledají  budoucnost v různé magii.

  • Házejí si korunou, věští z karet, věštby a horoskopy jsou dnes pořád dobrým obchodem.

Mnozí se nespokojí se čtením budoucnosti, ale chtějí ji i aktivně ovlivnit.

  • Jeden přítel často kupuje věci na E-bay. Zjistil, že jedna z nejprodávanějších věcí je soška sv. Josefa. Která má údajně přinášet štěstí. Dole pod tématem jsou zveřejněny různé recenze a byl tam muž, který nemohl prodat svůj dům. Tak si koupil sošku sv. Josefa, zakopal ji na zahradě a do týdne ho východně prodal.
  • Problém s magií není ten, že by nefungovala, ale nefunguje vždycky. Je to tak padesát na padesát. Tedy buď se to splní, nebo nesplní.

Křesťané často dělají něco podobného.

  • Jako mladý křesťan jsem často hledal Boží vůli, tak, že jsem namátkou otevřel Bibli a poslepu jsem zapíchl prst do textu. Verš, který byl takto označen, jsem považoval za Boží vůli. Někdy jsem se trefil, někdy to ke mně nemluvilo, někdy se mi odpověď nelíbila. Proto jsem to zkoušel znovu. Což mimo jiné ukazuje na to, že jsem ve skutečnosti hledal to, co jsem sám chtěl.
  • Náš bývalý biskup nám vyprávěl příběh. Byl muž, který takto hledal B. vůli. Jednou se mu stalo, že vložil prst na verš: Jidáš šel a oběsil se. Muž přemýšlel a potřeboval to trochu objasnit, tak znovu otevřel bibli a zapíchl prst. Tam byl verš. Jdi a jednej také tak. Rozhodl se zkusit štěstí potřetí. Na místě kam ukazoval prst bylo napsáno: Co činíš, čiň spěšně. Pán Bůh má smysl pro humor. Muž, myslím, už nikdy nehledal B. vůli tímto způsobem.
  • Mnoho křesťanů má svoje modlitby na konkrétní situace. Věří, když něco Bohu řeknou určitým způsobem, že Bůh je vyslyší. Jsou to takové rituální modlitby. Ve skutečnosti ale nezáleží tolik na tom, co Bohu řekneme, ale na tom, jak to ve své hlavě myslíme. I když modlitba je důležitá. Je třeba s Pánem Bohem mluvit. Přesto slova nejsou až tak důležitá

Matouš 6:7  Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

V tomto bloku vyučování se budeme zabývat pěti otázkami, které bychom měli položit sami sobě, ještě dřív, než se začneme Boha ptát, na budoucnost. Na jeho vůli.  Ve skutečnosti s hledáním Boží vůle souvisí víc, než si myslíme. Protože když si na tyto otázky odpovíme správně. Pak by nalezení B. vůle pro život neměl být už takový  problém.

  1. Bojím se ztráty kontroly?
  2. Jaký příběh chceš o sobě vyprávět?
  3. Jsi připraven naslouchat?
  4. Je to opravdu moudré?
  5. Proč děláš, to co děláš?

Bůh je osoba, která nám opravdu přeje a jeho přáním je, aby se nám vedlo dobře. Hlavním zdrojem poznávání jeho vůle Bible. Tam se dozvíme 99,9% toho, co si Bůh přeje, abychom dělali. Někdy nám to ale nestačí. Chceme znát víc. Abychom hledali správně, potřebujeme si odpovědět na těch pět otázek, ještě dříve, než se začneme ptát Boha.

Dnes se budeme zabývat otázkou číslo jedna:

Bojíš se ztráty kontroly?

  • Jak už jsem řekl na začátku. Někdy hledáme Boží vůli nevhodným způsobem. Ve skutečnosti si na hledání B. vůle hrajeme. Jen chceme potvrdit to, co chceme udělat. Když jsem zabodával svůj prst do Bible, hledal jsem verše, které se mi budou líbit. Hledáme nějaké znamení, které nám potvrdí to, co chceme udělat.

Lukáš 18:18  Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 19  Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 20  Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ 21  On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ 22  Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ 23  On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.

  • Muž hledal Boží vůli. Ježíš odkázal na Bibli, ale nebyl spokojen a tak Ježíš pokračuje. Toto není odpověď pro každého. Tento muž měl jeden problém. Měl něco, na co spoléhal víc než na pána Boha.  Jeho majetek byl:  Jeho jistotou. Zdrojem jeho bezpečí, Zdroj jeho kontroly nad životem.

Křesťanská víra stojí na odevzdání kontroly nad svým životem pánu Bohu.

  • Jeden kazatel při kázání na toto téma použil hezký obraz: Požádal jsem Boha, aby seděl v mém autě jako řidič, a já budu sedět vedle jako spolujezdec. Řiď ho Bože tam, kam chceš. Dokážeme něco takového v našem životě?  Proč ne?  Důvod je jednoduchý. Protože Bohu nedůvěřujeme.

 

  • Možná je tu dnes někdo, kdo si svou důvěru k Bohu teprve buduje. Tvá důvěra teprve roste. To není nic špatného. Když si odpovím poctivě na otázku, nakolik Bohu důvěřujeme, tak většina z nás dojde k tomu, že tato důvěra není absolutní u nikoho.

 

  • Bůh nás ale chce přivést do bodu, že naše důvěra vyroste natolik. Že mu klidně popustíš volant svého života a řekneš, řiď ho Bože. Ty jsi lepší řidič, než jsem já.

Rád bych vám přečet ještě jeden verš z Bible, abychom pochopili, že Bohu je možné důvěřovat. Často Boha totiž podezříváme z toho, že je k nám necitlivý, že ho nezajímáme, že mu na nás nezáleží.

Ten verš, který přečtu je z knihy proroka Jeremiáše. Ta kniha popisuje jedno složité období Izraele.  Izraelci se dlouhodobě moc neptali na Boží věci. Opouštěli Boha, chodili k jiným. Nedbali na zákon a tak se Bůh rozhodl, že budou přemístěni do Babylonu. Došlo k bitvě a Izrael prohrál.  Tehdy Izraelci hledali B. vůli a chtěli slyšet, že Bůh je vrátí zpět, do jejich zaslíbené země. Chodili i proroci, kteří jim prorokovali, co chtěli slyšet. Ale Bůh skrze Jeremiáše k nim mluvil, aby nedoufali v brzký návrat a zařídili se v Babyloně po svém. Protože je Bůh vysvobodí, ale až za 70 let. Pak jim říká ten nádherný verš. Který vybízí Izraelce k důvěře.

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Bůh to s námi myslí dobře. Myslí na náš pokoj, ne na naše zlo. Proto, nechat se vést Bohem je základní předpoklad pro poznání Boží vůle. Někdy hledáš jen potvrzení. Chceš slyšet jen určité věci. Pak nepočítej s tím, že k tobě Bůh bude mluvit. On má na to, aby vedl tvůj život. Ty mu prostě jen bezmezně důvěřuj.

My chceme znát budoucnost kvůli tomu, abychom neztratili kontrolu nad svým životem.  Evropská kultura je postavená na kontrole života.

  • Když už lidé nevěří na věštění, pořád si dělají předběžné výzkumy vývoje, trhu, společnosti, volební preference. Zkoumají pravděpodobné scénáře. Bůh nás ale vede k důvěře v jeho vedení.

Jób 29:2  „Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil, 3  kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,

Job, když chodil s Bohem, vzpomíná, že mu Boží kahan svítil nad hlavou. My si všichni představíme pořádnou čelovku, která svítí hodně daleko. Nejlépe halogen. Kahan svítí jen na pár kroků. Bůh rozhodně neřekl Jobovi o jeho zkoušce. Tak daleko Jobovi nedal vidět. Přesto Job měl určité množství světla Božího. Viděl dopředu a byl s tím spokojen, protože Bohu důvěřoval. A to dokonce uprostřed všeho co ho potkalo.

A já se tě ptám? Pokud chceš dát Bohu otázku na tvou vlastní budoucnost. Důvěřuješ mu?

Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

 

O pokladu ukrytém v poli

Přednáška Třeboň 30.9. 2018

O pokladu ukrytém v poli

Dnes budeme mluvit opět na téma: Ježíšovy „fiction story“. Ježíš často a rád vyprávěl lidem příběhy, které se nikdy nestaly, přesto je v nich ukrytá pravda. Těmto pohádkám pro dospělé říkáme podobenství. Obraz, který je podobný něčemu o čem Ježíš chtěl mluvit, ale kdyby věci řekl rovnou, nikdo by mu nerozuměl. Informace, důležité principy schoval do těchto příběhů a my je můžeme objevovat.

Matouš 13:44  „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. 45  Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Dvě podobenství vedle sebe, Obě vyjadřují stejnou myšlenku.  Někdo nalezne něco vzácného a prodá všechno co má, aby mohl koupit tu vzácnou věc.  Ten první člověk se chová jako podvodník. Když nalezl poklad na cizím poli, ukryl ho a koupil to pole. Podvedl původního majitele, kterého na svůj nález rozhodně neupozornil. Myslím, že muž byl opatrný, kdyby poklad jenom sebral, mohl ho někdo vidět a musel by ho vrátit. Takhle si celou záležitost pojistil. Teď bylo pole jeho, a co na něm najde je také oficiálně jeho. Ruku na srdce, kdo z nás hříšníků by tohle neudělal stejně. Když jde o poklad. Všichni bychom měli stejné pokušení.

Tím příběhem Chtěl Ježíš říci:

  1. Být v Božím království, znamená být vítězem jackpotu.

Co všechno dostáváme v Kristu?

  • Můžeme postavit život na dobrý základ. Všichni co dělají něco špatně, nemají dobré spaní. Všichni chceme žít dobrý život. I ten největší zločinec, nemá dobré pocity z toho, co dělá. Často ale nevíme, jak žít. Nikdo nám to neřekl ani neukázal. Čteme různé filosofické knihy. Návody na život. Žít v Božím království znamená: Sáhnout si na Boží srdce. Spojit se s ním. Dosáhnout uspokojení.
  • Můžeme se nechat smířit s Bohem. Ve všech náboženstvích si lidé chtěli naklonit Bohy. I když hodně obětovali, nebylo tak jisté, že smíření s nimi skutečně dosáhnou.

Nekřesťané svým způsobem života žijí jako B. nepřátelé. (To neříkám já, ale Bible.) Ne, že by to tak chtěli, nebo plánovali, ale už se do nepřátelství s Bohem narodili.  V evangeliu se nám nabízí smíření s Bohem. Apoštol Pavel napsal: „Bůh nám apoštolům uložil sloužit tomuto smíření.“

  • Můžeme získat přístup k věčnému životu. To už je velká síla. Kdo ví, co bude po smrti? Tím se trápí většina lidí. Smrt je smutná záležitost. Jaký smysl dává dobrý, nebo špatný život, když jednou zemřeme? Je to úplně jedno jak jsme žili. Kdo získá Krista, získal přístup k věčnému životu.

2. Získání toho pokladu tě bude stát všechno, co máš.

Podobenství říká, že dostáváš vzácnou věc, která tě bude stát všechno, co máš, abys ji získal.

  • Dostal jsi poklady zadarmo. Díky Ježíšově oběti, není už třeba nic dodávat. Vstup do Božího království je zadarmo, ale udržet se v něm tě bude stát všechno, co máš.

Žít v Božím království totiž od nás očekává postoj: On bude králem a ty služebníkem. On je Pán a ty jsi poddaný. Pána Boha poslouchat je pro lidskou náturu to nejtěžší v životě.

Křesťané platí cenu:

  • Jsou finančně štědří.
  • Věnují se životu v církvi, i když je to časově náročné.
  • Věnují svůj čas modlitbám.
  • Věří navzdory odporu okolí.
  • Žijí život lásky, i když se tím vystavují zranění těch, které milují.

Nikdo nezaplatí za to, co nepovažuje za cenné. Jakou cenu má pro tebe život v Božím království? To dokazuješ každým svým činem.

To podobenství nápadně připomíná příběh Jákoba a Ezau. Ezau se vracel z lovu hladový, Přišel k Jákobovi, který si zrovna vařil čočku. Ten, když viděl, jaký má hlad, hned zasmečoval: Prodej mi své prvorozenství. (Jákob se narodil jako druhý syn, nemohl zdědit otcovo Boží pověření.) A protože Ezaovi nedošlo, jakou má jeho prvorozenectví cenu, tak jej hned prodal jako bezcennou věc. To byl začátek Ezaova konce  jako nositele B. požehnání. Měl jsem dojem, že Bohu se líbil víc Jákobův podvod, než Ezaův nezájem.

A co ty? Vidíš cenu toho, co ti Pán Bůh nabízí? Nebo je pro tebe cennější vše ostatní? Pokud to druhé, tak se zamysli nad tím co je ti nabízeno v evangeliu. Ježíš to považoval za tak cenné, že za to položil svůj život.

Závěr:

To podobenství říká. Nabízím vám úžasné věci. Chci, abyste viděli cenu toho, co vám nabízím. Nezdráhejte se za to zaplatit všechno, co máte.

 

O otci a dvou synech

Třeboň    přednáška  16.9.2018

Dnes máme druhou přednášku v bloku vyučování na téma: Ježíšovy fiction story.   K tomuto bloku vyučování mě inspirovala jedna otázka z facebookové diskuse. Jak je možné, že křesťané věří, že Bible je pravda Boží, když obsahuje i vymyšlené příběhy.

  • Moje odpověď byla, že Bible obsahuje různé literární formy a fiction story je forma jak předat lidem určité pravdy, které fungují v životě. Lidé mají rádi pohádky.
  • Ježíš používal zvláštní formu vyučování, kterou nazýváme podobenství. Vymyslel si nějaký příběh, který se nikdy nestal, ale na tom příběhu ilustroval jak se chovat v určité chvíli.
  • Minule jsme probírali podobenství o rozsévači. Rozsévač šel a sil zrní, podél cesty, na skalnatou půdu, do trní a nakonec do předem připraveného pole. Cílem toho podobenství byla snaha Ježíše předat lidem, kteří za ním chodili, jednu myšlenku: Do jaké míry jsem dobrým posluchačem, který dobře zužitkuje Ježíšovo učení?  Jsi tvrdý? Jsi povrchní? Jsi zaneprázdněný? Nebo jsi připravený jednat podle slova?

Dnes budeme pokračovat v dalším podobenství. V podobenství o dvou synech. Ježíš vyprávěl tento příběh: Lukáš 15:11

Jeden muž měl dva syny. Mladší požádal o svůj podíl v rodinném dědictví a odešel s ním podnikat do světa. To bylo dost sobecké, většinou synové dostávali svůj podíl po smrti rodičů. Tenhle syn nechtěl čekat. Vzal peníze, a šel do jiného města kde všechno, co měl, utratil za hlouposti. Starší syn byl morálně pevnější. Zůstal s otcem a společně pracovali na rodinných polích. Otec ale čekal a vyhlížel svého mladšího syna. Tomu se nevedlo moc dobře a tak se rozhodl vrátit, aspoň jako služebník, když ne dědic, do domu svého otce. Když ho ale otec z dálky viděl, běžel mu naproti. Dal mu nové šaty a uspořádal na jeho počest hostinu. To staršího bratra rozčílilo. Otec mu domlouval, že by se měli spíš radovat. Jeho bratr se přeci vrátil.

  • Toto podobenství Ježíš řekl kvůli farizeům, kteří reptali na to, že Ježíš chodí mezi hříšníky. Že se baví s prostitutkami, nebo s celníky, což byli největší zloději své doby. Ježíš chtěl těm farizeům říct, že oni jsou, jako ten starší bratr. Místo aby se radovali z toho že, tito lidé dávají do pořádku svůj život. Pohrdali jimi a mysleli si, že mají větší nároky na nebe než oni. Ale Bůh miluje každého člověka, ať dělá, co dělá. Každý z lidí je Boží dítě. Pána Boha bolí, když se zatoulá daleko od domova.

My nejsme farizeové. My jsme ti omilostnění. Jak by se nám mohlo stát, že budeme jako ten starší bratr?  Vždyť jsme byli jako ten mladší, který promrhal své jmění ve světě. Já jsem nebyl věřící od malička. Ani vy ne.Teď už žiji 27 let jako ten starší poslušný syn. Mohlo by se stát, že začnu pohrdat hříšníky, kolem sebe. Že pro ně přestanu hledat milost. A řeknu si, dobře jim tak, je jen spravedlivé, že prožívají něco nepěkného.

Islám věří, že muslimové  jsou lepšími lidmi pro svou víru. Všichni ostatní jsou občané druhé kategorie, které mají právo, podvést, okrást, zneužít, vykořisťovat.  To jsou ti zlí nevěřící psy. Dobře jim tak.

Křesťanům se často stává něco podobného, ačkoliv Bible o tom vyučuje jinak.  Můžeme mít dojem, že když jsme (tzv. ready) v pořádku. Jsme Bohem víc milovaní, než ti hříšníci.  Můžeme mít dojem, že naše hodnota je vyšší než těch, kteří žijí špatně.

  1. Bůh miluje každého člověka bez ohledu na chování.

Ježíš použil obraz otce, který čekal na své zbloudilé dítě. Kterému se to v hlavě pomotalo, udělal spoustu hloupostí a nebylo mu dobře. Takhle nezištně se chová jedině rodič. Který miluje své děti bezpodmínečně. Ačkoliv, v tom celém procesu byl vlastně nejvíc poškozený,  přesto má nejmenší problém se zlostí.

Nám lidem tento otcovský pohled na druhé lidi často chybí. Není to nic nenormálního.

Lidé, kteří nežijí zrovna podle B. slova nemusí být příjemnými společníky.  Bezdomovci smrdí, a jsou vulgární,  sexuální hříšníci už vůbec nejsou  dobrými společníky. Opilci  bývají agresivní, ambiciózní lidé mají tendenci vás využívat.  Ale buďme si jisti, že je Bůh miluje. Nepohrdejme lidmi kvůli tomu, že je hřích dostal.

Představte si všechny  lidi které opravdu nemáte rádi:

  • Bezohledného souseda,
  • Šéfa z práce
  • Jehovistu, který vám zvoní u dveří na zvonek
  • Džihádistu, který se vilně dívá na vaši dceru.

Na všechny někde čeká jejich nebeský otec, kterého trápí to, že jeho dítě někde bloudí a čeká, až se k němu vrátí.

  1. Připoj se k boji o záchranu životů.

Mnoho křesťanů žije svůj vlastní život. Žijí ho dobře i zbožně, ale zbytek světa je vlastně nezajímá.

Jako křesťané sloužíme Bohu. A láska k němu je dobrý motor našeho křesťanství. Ale existuje ještě jeden motor a to je láska k lidem.

Jeden bratr pastor měl na návštěvě jednoho služebníka z Argentiny. V současné době je tam dost velké probuzení. Bavili se o růstu sborů a příčině, proč to u nás tak nejde. Ten Argentinec se najednou zeptal: Chceš mít velký sbor? A proč? A ten český pastor odpovídal různými frázemi: Protože se to Bohu líbí, je to Boží vůle. Ten mu vždy odpovídal: To jsou takové fráze. Ale proč ty chceš mít velký sbor? Až byl tedy ten Čech zoufalý a  rovnou se zeptal: A proč bych tedy měl chtít ten velký sbor? Jaká je podle tebe ta správná odpověď? A Argentinec řekl: Protože miluješ lidi a chceš se o ně starat. To je ta správná motivace pro to mít velký sbor.

Dej si tu otázku:

Jaký typ křesťana jsem?

  • Který si žije svůj vlastní život a druzí lidé ho vlastně nezajímají? A tak trochu si říká, dobře jim tak, když odmítají Boha je jen spravedlivé aby se jim vedlo špatně.
  • Mám rád lidi i Boha natolik, že chci hříšníkům pomoct najít dobrou cestu k životu?

Jestliže jsi ten druhý typ křesťana. Dej si další otázku.  Co můžu dělat? Jak můžu pomoct?

  • Buď si vědomý Boží lásky k lidem, kteří hřeší.
  • Modli se za lidi ve svém okolí.
  • Podporuj evange Pastory finančně. Číslo účtu.
  • Připravuj svou církev jako dobré zázemí, které slouží. Zapoj se do služby lidem v církvi, podle svého obdarování.
  • Uvědom si, že do církve nechodíš jenom kvůli sobě a svým potřebám, ale kvůli Bohu a kvůli lidem, kteří potřebují tvoje povzbuzení. (To je druhý rozměr Tvého křesťanství. Křesťanství, které nežiji pro sebe, ale pro druhé.) Sťaň se proudem vody živé pro druhé lidi. Když budeš chtít plnost ducha nejen pro sebe ale pro druhé, otevřeš nový duchovní rozměr svého křesťanství.

Křesťané jsou buď jak rybník, nebo jako řeka.

  • Buď si vědom, že evangelium má moc měnit lidské životy. Apoštol Pavel napsal, že se cítí dlužníkem všech pohanů. Že jim musí říct evangelium. I ty svému okolí něco dlužíš. Řekni jim evangelium. S pokorou, uctivě a s láskou, třeba se budou posmívat, ale až přijde jejich chvíle, budou vědět, že na ně Otec v nebi čeká.

O cestě, skále a trní

Přednáška, Třeboň 9. 9. 2018

Téma: Podobenství o rozsévači

K dnešnímu kázání mě inspirovala facebooková diskuse na téma: je Bible pravdivá kniha? Čas od času se podobných diskusí zúčastňuji. Někdo položí otázku a ostatní na ni reagují. Ateisté i věřící.

Nejvíc se pochybovalo o 1. Mojžíšově, ve které je zpráva o stvoření světa. Když jsem odpovídal na některé otázky o Adamovi o Evě, stvoření země a světla a podobně. Musel jsem říct, že Biblické knihy mluví vždy primárně k lidem své doby.

  • Mojžíš byl muž své doby, žádný vědec 21. století a tak dostal příběh o stvoření v té podobě, kterou známe. Jestli to bylo přesně tak, anebo Bůh použil příměr, aby Mojžíš a Izraelci aspoň trochu porozuměli, to nevíme.
  • Obvykle říkám, že jsem tam u toho nebyl, abych na 100 % věděl. Pro nás je problém říct, zda stvořitelský den je totožný s tím naším, zdali se nejednalo o období. Jestli to pořadí stvoření bylo přesně takové.Nějaký ateista na můj komentář zareagoval. Jak to jde dohromady s tvrzením, že Bible je Boží slovo. Tedy pravda Boží, když jde o nějaké bajky. Na to jsem odpověděl, že Bible není kniha o přírodopise, ale o lidech a Bohu.

Bible používá celou řadu literárních forem. Poezii, mudrosloví, přísloví. Obsahuje zákoník, někdy zaznamenává události. Musíme rozeznat, o jakou literární formu v té konkrétní knize jde, abychom netvořili doktríny z textů, které pro to použít nejdou.

Vzpomněl jsem si, že v Bibli jsou i příběhy, které si mohl někdo vymyslet, aby na nich ilustroval určité pravdy.

Ve starém zákoně je jako vymyšlená kniha označována kniha Job, která mohla vzniknout jako příběh o lidském utrpení a otázce, kterou si přitom lidé kladou: Proč Bože? Proč já? My nevíme, jestli šlo o skutečný příběh, nebo o ilustraci. Může to být fiction story (vymyšlený příběh). Přesto myšlenky v něm obsažené jsou pravdivé.

  • V novém zákoně jsou to Ježíšovy příběhy, kterým obecně říkáme podobenství. To jsou příběhy, které se evidentně nikdy nestaly, přesto z nich čerpáme Boží moudrost pro mnoho našich životních situací. Ježíš si příběhy vymyslel, ale nelhal v nich. A proto je můžeme nazvat pravdivým Božím slovem, i když jsou vymyšlené.

Pro dnešní odpoledne jsem si vybral příběh o rozsévači

Matouš 13:3  „Vyšel rozsévač rozsívat. 4  Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5  Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6  Ale, když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7  Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. 8  A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. 9  Kdo má uši, slyš!“

Tento příběh byl řečen všem těm, kteří chodili na setkání s Ježíšem. Ti lidé měli různé motivy. Někteří přišli ze zvědavosti, jiní byli nemocní, jiní chtěli vést teologické disputace. Ježíš měl ale jiný záměr. Chtěl je něco naučit. Chtěl jim změnit myšlení i život. Odezva byla různá.

  • Někdo pokyvoval hlavou a pak zapomněl na to, co slyšel, byli lidé, kteří s radostí souhlasili, ale neměli v sobě žádnou stálost.
  • Byli lidé, kteří měli starosti, různé rádoby povinnosti, které jim nedovolili žít tak, jak by skutečně chtěli. Neměli odvahu něco v životě změnit.
  • Nakonec tu byli lidé, kteří nebyli zapomnětliví, kteří byli stálí. Konzistentní v názorech i činech. Uměli zacházet s problémy tak, že nemuseli dělat v životě kompromisy. To byli lidé, kteří měli předpoklady stát se Božími dětmi se vším všudy. Tedy přinést úrodu, ovoce, plody.

Toto podobenství chce říct lidem: Buď takovou dobrou půdou. Pak ti moje učení přinese užitek. Přinese ti Boží požehnání a spravedlnost a právo pro tvé okolí. Když ho budeš jenom znát, ale nebudeš podle něj jednat, nepřinese ti žádný užitek. Všichni máme předpoklady být dobrou půdou. Když děláme ta správná rozhodnutí.

Jak být dobrou půdou?

  1. Nebuď uzavřený.

 Půda u cesty je půda, která je zdusaná, nic se na ní neurodí, protože je tak tvrdá. Je to předobraz lidí, kteří jsou příliš tvrdí, aby přijali něco, co se jim nehodí.

Farizeové, kterým se Ježíš jako mesiáš moc nehodil, protože byl až moc svůj a těžko by ho ovládali, nebyli schopní Ježíše přijmout, ačkoli viděli zázraky, které dělal.  Ať by Ježíš udělal cokoli, farizeové by neuvěřili.

Je spousta lidí, kterým se víra nehodí do krámu. Takoví lidé budou stát proti víře, i kdyby viděli zázraky na vlastní oči. Takového člověka nikdy nepřesvědčíte, že Bůh existuje, protože on se ve svém srdci už rozhodl, že takové myšlence nikdy nedá šanci.  Na druhou stranu i křesťané mohou některé věci odmítat, protože se jim něco nehodí do krámu.

Jak nebýt tvrdou půdou u cesty, když uslyšíš něco nového?

  1. Nebuď si tak jistý sám sebou a svými argumenty. Vždycky si ponech prostor pro to, že se můžeš mýlit. Zkoumej věci, nedělej rychlé závěry pro nebo proti.
  2. Nenech se ovládnout pýchou, nebo strachem z nového. Vždyť každý z nás poznáváme jen z části. To, že něco nevíme, není zahanbující.

 

  1. Nebuď povrchní.

 Další obraz je o zrnu vyrostlém na skále. Na skále bývá jenom trochu půdy, ale rychle vysychá. Je to obraz věřících, kteří přijali slovo, ale protože zůstali na povrchu, nezvládli to dál.

Shromáždění s Ježíšem musela mít úžasnou atmosféru. Ježíš uzdravoval, křísil mrtvé, vyháněl démony.  Každý si s ním chtěl potřást rukou, každý se s ním chtěl vyfotit. Kdo by nechtěl. Kdo by v něj nevěřil, všechno bylo možné v jeho přítomnosti. Kolem dnešních celebrit je to podobné. Ale to je jen pozlátko.

Žít každodenní křesťanský život… u něj nezní vždy hudba, chybí slavnostní atmosféra. To je dřina, za tu vám nikdo neděkuje, sklízíte posměch od lidí. Bylo mnoho takových, kteří nebyli připraveni na tuhle stránku víry.

 

Často lidem, kteří přijdou do našich shromáždění, říkáme. Uvěřil jsi, ale aby tvoje víra zůstala čerstvá, potřebuješ dělat tři věci: Modlit se, číst Bibli, chodit na shromáždění. To ti dá dobrý základ pro život.

Jestli je ti tohle všechno zatěžko, pravděpodobně za pár měsíců o svou víru přijdeš. Zůstal jsi na povrchu.

Líbí se ti atmosféra? Líbí se ti, když se setkáš s Bohem, jak se tě dotkne, jak cítíš tu skvělou deku klidu, která tě přikryje? Tam ale tvé křesťanství nekončí. Tam teprve začíná. Atmosféra je fajn, křesťanský život nekončí s odchodem ze shromáždění. Tam to začíná. A to je těžké.

  • Dávej pozor na to, co chceš v životě.

Třetí obraz je o zrnu, které padlo do trní. V půdě, která je zaplevelená nic nevyroste. Trní a plevel jsou znakem starostí. Starost o život a vábivost majetku, to jsou věci, které nás přesvědčí o tom, že i kdybychom chtěli, nemůžeme žít podle Ježíšova učení: Jo, já bych rád, ale nejde to. Mám povinnosti, rodinu, zapletl jsem se s někým a teď nemám jinou možnost než jít tou cestou, která se Pánu Bohu nemůže líbit.

  • Když uvěří majitel herny, může ji dál provozovat s čistým svědomím? Jde o živobytí!
  • Když uvěří gambler, může dál hrát automaty? Vždyť si nemůže pomoct.
  • Kdysi se nám stalo, že jsme chtěli, aby náš Vojta hrál házenou. Jenže v neděli dopoledne házenkáři jezdili na zápasy. Náš Vojta by nemohl jít na shromáždění. A my jsme museli volit. Házená nebo shromáždění?
  • Jeden bratr mi řekl: Víš, já bych chtěl přijít, když já mám ale v neděli zápasy. Nic proti sportu, ale jasně tím ukazuji co je mi milejší.
  • Já bych rád obojí, ale když se kříží světské s tím Božím, co má pro vás přednost?

 

Dej si pravidlo

  1. Cokoliv co dělám, mě neodvede od církve.
  2. Cokoliv co dělám, nesmí být proti Božímu slovu

ZÁVĚR

Máme tady jeden vymyšlený příběh, který má poselství. Mluví ke křesťanům. Jaký jsi posluchač?

Nevěříš tomu, co tu slyšíš? Nebuď v sobě tvrdý, neuzavírej se.
Máš rád tu atmosféru, ale zbytek tě nezajímá? Kdybys musel něco ztratit, obětovat, bylo by ti to zatěžko?
Jsi ten, který říká: Já bych chtěl, ale musel bych změnit tolik věcí v životě. Buď dobrou půdou pro Pána.

rozloučení s prázdninami

plakát cod rozloučení s prázdninami

 

Zveme všechny děti i jejich rodiče z Třeboně a okolí, aby se přišli pobavit na rozloučení s prázdninami. Náš program je zaměřen na propagaci dětského klubu AWANA, který funguje v Třeboni už pět let v tělocvičně ZŠ Sokolská.

Program: 1. a 2. září. (sobota neděle)

Dopoledne:  AWANA hry pod vedením Slávka Tůmy a jeho týmu.

Možnost posezení u kávy a zákusku pro rodiče po celý den.

Odpoledne: Vyrábění  obrázků a hraček z různých materiálů.

K dispozici budeme mít skákací hrad.

Bůh pomůže těm, co si pomohou sami

Kázání Veselka 17.6. 2018

  • Předmět: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Bůh pomůže těm, co si pomohou sami.

Celý červen kážeme na téma křesťanské polopravdy. Polopravda není zjevná lež, je to informace, věta, která má v sobě pravdivý základ, ale část té informace nás vede k chybným závěrům.

Je těžké poznat polopravdu. Máme ale různé způsoby, jak ji demaskovat.

  • Jeden ze způsobů jak ji demaskovat je: Domýšlet do důsledku každou myšlenku. Co by se stalo v různých situacích, kdybych se nechal tou pravdou vést? Jsou chvíle, kdy by daná pravda neplatila?

Kázal jsem o jednotlivých polopravdách.

Vše se děje z nějakého důvodu.

Jsou křesťané, kteří si myslí, že Pán Bůh vše naplánoval do nejmenšího detailu. S touto myšlenkou přišel Jan Calvin a opíral se o celou řadu míst v Písmu. Pak bychom nedělali svá vlastní rozhodnutí. Svobodná vůle by neexistovala. Za všechna utpení ve světě by mohl v konečném důsledku Pán Bůh. Na druhé straně přišli jiní křesťané tzv. Deisté s myšlenkou, že Bůh všechno stvořil, je majitel a výrobce ale je trvale nepřítomný. Deisté sami sebe vidí jako správce, kteří nemohou očekávat pomoc od Boha. Deisté odmítali zázraky, zůstal jen základní křesťanský kodex. Bible ale tvrdí, že Bůh zasahuje do historie lidstva. Pravda je tedy taková:  Bůh má svou vůli svůj plán, který však nezahrnuje každého člověka i událost v historii. Ten plán je možné odmítnout. Bůh si může použít k uskutečnění svého plánu i kamení. Je nutné se Boží vůli poddat.

Řídím se svým svědomím a vede mě pokoj.

Myšlenka, že moje svědomí je dobré vedení se zdá být dobrá.  Má ale problém v tom, že svědomí ne vždy dobře funguje. Lháři, lupiči, dokonce i vrazi se mohou dopustit hrůzných věcí, aniž by je jejich svědomí upozornilo. Ve skutečnosti se musíme podívat na svědomí ne jako na teploměr, ale jako na termostat.  Termostat si nastavujeme sami podle toho jaká teplota je nám příjemná. Hodnoty, které zastáváme, ve skutečnosti nastavují, jestli naše svědomí reaguje. Aby bylo svědomí schopné nás vést. Potřebuje být nastaveno podle B. měřítek.

 

Dnes budeme mluvit o třetí polopravdě, vyskytující se mezi křesťany. Tou je myšlenka, že Bůh pomůže těm, co si sami pomohou.

Znovu- To zní docela dobře.

  • Pamatuji si na jeden výrok z historického filmu Jan žižka. Tehdy se v něm dohadovali Husité jak bránit Prahu před Křižáky. Mnozí křičeli: Bůh nám pomůže. Tehdy vystoupil Jan Žižka a řekl: Bůh nám pomůže, když my sami si pomůžeme. Byl to film natočený v 50 letech. „Komunistický“
  • V USA dělali průzkum a ptali se na tuto pravdu křesťanů. 8 z 10 z nich odpovědělo, že se tato věta nachází v Bibli. Někteří dokonce tvrdili, že je součástí desatera.

Já bych se nad tím výrokem chtěl zamyslet:

Co je na něm pravdivého? V čem je ten střípek pravdy?

  • Já v tom cítím pošťouchnutí vůči naivitě křesťanů, kteří si myslí, že vše dostanou od Boha zadarmo. Kteří si jen lehnou a čekají, až Bůh něco udělá. To, zdá se, v životě moc nefunguje.
  • V poledne často děkujeme za jídlo. Ale to jídlo Pán Bůh neuvařil. Někdo semlel mouku, někdo vyčistil vodu, někdo dovezl do pekárny suroviny. Někdo je pak prodával. Děkovat Bohu za jídlo je jako ignorovat lidskou práci, která tam byla udělána. Nekřesťané se usmějí a řeknou: Děkujme tedy hlavně lidem. Přesto je Bůh původcem hmoty a On ji stvořil. Je tedy dobré děkovat Bohu za vše kolem nás.
  • Viděl jsem v televizi rozhovor s jedním vědcem fyzikem, který vyprávěl o hmotě, jednotlivých molekulách, jak se skládají dohromady. Jedné věci ale nerozumíme, Jakou silou to všechno drží pohromadě. Kdybychom tuto sílu mohli poznat a ovládnout. To bychom vyřešili všechny problémy světa. Já si hned uvědomil, že Bůh je ten, který hmotu drží pohromadě. Děkovat tedy za jídlo Bohu je v pořádku.

Koloským 1:16  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

  • Je tu střípek pravdy, který říká: Nebuď líný. Nebuď pasivní, ale aktivní.

2 Tesalonickým 3:10  Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!  11  Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12  Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.

  • Benediktýnští mniši žili podle pravidla: Modli se a pracuj.

V čem je v té polopravdě ta část lživá a nebezpečná?

Jaký by byl Bůh, který pomáhá jen těm, co si pomohou sami?

  • Lidé do svých 50 let žijí v produktivním věku. Ti si mohou sami pomoci docela dobře. Ale když překročí tuto věkovou hranici. Potřebují často pomoci. To znamená, že Bůh je Bohem jenom těch produktivních?
  • Jak to bude s lidmi, kteří si nemohou pomoci sami? Nemocní, chudí, staří.

Tato pravda nás vede k tomu, abychom se vyvázali s pomoci lidem, kteří se zdají být málo snaživí. Problém je v tom, že se můžeme lehce mýlit. Soudíme věci jen podle toho, co vidíme. A to je nebezpečné.

  • Písmo nás naopak vede k tomu, abychom z našeho požehnání část. nechali pro lidi, kteří z nějakého důvodu potřebují pomoci. Nemyslím ty, kteří špatně řeší svou finanční situaci a chtějí na vás přehodit svou zodpovědnost za svůj vlastní život.

Leviticus 23:22  Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

  • Boží milost je vždy nezasloužená. Náš Bůh rozdává podle své milosti.
  • Všichni lidé jsou tak trochu případ lidí, kteří si nemohli sami pomoc. Jedná se o náš hřích, za který zaplatil Ježíš. Kdybychom to byli schopní zvládnout sami, nemusel přijít Ježíš vůbec na kříž.
  • Navíc, ne všechno v životě lze vybojovat, překonat tvrdou prací a disciplínou. A zvlášť u těch duchovních věcí. Dostáváme je často jako Jeho milost. Někdy je čas, přestat se svými aktivitami a trávit svůj čas u Božích nohou.
  • Často odvozujeme svojí hodnotu podle toho, jak jsme výkonní a jak jsme užiteční. Když už nemůžeme, máme dojem, že už žádnou hodnotu nemáme. Ale Bůh nás nemiluje pro výkon. On nás miluje, protože jsme jeho děti. Naši příbuzní nemají hodnotu jen práce a výkonu. Milujeme je pro to, kým jsou.

Náš Bůh je Bůh, který dává nezaslouženou milost. Polopravda:  „Bůh pomůže těm, co si pomohou sami“ nám říká, že jsme milováni pro svůj výkon, svou snahu. Drazí, nežijme podle této lži.

 

Řídím se svým svědomím

Přednáška Třeboň 10.6. 2018

  • Předmě: Křesťanské polopravdy
  • Téma: Řídím se svým svědomím a mám v tom pokoj.

Lidé nejsou imunní vůči polopravdám. Ani jako křesťané nejsme imunní.  Všichni jsme náchylní věřit. Všichni známe větu, která začíná: Jedna pani povídala……

  • Takovou velkou drbnou je internet, který je plný zaručených zpráv. Rusko internet rádo využívá, ke svojí vlastní propagandě. Počítá s tím, že se vždycky někdo najde, kdo tomu uvěří.
  • Je poměrně časově náročné, kontrolovat všechny zdroje. Přemýšlet nad danou informací je těžké. A tak je často pohodlnější, nechat myšlení koňovi. Ten má větší hlavu.

My se dnes opět zabýváme polopravdami, které často kolují mezi křesťany. To jsou věty, které zní dobře. Které zní duchovně, které zní i biblicky., které zní pravdivě. Když ale nad nimi začneme přemýšlet, zjistíme, že to nejsou dobré pravdy.

  • Jednou z poměrně nebezpečných polopravd je rada, abychom se chovali dle svého svědomí. Tedy: Říď se svým svědomím (a budeš v pohodě).

Člověk se totiž nemusí řídit žádnými předpisy a zákony – jeho vlastní svědomí je mu nejlepším průvodcem! Může tak odmítnout autority – rodiče, učitele, zákon, stát., Pokud mu to svědomí dovolí, proč by se tím neřídil? Nikdo mu nemusí říkat, co je správné, sám to moc dobře ví!

  • Pro naší postmoderní, idividualistickou společnost to zní jako základní pravidlo. Nech se vést svědomím. Nech se vést srdcem.

Pro nás křesťany to zní dobře: Srdce a svědomí je v Bibli frekventované téma, takže proč se jím neřídit? Mnohé z nás učili, že svědomí je něco jako jazyk Ducha, Bohem daný dar, indikátor a ukazatel dobra a zla. Když stojíme před jakýmkoli problémem, obrátíme se ke svému srdci, tedy ke svému svědomí. Když nás nechává klidnými (necítíme vinu), usoudíme, že je to v pohodě. Máme klid v duši. Jinak by nám přece svědomí jasně řeklo, že něco není v pořádku.

1J 3:21, Jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru?

Když tedy budu mít v něčem, co chci udělat pokoj, a svědomí mě nebude obviňovat, pak se nemohu splést, ne?

To je nepochopení toho, jak svědomí pracuje.

  • Znám dost lidí, kteří bojují s problémy, chtějí je řešit, a když poslouchám jejich příběh, často dokážu rozpoznat nějaký moment rozhodnutí, které bylo pochybné: – Šli do škodlivých vztahů. – Začali byznys, který jim potenciálně navrtal rodinu a přátele. – Koupili si něco na splátky, i když věděli, že se nevymanili ze současných dluhů. – Pustili se do sexuálních dobrodružství přes varování svých přátel, a tak dále – seznam je nekonečný. Pak se něco nepovedlo, zhroutilo, pokazilo, a oni chtějí slyšet zázračnou radu, která jim pomůže ze všech potíží. Někteří, přímo žádají Boha, jestli pro ně nemá nějaké konkrétní slovo. Proroctví. Zjevení. Většina z nich žije v přesvědčení, že neudělali nic špatně, protože byli v pohodě. Měli na to svědomí, které je neodsuzovalo. Byli OK. Nechápou, že se to teď zhroutilo.

Víte co se jim stalo?…….. Nic víc ani nic míň než to, že si spletli funkci svědomí.

  • Mnozí z nás si představujeme svědomí jako duševní teploměr. Myslíme si, že svědomí nám v každé situaci ukáže morální teplotu našeho rozhodnutí. Ucítíme-li teplo, víme, že je to správné. Srdce nás hřeje. Máme pokoj a slunce v duši, ale je tady právě ten problém. Takhle svědomí nepracuje!
  • Svědomí není teploměr, ale termostat a to je velký rozdíl. Termostat míváte na svých radiátorech. Termostat vám nedefinuje horké a studené. Termostat pouze reaguje na vaše nastavení horka a studena. Nastavujeme jej ovšem tak, jak to máme rádi. Jinými slovy, termostat bude ukazovat takovou teplotu, jakou si přejeme. Nastavení termostatu způsobí, že ucítíme hřejivé pocity klidu. Termostat tedy reaguje na naše nastavení teploty.

Naše svědomí funguje podobně. Je to duševní termostat, který nastavujeme tak, jak jsme se rozhodli. Hodnoty, které nastavíme, ovlivní, kdy se svědomí ozve (a odsoudí nás) a kdy je naopak ticho. Svědomí nám neříká, že porušujeme Boží zásady, nýbrž nám říká, kdy porušujeme své vlastní zásady. Svědomí je tedy nástrojem pro uplatňování naších vlastních hodnot, kterým věříme. Není to univerzální nástroj pravdy.

  • To vysvětluje, proč manžel dokáže být nevěrný, lhář lže a jeho svědomí nic neříká, Někdy ani vrahové netrpěli pocitem viny. Když si řádně vyjasnili všechny důvody.

1J 3:20-21 Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru…

Jan tady jasně odděluje odsouzení našich vlastních skutků svým srdcem, ale zároveň píše, že Bůh je větší než naše srdce, a ví všechno. Proto je možné, že i když nás srdce neodsuzuje, přesto může mít Bůh problém s našimi rozhodnutími.

  • Apoštol Pavel, jako náboženský fanatik pronásledoval prvotní církev, protože ji považoval za nebezpečnou sektu. Později tvrdil, že tak činil s čistým svědomím. Přesto, po svém obrácení toto chování označil za těžký hřích. Co se stalo? Pavlovo svědomí se nezměnilo, ale jeho přesvědčení, které upravovalo nastavení jeho svědomí ano.

Byl původně přesvědčený, že zabíjet lidi jiné víry je službou Bohu. A jeho svědomí se ani nehlo. Když však změnil své nastavení (Bůh miluje všechny lidi) začal vidět sám sebe jako zločince.

1Jan 3:20-23: Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám přikázal.

Pokud bychom milovali jedni druhé (jak nám Ježíš přikázal) a láska by byla základním standardem našeho svědomí, pak by svědomí bylo skutečně cenným nástrojem. Problém se svědomím je ten, že není lepší než data, která do něho vkládáme.

Svědomí je lehké resetovat a upravit podle jakýchkoli hodnot. Pokud láska není základem našich hodnot, pak nás svědomí může přestat po chvíli bolet. Přestaneme být citliví na sobeckost, násilí, urážky,  atd…

  • Svědomí má totiž schopnost vytvářet mozoly. Díky ztvrdlé kůži můžu hrát na baskytaru nebo zvedat těžké váhy bez obvyklé citlivosti na bolest. Zatvrdlé svědomí je velký problém. Necítíme nic a zaměňujeme ticho za pokoj. Bez lásky se svědomí stane jedním velkým mozolem!

Hodnotíme svůj klid podle jiných lidí. Vždyť kolikrát jsme si řekli, nebo chtěli říct: „Není to nic špatného, vždyť to dělají všichni. ( nevěra, opilství, arogance) Jakoby chování většiny ospravedlňovalo vše, co chceme udělat. Svědomí nemůže být řízeno porovnáváním se s jinými lidmi. Bůh neslibuje, že když hodně lidí půjde po stejné cestě, tak to musí být ta dobrá.

1Korintským 4:3-5: Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

Moje svědomí je sice čisté, ale to neznamená, že jsem nevinný. Jinými slovy, nezáleží ani na tom, co o nás říkají jiní lidé, nebo jak se s nimi porovnáváme. Důležité je, co o nás řekne Bůh. Řídili jsme se jeho přikázáními, nebo ne?

K čemu je tedy svědomí? Je to skvělý systém včasného varování. Pokud jsme nenechali svědomí zmozolovatět, pak je to skvělý nástroj, která nás upozorní, že překračujeme své hranice. I když naše standardy někdy neodpovídají Božím, je dobré vědět, že se blížíme na hranu hloupých rozhodnutí.

  • Svědomí funguje jako žlutá na semaforu, vede nás ke zpomalení, zbystření, nebo k opatrnosti, vede nás k ochotě zamyslet se, podívat se, co říká Bible. Pokud svědomí ale považujeme za zelenou. Pokud si myslíme, že svědomí nám něco dovoluje, pak nás lehce svede na scestí.

1Tm 1:18-19:Timoteji, synu, dávám ti tyto pokyny v souladu s proroctvími, jež o tobě zazněla. S jejich pomocí bojuj dobrý boj; uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře.

Uchovej si dobré svědomí jasně říká, že máme vložit do svého systému to, co si přeje Bůh. Pak ve své víře neztroskotáme.

 

Jak prakticky na to?

Jak si můžeme nastavit svědomí správně a uchovat si ho dobré?

  • Čti Bibli, vezmi vážně Ježíšovo učení o lásce. Zeptej se sám sebe tou otřepanou frází: Co by na mém místě udělal Ježíš?
  • Přemýšlej, o každé věci, která se ti stane. Někdy hledat správné řešení je velmi těžké. Ptej se zkušených lidí.
  • Modli se a pros Boha o vedení.
  • Počítej s tím, že tvé svědomí má mozoly. Bůh je finálním soudcem našich hodnot.

Přednáška Třeboň 3.6.2018

  • Předmět: Křesťanské mýty
  • Téma: Vše se děje z nějakého důvodu.

Dnes budeme pokračovat v naší sérii přednášek o křesťanských polopravdách a mýtech.

Každý z nás má předpoklad dělat nějaké hlouposti. Nikdo z nás je nedělá proto, že by chtěl. Ale velmi často je děláme proto, že jsme uvěřili nějakým polopravdám. Nějakému omylu.

  • Například v 30 letech minulého století se často říkalo: Následuj své srdce, to ti napoví, co je správné. V mnohých filmech pro pamětníky ta věta často zazněla. Ve skutečnosti, když budeme vždy následovat svoje srdce, dostaneme se do problémů. Bible totiž říká, že srdce člověka je ta nejpřevrácenější věc v tvém životě. Že je zrádné, proradné.

Polopravdy jsou opravdu nebezpečné. Jsou horší než zjevná lež, kterou snadno odhalíme. Odhalíme ji tak, že si zkusíme představit, jak danou pravdu aplikujeme do důsledků.

Dnes budeme pokračovat a představíme si další Křesťanskou polopravdu:

Všechno se děje z nějakého důvodu.

Kupodivu, takové větě věří i spoustu nekřesťanů. Křesťané věří v Boha, který všechno řídí a nekřesťané věří v osud. Někde je to napsáno ve hvězdách.

Co se má stát, to se stane. Bůh má pro všechno nějaký důvod.

Je to forma útěchy pro trpící.  Ve skutečnosti tato věta nikoho neutěšuje. Když truchlícímu řeknete, že Bůh měl pro smrt dítěte, příbuzného nějaký důvod ve skutečnosti ho přivedete k hněvu na Boha.

  • Bible říká: Plačte s plačícími. Nehledejte nějaké zdůvodnění. Nejlepší je mlčet. Proto je často na pohřbu ticho.
  • V knize Job je příběh člověka, který utrpěl obrovskou ztrátu. Finanční, rodinnou, na zdraví. A jeho přátele když k němu přišli, truchlili s ním. Několik dní jen tiše seděli, problém byl v tom, že potom promluvili a zase hledali důvody pro to, co se stalo. Bůh se na ně, proto zlobil.

Podle Bible žijeme ve světě, který je narušený. Celý svět je zlý se střípky dobra. Bůh po čase přivede tento svět do původního nastavení.  Žijeme v něm všichni, jak věřící, tak nevěřící. Všichni dělají nějaké činy, které k něčemu vedou. A ovlivňují nás i naše okolí. Říká se tomu kauzalita. Příčina a následek.

  • Budeme- li jíst tučná jídla, je pravděpodobné že budeme mít zdravotní problémy,
  • Budeme-li chodit neoblečení do zimy, pravděpodobně se nastydneme, zvyšuje se riziko mrtvice.
  • Budeme-li si nezodpovědně pohrávat s atomovou elektrárnou, hrozí výbuch, který ovlivní životní prostředí všech okolo.
  • Budeme-li ignorovat Boha, zvyšuje se riziko špatných rozhodnutí.

Všechno se děje z nějakého důvodu znamená:

  • Nad námi existuje nějaký super plán, který někdo řídí. Vše, co se děje je jeho součástí.
  • Je to víra, že Bůh, nebo hvězdy, osud, něco naplánoval. Každou maličkost tvého života. Ve skutečnosti pak žádné tvé rozhodnutí nebylo tvoje, ty nemáš jinou volbu, je ti to předurčeno.
  • Tedy, nejsi zodpovědný za své činy. Bůh je za ně zodpovědný.

Jako lidé máme rádi určitou spontánnost. Dokonce i ti, kteří rádi všechno plánují. Já mám na všechno plány. Na dovolenou, na kázání, na přednášky, na návštěvy, na zkoušky. Ale chci se taky někdy ráno probudit a říct si. Ještě nevím, co budu dnes dělat, ale bude to určitě něco báječného. Rádi se něčím překvapujeme. Jestliže Bůh ví, co se stane, tak se musí hrozně nudit.

  • Bible mnohokrát píše o Bohu, že byl potěšený, zklamaný, pobavený, Prosím vás, to Bůh tedy na nás hrál? Aby nám nezkazil radost. Jako my u stromečku. Když děláme překvapné, přitom každý z těch dárků jsme osobně vybírali?
  • Máme tedy věřit tomu, že on všechno naplánoval, ale tváří se, že se to děje spontánně?
  • Prosím vás. To každá vražda, krádež, znásilnění, které se dějí, se dějí z Božího plánu? Jestliže tomu věříme.
  • Proč se rozhlížet když jdeme přes ulici. Jestliže je to Boží vůle, nic se nám nestane. Bude-li On chtít, zůstaneme naživu. Nebude-li chtít, zemřeme z Boží vůle.

V Bibli čteme, že Bůh je:  Svrchovaný suverén, prozřetelný, zpíváme o tom, že Bůh vládne. Jak Bůh vládne? Můžeme se na to dívat dvěma pohledy.

  • Micromanadger – Ten, co kontroluje své zaměstnance do nejmenšího detailu.
  • Nepřítomný vlastník. Ten co všechno stvořil a vyrobil, ale není přítomen.

 

  • Bůh má plán, který všechno řídí: Determinismus Calvinismus
  • S touto myšlenkou přišel Jan Kalvín současník Luthera, který se spojil se švýcarskou reformací. Tvrdil, že všechno se děje podle předem vypracovaného Božího plánu.
  • Bůh vše naplánoval. Někoho zachrání, někoho zatratí, lidé na tom faktu nic nezmění. A skutečně, Bible na několika místech mluví jakoby ve prospěch velkého plánu.

Když čteme Bibli, nečteme příběh kontrolora, který vše řídí. Je to obraz Boha rodiče, který učí své děti samostatnosti, ale taky i toho, který zasahuje a stará se.

  • Adamomi s Evou dává odpovědnost, ale taky často musí uklidit ten binec, co udělali.
  • Mojžíš dává Izraelcům vybrat, jestli chtějí následovat Boha nebo žít po svém. Rozhodnutí nechal na nich.
  • Ve zjevení Ježíš píše církvi. Buďte studení nebo horcí. Vlažnost není dobrá. Tedy, vyberte si, co chcete.
  • Bůh volá často svůj lid k pokání: Rozhodni se znovu následovat můj plán.
  • Vlastní volbou se stáváme křesťany: Vlastní volbou pro cestu za Ježíšem.

 

  1. Druhý pohled na Boží vládu je přesně opačný: Bůh je tvůrce a majitel, který je nepřítomný. Tento pohled se jmenuje Deismus.
  • To on stvořil hmotu a všechny zákony. Ustanovil svět podle řádu a pravidel. Svět pak běží jako dobře namazaný stroj, Často se říká, že nemáme hledat hodináře v hodinách. Tam ho nenajdeme.
  • Tento názor byl populární u křesťanů v 18 století.
  • Mnozí křesťané pak věřili, že svět je plně v jejich rukou. Oni musí být dobrými správci všeho. Nečekali však žádnou pomoc od Boha. Jsou na všechno sami.
  • Tahle odpověď úplně vyřešila otázku utrpení.
  • Deismus odmítá jakékoliv zásahy Boží do historie lidí. Zázraky se prostě neděly. Z křesťanství zbyl vlastně jenom morální základ a vše ostatní bylo odmítnuto jako pověra a mýtus.

Když však čteme Bibli, vidíme často Boha zasahovat do historie. Bible vlastně není nic jiného, než popis Boží činnosti ve prospěch nebo v neprospěch lidí.  Znovu, musíme odmítnout deismus tak i Calvinismus jako polopravdy. Když jdeme do důsledku, ani jeden názor není pravdivý.

Já si myslím, že pravda leží někde uprostřed těchto dvou extremních názorů.

Věřím, že Bůh má svůj plán, který uskutečňuje v Historii lidstva. Tento plán však nezahrnuje každou událost a každého člověka. Tomuto plánu je možné se vzepřít nebo ho minout když se nerozhodneme správně.

Vzpomínám si na vyprávění Kathrin Khulmanové, která mluvila o svém povolání do služby. Ptali se jí, jak to že vy, jako žena děláte něco, co bylo výhradně doménou mužů. Ona vyprávěla: Bůh za mnou přišel a zeptal se, jestli bych v jeho jménu nechtěla uzdravovat, že tuto službu nabídnul i jiným bratrům, ale oni všichni odmítli. A já jsem neměla sílu říct Bohu ne.

Je to podobné Ježíšově větě, když mluvil o svých učednících. Nebudou-li volat oni, bude volat to kamení na cestě. Boží plán se uskutečňuje hlavně skrze osoby, které Bohu řekli ano, pro Boží vůli.

Myslíte si, že Josef byl jediný možný kandidát z Davidova rodu? Marie i Josef mohli říct Bohu své ne? Bůh by si své plány zajistil jinak. Díky jejich poslušnosti se však staly, jak je známe.

Římanům 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Toto místo Písma neříká:

  • Že všechno co se děje  je podle jeho vůle.
  • Že věci, které se dějí, jsou dobré.
  • Že je tady nějaký Boží plán pro všechno a všechny.
  • Dokonce neříká, že všechno nakonec dobře dopadne.

Ale je tu řečeno:

  • Bůh pracuje ve všech a se vším co se mu poddá. Je tady podmínka.
  • Bůh i z věcí špatných může udělat něco dobrého, když se mu člověk poddá. Poslechne jeho slovo…
  • Nedělí lidi na věřící a nevěřící, ale na ty, kteří Boha milují, nebo nemilují. Z lásky poddaní.
  • On nám slíbil, že bude s námi, uprostřed, problémů, nedostatku, nemoci a i zlé obrátí na dobré. Pamatujete na Josefa? Jeho bratři ho prodali od otroctví. Josef však miloval Boha a proto si Bůh to zlé použil k tomu, aby Izraeli připravil v Egyptě půdu.

Na tomto světě jsme ovládáni mnoha faktory:

  • Žijeme ve světě hříchu.
  • Žije na něm matka příroda. Která, ne vždy je vypočitatelná.
  • Bratranec Murphy se svými zákony, co se může pokazit, se taky pokazí.
  • Mimo jiné, je tu Bůh, který zachraňuje, dokonce i ty, kteří si to nezaslouží. Napravuje naše přešlapy. Který tragedie nepůsobí, ale dokáže je využít k dobrému.